Už dlouho jsem tady žádným článkem nepřispěl. Musel jsem se věnovat budování kariéry a upřímně řečeno už mě časté přispívání přestalo bavit. A vlastně i pravidelné sledování politiky mě přestalo zajímat. Migrační vlna, problémy v Řecku a Ukrajině udělaly z přítomnosti i budoucnosti jednu velkou nejistotu.
Píšu Vám ale také proto, abych reagoval na Vaši kulantní nabídku, v rámci kterého bychom se měli s Německem podělit o uprchlíky. Musím říci, že si Vaší láskyplné péče hluboce vážím a ještě více nyní chápu, proč Vám říkají uprchlíci „Mama Merkel“. Je vidět, že hluboký mateřský cit Vám nechybí, ani když Vám nebylo dopřáno mít vlastního potomka.
Po delší době se musím ozvat. To se vážně omlouvám. Já jsem volil Svobodné kvůli jejich postoji k EU, dotacím a socialismu vůbec. Nikoli pro tendence ulítávat směrem ke všem těm různým alternativám, které jsou vlastní Zeleným, Pirátům, Žít Brno a podobným levicovým extremistickým hnutím.
Osobně proti Miroslavě Němcové nic nemám. Nechci, aby byl můj následující text chápán jako nějaký osobní útok a snaha tuto jinak sympatickou dámu nějak poškodit. Pravda je ovšem taková, že ve vysoké politice nemá co dělat. Možná je to dobrá matka, hodná babička, skvělá manželka a prima kamarádka. Jenže to je prostě na politiku pořád málo.
Dříve horliví svazáci, dnes horliví eurofanatici. U těch starších jde o logický vývoj. Ti mladší se sice svazáky stát nestihli, ale pouze vzhledem ke svému datu narození. Jedním z takových je vedle Jakuba Jandy jistý Tomáš Prouze, t. č. státní tajemník pro evropské záležitosti. Malá šedá úřednická myš, která má jistě velmi dobrý přehled o všech směrnicích, nařízeních a formulářích platných v EUrobruselské říši. Předevčírem si řekl, že by si zasloužil postoupit o nějaký ten stupínek výš.
Už dlouho jsem o bývalém studentském vůdci a exsenátorovi Martinu Mejstříkovi neslyšel. Netušil jsem však, že mu život v ústraní tolik vlezl na mozek. V čerstvém rozhovoru pro Aktuálně.cz se nechal slyšet, že se „chce dožít dne, kdy budou Klaus a Zeman odsouzeni za to, jak 25 let řídili naši zemi“.
Upřímně řečeno, nemám rád takové to "kdo neskáče, není Čech". Ani nemohu říci, že bych patřil mezi nějaké náruživé fanoušky fotbalu či hokeje. Na stadiónu jsem byl dohromady tak pětkrát až šestkrát. Nemyslím si, že sportovci jsou bozi a nejsem v rauši pokaždé, kdy získají placku. Přesto jsem lehce roztřesen po oznámení Jaromíra Jágra, že končí s reprezentací.
Jsem rád, že šéfredaktor ePortálu Provazník nakonec svolil s publikováním mého textu. Nabádal mě, aby "nebyl jen o Bartošové a měl přesah". Pokusím se jeho přání vyhovět.
Tak jsem si dnes přečetl kdesi v médiích, že v pokrokových Spojených státech bude lesbický trojlístek vychovávat dítě. Jedna z lesbiček, které loni uzavřeli legální manželství, je totiž těhotná.
Moje babička se včera podívala na kvetoucí šeříky a s dojetím pravila: "Tak už zase mohou přijet Rusové". Měla pravdu, akorát si spletla zem. Tentokrát nepřijedou k nám, ale do Finska.