Laik se diví, odborník žasne. Ovšem v případě obnovené prezenční výuky maturitních ročníků od 25. listopadu 2020 asi nebude toto rčení platit zcela. Spíš to bude tak, že laik neví, o co přesně jde a odborník (v tomto případě ředitelé škol a učitelé), který je z titulu své práce seznámen s podrobnostmi, musí být zděšen. Stačí si totiž přečíst jen jednu pasáž z Informace k provozu škola školských zařízení MŠMT, když čtení celého pětistránkového dokumentu by mohlo být i pro profesionála stresující.
Trump ale všechno toto ustál. A nejen to. Ještě při tom stačil naplno vykonávat funkci prezidenta Spojených států amerických. A vedl si celkem dobře. „Nestihl“, na rozdíl od některých svých předchůdců, rozpoutat žádnou válku, naopak se mu podařilo nastartovat stahování amerických vojáků z Afghánistánu. Snažil se nepodléhat jistě obrovským tlakům finančně – vojenskoprůmyslové lobby. Jednal s prezidentem Putinem, seč mu to válkychtiví jestřábi dovolili. Vyvázal Spojené státy z mezinárodního uhlíkového šílenství. Dosáhl úspěchů v usmiřování na Blízkém východě. Podnikal kroky proti nelegální migraci. Špatně si nevedl ani v oblasti hospodářské.
Podle mě asi nejrozumnější řešení je blízké názorům v článku Tři světoví epidemiologové navrhují odlišnou strategii boje proti pandemii koronaviru. V něm odborníci z Oxfordu, Harvardu a Stanfordu kritizují současná tvrdá opatření vydaná řadou zemí, která mohou mít negativní vliv na fyzické a především duševní zdraví lidstva. Život by podle nich neměl být omezen, protože tak není možné dojít k tomu, že si lidé vytvoří přirozenou imunitu vůči nákaze, ale naopak, ti nejstarší by měli být mimořádně chráněni. Základní ochranou je podle nich nošení roušek, mytí a dezinfekce rukou. Tzv. úplný lockdown prý společnosti spíše uškodí.
Např. náměstek hejtmanky pro ekonomiku byl ochoten uvěřit mé informaci, že někteří ředitelé škol říkají, že vědí, že i polovina žáků na jejich školy nepatří. Ale že kdyby je nevzali, museli by propustit i polovinu učitelského sboru. „Ale koho byste pak učili?“, ozvalo se z pléna.
„To je vina těch politiků nahoře“, řekl pan náměstek se vztyčeným palcem výmluvně ukazujícím kamsi vzhůru.
Jedna věc je ale zřejmá. USA zmítané studenou a místy už i pořádně horkou občanskou válkou směřují k jakémusi podivnému socialismu, jehož podobu lze jen těžko odhadnout. Ale jak už dnes vidíme z anarchie a násilí v některých amerických městech, „socialismus s lidskou tváří“ to určitě nebude. I kdyby byl budoucí prezident třeba stokrát „demokrat“.
Nejjednodušší by bylo, kdyby se celá „slavná Evropská unie“ pod tíhou vlastní neschopnosti zhroutila jako domeček z karet. To je ovšem jen zbožné přání. Je totiž téměř jisté, že bruselští soudruzi využijí pokrizové období, budou tvrdit, že bez nich to z krize nepůjde a začne ještě větší utahování šroubů.
Ale vraťme se k aktuálnímu rozhodování naší vlády. V závěru článku Budou falešné zprávy z doby koronavirové součástí našeho života? jsem nedávno (1. dubna) mj. napsal, že „…je nejdůležitější najít rozumný poměr mezi zdravotními restrikcemi a zachováním funkční ekonomiky, neboť výrazné upřednostnění jednoho, může znamenat katastrofu druhého.“
A jak se ukazuje, nalezení tohoto poměru je asi největším problémem současnosti – politickým problémem - vlád postižených zemí.
Ale ani v této, a nejen pro Evropu, těžké zdravotní situaci žádné zprávy nenaznačují to, čím nás mnozí rusofobové včetně těch uniformovaných neustále hystericky straší. V neděli 22. března dokonce ruský prezident Vladimír Putin nařídil armádě poskytnout Itálii pomoc v boji s koronavirem.
Má snad někdo patent na to, aby rozhodl, co je a co není dezinformace? Ano, patrně jsou takoví lidé. Alespoň podle jejich vlastního tvrzení. Jsou to většinou samozvaní kazatelé a obránci té jediné správné pravdy. Té jejich pravdy. A nutno uznat, že to dělají velice rafinovaně. Mezi vyložené a prokazatelně nepravdivé informace totiž zařazují články, v nichž často jedinou „dezinformací“ je to, že obsahuje jiný názor, než je ten jejich.
O tom, že rána pod pás není v současné době ničím výjimečným, se mohla přesvědčit mj. i řada politiků a známých osobností. Mohli bychom najít „případy“ mnoho let „staré“, ale dosud nezapomenuté, ale i ty z poslední doby.