Podpořte nás v boji proti propagandě mediálního a politického mainstreamu!
Budeme vám vděční za pravidelné příspěvky v jakékoli výši. Můžete se spolehnout, že ani jedna koruna z darované sumy nepřijde nazmar. Předem děkujeme. Společně zvítězíme!
Číslo účtu: 2700168305 / 2010, Fio banka a.s., Variabilní symbol: 002
Ze zahraničí: IBAN: CZ2320100000002700168305, BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX
S takovou zásadou připravujeme svým dětem a vnukům černou budoucnost. Celonárodní karanténa je cestou do pekel. Světová krize bude mít stokrát víc obětí, než těch pár desítek, které nám hrozí. Vláda se má rozhodnout pro menší zlo. Apelujme i v této pozdní hodině na politiky, aby okamžitě otevřeli školy, obchody i restaurace.
Konzervativci celého světa jsou dnes ve smutku, sir Roger po sobě ale zanechal veliké dílo, zdůrazňoval vděčnost, zbožnost, noblesu i pět švestek obyčejných věcí života, jak by řekl Karel Čapek, čili rodinu, přátelství a domov. Nikdo se v obraně západní civilizace, jež se před naším zrakem hroutí, za posledních 50 let nevyjádřil lépe a inteligentněji.
Britská královna má za sebou tolik rodinných krizí svých dětí, až to vypadá, jako by královskou rodinu snad pronásledoval zlý osud. Princové a princezny mají sloužit národu, což znamená být příkladem řádného rodinného života, zastupovat královnu i státní moc a svým vystupováním udržovat etiketu a ceremoniály monarchie. Zatímco Alžběta II. za svého dlouhého panování 68 let vykázala přímo heroické sebeovládání dle nepsaného motta aristokratické tradice, nikdy si nestěžuj, nikdy nic nevysvětluj, a stala se nejoblíbenější královnou, co sahá paměť, jejím dětem se to nikdy nedařilo, vyrůstaly v uvolněné době a důstojně se pohybovat na otevřeném jevišti veřejného zájmu vyžaduje nadlidskou sílu.
Před našima očima se západní Evropa stává, tak jako tradičně severní Amerika, útočištěm milionů politických a ekonomických běženců, kteří prchají hlavně ze zemí sužovanými hladem, politickou zvůlí, válkou, či terorismem.
Ještě nikdy za třicet let, co čtu The Economist, ten úžasně informovaný a s velkou erudicí psaný časopis, jsem nezažil takovou snůšku nepravd a protimluvů.
Tolik jsem si přál, a se mnou jistě i 120 milionů euroskeptiků, aby měla revoluční řecká vláda revoluční kuráž, odmítla diktát europolitiků a s trochou štěstí vypadla z eurozóny.
„Pokud euro padne, zhroutí se i Unie,“ prohlásila kdysi německá kancléřka (Bundestag, 19. 5. 2010) a ze stejného důvodu se rozhodla na spiklenecky tajném zasedání ekonomické rady eurozóny v létě 2012 nenechat Řecko padnout.
V Edinburghu se po desetiletém budování a dopravních kalamitách rozjely tramvaje. Projekt trval dvakrát déle, než se plánovalo, stál dvakrát tolik a trať je poloviční (14 km). No comment brání se magistrát. Ovšem, stát není firma, nekoná racionálně, a bankrot mu nehrozí, může zvýšit daně.
Veřejnou předvolební diskusi zablokovaly především parlamentní strany. Ty žádný alternativní program k statutu quo nenabízejí. Svolávají jen své fanoušky, kteří je volili, a žádají po nich věrnostní eurohlas. Fandové však tvoří jen jádro strany a těm ostatním bývalým voličům se k zbytečným volbám nechce, výsledek je určen předem. A tak jako obvykle vyhrává na celé čáře stejná parta – těch, co zůstávají doma.
Už 35 let financujeme drahý a podivný evropský parlament. Jeho složení není výsledkem názoru voličstva na práci Komise, nýbrž nahodilosti politické nálady, většinou opoziční vůči vládě v jednotlivých zemích a evropské volby nerozhodují o bytí či nebytí bruselské vlády, ani nevytvoří novou exekutivu.
55 článků (6 stránek)