Vždy, když zahyne v tzv. zahraničních misích český voják, zintenzivní diskuse o jejich smysluplnosti. Mezi politiky, v médiích, mezi lidmi. Nejinak je tomu i po nedávné násilné smrti tří vojáků – příslušníků 42. mechanizovaného praporu z Tábora.
Lidé se pomalu probouzejí z Bruselem naordinovaného falešného snu o blahobytné, multikulturní a všeobecně se milující Evropě pod křídly Evropské unie. Je zřejmě jen otázkou času, kdy některé státy po vzoru Velké Británie vyhlásí referendum o vystoupení z EU. Lze jen doufat, že jejich „…exity“ budou úspěšnější než ten Spojeného království.
O nedobrém stavu našich dálnic bylo napsáno již mnohé a i letošní okurkovou sezonu vyplňují, vedle zpráv o jednání o důvěře vládě, mnohdy přerůstajícího až do tragikomického „sněmovního kabaretu“, zprávy o zpoždění při rekonstrukcích a opravách dálnic.
Píše se rok 1983. Mezinárodní situace je mimořádně napjatá. Studená válka vrcholí. Sovětský svaz odvolává své zástupce z jednání o raketách středního doletu v Ženevě. Mezi vojáky stavebního silničního praporu vojenského útvaru xxxx Jince se proslýchá, že by mohl být aktivován paragraf, který by umožnil základní vojenskou službu prodloužit.
Jarní zkušební období maturitních zkoušek skončilo a tak nebude na škodu připomenout si několik momentů, které se současnou monstrózní podobou maturity, ale i se školstvím obecně, souvisejí.
Když začátkem března letošního roku došlo v anglickém Salisbury k údajné otravě bývalého dvojitého agenta a zrádce Sergeje Skripala a jeho dcery, Velká Británie měla prakticky hned jasno.
Pozorný čtenář možná hned po přečtení nadpisu namítne, a nejspíš právem, že je to špatně položená otázka. My, „normální občané“, totiž agenty tajných služeb neúkolujeme, a oni nám neskládají účty. Nemáme jim tedy co důvěřovat nebo nedůvěřovat.
Když jsem na jaře roku 2017 napsal článek o nesmyslné změně času, na jednom serveru mi ho neuveřejnili z důvodu, že prý je ze tří čtvrtin opakováním dávno známých faktů a že zbytek také nepřináší nic nového.
Výstražnou stávkou, podle vlastního prohlášení, vyzývají ústavní představitele České republiky, jmenovitě prezidenta České republiky, premiéra České republiky a Parlament České republiky k obraně ústavních a společenských zvyklostí a hodnot.
V uplynulých dnech byla značná část mediálního prostoru věnovaná hodnocení – kritice „inauguračního“ projevu „staronového“ prezidenta republiky Miloše Zemana.