Šlo o historický a vysoce symbolický okamžik. Byla to „demonstrace“ za svobodu a demokracii, nikoli za politickou korektnost, v níž se svoboda a demokracie v Evropě a na celém Západě přeměnila. Churchillova socha do Prahy patří. Stejně jako socha (sovětského) maršála Koněva.
Teď s námi zůstanou kontroly, zda jsme se setkali nebo nesetkali s někým nakaženým (nebo i s kýmkoli jinak nakaženým). Musíme si zvyknout na to, že budeme často posíláni do karantén nejrůznějšího typu. Budeme-li protestovat, budou to karantény horšího typu. Opovržlivé pohledy orouškovaných na neorouškované na našich ulicích slibují pro budoucnost to nejhorší.
Je evidentní, že tato kampaň, protože o kampaň skutečně jde, počítá s už dlouhým časovým odstupem. Ještě po listopadu 1989, kdy zážitky se sovětskou okupací byly čerstvé, taková interpretace událostí v květnu 1945 nebyla možná. Příslušnici generace, která osvobození zažila, by takové přepisování a překrucování historie nepřipustili. Nikoliv náhodou jsou hlavními protagonisty protiruské kampaně mladí komunální politici, kteří nemají vlastní zkušenost ani s komunismem. O to falešnější a vykalkulovanější je jejich kampaň, kterou kolem výročí osvobození rozjeli.
Nejde ale jen o zadlužení. Celý plán je výzvou k opuštění ekonomické racionality, je krokem znamenajícím rezignaci na uplatňování jakýchkoli rozumných ekonomických kritérií. Má být prostředkem k nové fázi centralizace EU, k financování velmi sporných záměrů a v neposlední řadě k posílení politické unie. Takové obrovské finanční přesuny budou dalším krokem k vytvoření evropského superstátu. Plán operuje s obrovskými částkami, ale nepřináší žádné dodatečné finanční zdroje. Jde jen o přesuny našich peněz, ne o obdobu Marshallova plánu, který přinášel peníze „zvenčí".
V polovině 90. let jsem toho moc nečetl. Spíše jsem psal, ale hlavně se pokoušel zajistit úspěch naší radikální politické a ekonomické transformace. Musel jsem zužitkovávat své předchozí čtení, svůj naakumulovaný „human capital“. Přesto ve svých zápiscích z tehdejší doby leccos zajímavého nacházím.
Skupina politických aktivistů kolem bývalého předsedy ČSSD, premiéra a eurokomisaře Vladimíra Špidly 4. května 2020 zveřejnila v médiích tzv. otevřený dopis s názvem „Bez solidarity není imunity“[1]. Formuluje v něm jedenáct požadavků, které zdůvodňuje slovy, že „právě teď je čas obrátit se na vládu a parlament s jasnými požadavky vyplývajícími z toho, co už nám pandemie ukázala“.
Nedopusťme dnes zesilující přepisování historie. Souboj o sochu maršála Koněva v pražských Dejvicích je toho téměř symbolickou ukázkou. Stejným směrem míří souboje o památník v Lidicích. Stejné je vytrhávání z kontextu a zaměňování příčiny a následku při interpretaci poválečného odsunu Němců, který začíná být některými našimi údajnými pokrokáři považován snad za větší tragédii než celá válka.
V kapitole „Vítězové a poražení světového obchodu“ (str. 57) se říká, že „ve vyspělých zemích přínosy mezinárodního obchodu sklízely pouze nadnárodní korporace a finanční sféra“ (str. 63). Klíčová je teze, že „vlivem asijského vzestupu narostla ve všech vyspělých zemích váha terciárního sektoru, často se to vykládalo jako výhoda, jako důkaz pokročilosti rozvoje ekonomiky. Ve skutečnosti to bylo zčásti vynucené tím, že byla do ekonomik vpuštěna konkurence zemí s řádově nižší mzdovou úrovní a často i zmanipulovaným měnovým kurzem“ (str. 64). Zatímco ve vyspělém světě rostly dluhy, rostly v rozvojovém světě finanční úspory (str. 68) – postupné splácení těchto dluhů v budoucnosti je zejména pro jižní země eura „nerealistickým scénářem“ (str. 75).
Koronavir způsobující tuto nemoc je jistě nebezpečný a vyvolává mnoho lidských tragédií a vede k velkému množství zemřelých, ale relativní nebezpečnost tohoto koronaviru – ve srovnání s řadou dalších nemocí a zdravotních rizik pro obyvatele naší země i celé planety – není mimořádně vysoká.
Platí to o to více v dnešní pandemii, o to více v dnešním nezodpovědném a rozmazleném západním světě. Neméně to platí i pro českou společnost. Nákaza koronavirem zastihla českou společnost nepřipravenou nejen rozsahem potřebného zdravotnického materiálu a kapacit zdravotnictví. Zastihla ji ve zvláštní chvíli. Potýkáme se – stejně jako celý Západ – s řadou negativních tendencí a trendů.