Nobelova cena pro Havla? A za co?
Autor: Michal Simkanič | Publikováno: 19.10.2004 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Skutečným bojovníkem za mír je ten, kdo je připraven na jakýkoli útok a ten, o kom se ví, že svoji zbraň umí zvednout a v případě potřeby tvrdě udeřit. Jsem si plně vědom, že články tohoto typu nikdy na Nobelovu cenu míru aspirovat nebudou, je to však jediná cesta, jak mír skutečně udržovat.

Svůj pohled na devítinásobné neudělení Nobelovy ceny našemu bývalému prezidentovi nemohu začít jinak než přes média. Asi tak týden předem se v našem tisku - a statečně se přidávala i média elektronická – neobjevovala informace prakticky o žádných jiných kandidátech na zřejmě nejprestižnější světovou akademickou cenu.

Nebylo to poprvé a zaručený favorit zase neobstál. Bude to nejspíš tím, že ona „zaručenost“ tohoto favorita nepřekročila meze naší kotliny a podobně se to nepochybně má i s mnoha jinými zprávami, kterými jsme denně krmeni. Není mi navíc nijak jasné ani to, zač by měla být udělena mírová cena člověku, který se hrou náhod života stal pro někoho možná symbolem pádu komunismu, ale skutečnými tvůrci tohoto zcela logického dějinného vyústění byli američtí republikáni a britští konzervativci v čele se svými tehdejšími vůdci.

Ke své vlastní likvidaci přispěla navíc tato úchylka společenského vývoje sama svojí neskonalou blbostí. Všechny totalitní režimy světa však jsou nepochybně nesmírně nebezpečné a kdyby se kterémukoli povedlo na planetě dominovat, znamenalo by to trvalé ohrožení člověka a možná i jeho postupnou sebezkázu v samém boji za lepší zítřky, ze kterých se – jak už dobře víme – stávají pozítřky a poté nekonečno.

Už kdysi dávno pravil římský vojevůdce a posléze císař Marcus Aurelius, že kdo chce mír, musí připravovat válku, a na této pravdě se dodnes nic nezměnilo a ani se nikdy v budoucnu změnit nemůže. Lupič vás nepřepadne jen tehdy, když si je vědom, že výsledek jeho úsilí by za to nestál a způsobů, jak toho dosáhnout je několik. Není však mezi nimi bezobsažné žvanění a už vůbec ne láska a úcta k takovému jedinci, přestože právě to se nám snaží namluvit spousta pomatenců.

Skutečným bojovníkem za mír je ten, kdo je připraven na jakýkoli útok a ten, o kom se ví, že svoji zbraň umí zvednout a v případě potřeby tvrdě udeřit. Jsem si plně vědom, že články tohoto typu nikdy na Nobelovu cenu míru aspirovat nebudou, je to však jediná cesta, jak mír skutečně udržovat. V současné době patří zásluha za to, že nikde na světě neprobíhá žádná totálně zničující válka, téměř výlučně Spojeným státům a buďme rádi, že existují. Míru zdar!