Ministerstvo průmyslu se rozhodlo připravit zemi na důsledky čtvrté průmyslové revoluce. Žádný převrat se ale nekoná, jako celý Západ přešlapujeme na místě, nerosteme.
Vznikají ghetta bohatých, do kterých se chudší nemají šanci dostat. Mohou za to lidé jako Singer a spol.
Chudí zůstávají před branami těchto ghett. Jsou to navíc ghetta bohatých a dále bohatnoucích. Kvůli tomu, že v posledních letech svoji ruku k dílu přidávají i centrální banky. Ty totiž, jak ostatně přiznává výše i OECD, podněcují růst cen nemovitostí.
Nedávno odešel z vedení Evropské centrální banky, ale za společnou evropskou měnu se dále bije jako lev. „Všechny ty řeči o tom, že je euro vážně ohroženo, se ukázaly jako zcela nepravdivé. Euro nikdy nebylo v ohrožení,“ říká JEAN-CLAUDE TRICHET.
AYMAN CHEIKH LAHLOU, syn nejvyššího šéfa marocké „rodinné“ farmaceutické firmy Cooper Pharma, říká: „My, Maročané, nejsme jako Američané či Evropané. Neudělujeme zbytku Afriky lekce. Chceme s těmi zeměmi hrát zcela rovnou hru.“
Šéf ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy ALAN KRUEGER, jenž předtím působil jako profesor na Princetonu, přiznává: „Deficit je v USA snižován kontraproduktivně a neefektivně. Neřeší se vůbec problém dlouhodobého schodku."
LORD STERN, významný britský ekonom a nastávající prezident Britské akademie věd, říká: „I pokud existuje byť jen jistá pravděpodobnost, že stovky milionů lidí budou muset z důvodu klimatické změny opustit své domovy, musíme celou věc brát opravdu vážně; taková hrozba je hluboce znepokojující."
BJORN LOMBORG, přední světový environmentální badatel a nově rovněž Pražan, říká: „Znečištění vod a ovzduší usmrtí dvěstěkrát více lidí - přibližně šest milionů každým rokem - než globální oteplování. Přitom je vlastně nikdo neřeší."
To, co Jaromír Beneš se svým německým kolegou navrhují, by zcela jistě zasáhlo do života běžného občana. Oběma ekonomům totiž nejde o nic menšího než uzmout komerčním bankám moc nad úvěrovou expanzí. Tu by si - vedle expanze peněžní - v podstatě monopolizoval stát (vláda/centrální banka).
„Jsem bytostně přesvědčen, že Bill Clinton není šťastným člověkem. Ani Obama ne. A mnoho dalších politiků také ne. Protože lhaní plodí nespokojenost."
Statistika dokládá i to, že kapitáni a posádka přežívají mnohem spíše než pasažéři. Vyšší podíl přeživších žen než mužů vlastně charakterizuje jen dvě námořní katastrofy z těch analyzovaných osmnácti, a sice přeměnu ve vrak plavidla Birkenhead v roce 1852 a právě konec Titaniku. Ačkoli ve všech ostatních případech lidé jednali každý sám za sebe, zachraň se, kdo můžeš, a přežívali tudíž spíše muži, tyto dvě katastrofy stačily na to, aby vznikl genderový mýtus o hrdinných kapitánech a šlechetných mužích vůbec.