Nejjednodušší by bylo, kdyby se celá „slavná Evropská unie“ pod tíhou vlastní neschopnosti zhroutila jako domeček z karet. To je ovšem jen zbožné přání. Je totiž téměř jisté, že bruselští soudruzi využijí pokrizové období, budou tvrdit, že bez nich to z krize nepůjde a začne ještě větší utahování šroubů.
Ale vraťme se k aktuálnímu rozhodování naší vlády. V závěru článku Budou falešné zprávy z doby koronavirové součástí našeho života? jsem nedávno (1. dubna) mj. napsal, že „…je nejdůležitější najít rozumný poměr mezi zdravotními restrikcemi a zachováním funkční ekonomiky, neboť výrazné upřednostnění jednoho, může znamenat katastrofu druhého.“
A jak se ukazuje, nalezení tohoto poměru je asi největším problémem současnosti – politickým problémem - vlád postižených zemí.
Ale ani v této, a nejen pro Evropu, těžké zdravotní situaci žádné zprávy nenaznačují to, čím nás mnozí rusofobové včetně těch uniformovaných neustále hystericky straší. V neděli 22. března dokonce ruský prezident Vladimír Putin nařídil armádě poskytnout Itálii pomoc v boji s koronavirem.
Má snad někdo patent na to, aby rozhodl, co je a co není dezinformace? Ano, patrně jsou takoví lidé. Alespoň podle jejich vlastního tvrzení. Jsou to většinou samozvaní kazatelé a obránci té jediné správné pravdy. Té jejich pravdy. A nutno uznat, že to dělají velice rafinovaně. Mezi vyložené a prokazatelně nepravdivé informace totiž zařazují články, v nichž často jedinou „dezinformací“ je to, že obsahuje jiný názor, než je ten jejich.
O tom, že rána pod pás není v současné době ničím výjimečným, se mohla přesvědčit mj. i řada politiků a známých osobností. Mohli bychom najít „případy“ mnoho let „staré“, ale dosud nezapomenuté, ale i ty z poslední doby.
Jsou ale lidé, kterým toto nestačí. Jsou lidé, pro které jsou demokratické volby málo. Zejména tehdy, když je oni sami nebo jejich kandidáti nevyhrají. Jsou to především lidé, kterým „obyčejná“ demokracie nestačí. Chtějí jakousi demokracii liberální. Samozřejmě ale jen podle svých představ. Ti budou protestovat. Proti premiérovi, proti ministryni spravedlnosti, proti prezidentovi, proti rozhodnutím státních zástupců či soudců, která se jim nelíbí. Vždy se něco najde.
Bylo by možné pokračovat mnoha dalšími, minimálně problematickými školskými aktivitami, jako např. ŠVP (školní vzdělávací programy), které stojí učitele spoustu času, místo toho, aby se mohli zodpovědně připravovat na kvalitní výuku.
Ten, kdo si přečetl zadání písemné práce z českého jazyka a literatury podzimního termínu maturitní zkoušky ze dne 3. 9. 2019 až do konce, tedy k zadání 6, mohl na chvilku zkoprnět.
V posledních dnech rozvířilo jinak celkem poklidný konec prázdnin poškození (polití červenou barvou a popsání nápisy) pomníku maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6 v noci z 21. na 22. srpna 2019.
Ne, ne! Nemusíte se bát. Článek nebude o někdejším pořadu TV Nova, ale o školství. Kvapem se blíží konec prázdnin a den, kdy žáci školou povinní, ale i středoškoláci – a že jich není zrovna málo – usednou do školních lavic. A právě o středoškolácích, ale i o jejich rodičích, je dnešní krátké zamyšlení.