Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat a zakrývat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přinese. Obnovení rovnováhy a růstu dosavadními nástroji bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Vše směřuje k nové, trvalé dominantní roli státu v ekonomice – státu, který na sebe vědomě bere úkol „resetovat“ hospodářství a prosadit změny dosavadních principů, na nichž stálo.
Jak se nový koronavirus vlastně šíří? Jak je možné, že nakažlivý je pouze někdo a někde? Jak je možné, že katastrofické rozměry má nákaza v nejbohatších vyspělých zemích, zatímco chudé země se slabým zdravotnictvím postihuje daleko méně? Věk nad 65 let a doprovodné závažné choroby nejsou dnes charakteristiky pouze bohatého Západu. Věk se prodloužil a civilizační nemoci se rozšířily všude na světě. Přesto nejsme konfrontování se zjevným výrazným zvýšením mortality v rozvojových zemích, kde dodržování hygienických standardů a epidemiologických a karanténních opatření je pouhou iluzí. Jak je to možné?
O absurditě a nesmyslnosti publikovaných údajů a na nich založené propagandy vědí nejenom laici, ale vědí o ní samozřejmě především odborníci, příslušné státní orgány i politici, kteří již na to byli navíc mnohokrát upozorněni. Přesto s námi tímto nehorázným způsobem stále manipulují a vědomě šíří strach a hysterii. Ptejme se jich, proč to dělají.
V západní části EU má určující vliv moderní levice a její představy o potřebnosti a prospěšnosti masové migrace pro budoucnost Evropy a evropské integrace. Tato levice spolu s nadnárodními bruselskými byrokratickými strukturami nenávidí tradiční Evropu s jejími národy a národními státy, které se nechtějí nechat glajchšaltovat, trvají na své identitě a rozdílnosti a jsou tak překážkou velkým idejím o sjednocení kontinentu a globálním vládnutí. Masová migrace je pro ně šancí, jak tuto starou Evropu rozbít a zničit. Země jako Belgie, Francie, Německo či Švédsko rychle směřují k multietnickým společnostem, v nichž přistěhovalci budou mít během pár generací většinu. Totéž plánují pro celý kontinent.
Nic z toho nikdo nevíme. Evropská komise ani naše vlády a sdělovací prostředky nám žádné detaily nesdělují, nikdo se na nic neptá. Příležitost dělá zloděje, zpanikařená veřejnost evropských zemí tahá logicky za velmi krátký konec, příležitost jí téměř neomezeně pustit žilou je obrovská. Naši i evropští politici by měli ve vlastním zájmu okamžitě dát karty na stůl.
Libanon totiž představuje příklad uskutečněného ideálu multikulturní společnosti, kterému dnes propadla moderní levicová západní inteligence. Není zemí jednoho arabsky mluvícího národa, ale jeho příslušníci se na prvním místě považují za příslušníky nábožensky definovaných menšin – křesťany, šíity a sunnity. Tomu odpovídá i tamní politický systém, který vznikl při získání nezávislosti.
Revolta, která dnes otřásá Spojenými státy a nezadržitelně se šíří do Evropy, nejvíce připomíná čínskou kulturní revoluci. Spojuje ji s ní celkové směřování – nemilosrdný útok na dosavadní společnost, její struktury, hodnoty, tradice a symboly, zuřivá snaha je zničit, zašlapat, vykořenit, a to bezohledným nátlakem, zastrašováním, šikanováním a trestáním těch, kteří stojí v cestě, kteří si dovolí nesouhlasit či dokonce pouze mlčí. Nejde jen o demonstrace, násilí a rabování, míra násilí zatím srovnatelná není.
Historii je třeba odmítnou šmahem, v zájmu nového, krásného budoucího světa, který na troskách toho starého a zkaženého vyroste, až zatočíme se všemi rasisty, xenofoby, kapitalisty, oligarchy, vykořisťovateli, homofoby, bílými muži a vůbec všemi dalšími, kteří se naší avantgardě nelíbí nebo stojí v cestě pokroku. V Česku sochy rasistů nemáme a heslo „Black lives matter“ by se u nás špatně prodávalo, tak si vypomůžeme starými Rusy, v útoku na historii poslouží stejně dobře.
V nekonečné debatě na téma výhodnost či nevýhodnost přijetí eura pro naši zemi současná bezprecedentní hospodářská krize způsobená umělým zastavením našeho i světového hospodářství v důsledku boje proti pandemii přináší nové argumenty.
Co platí vůči Izraeli a v tomto případě přeneseně i vůči USA, platí i obecně. Našim partnerům v zahraničí těžko vysvětlíme, že jsme na vlastní zahraniční politiku našeho státu zcela rezignovali, že si u nás bez jakékoliv odpovědnosti každý dělá a říká do světa, co ho napadne, že pěstujeme pouze politiku vnitřní a v té je dovoleno vše. Velmoci se na náš stát v důsledku toho zlobí a vztahy se komplikují. To určitě není zájmem České republiky a jejích občanů, to je zájmem pouze některých jednotlivců v domácích politických hrách.
24 článků (3 stránky)