Z podobných dat vychází i poplašný materiál zmíněné skupiny vědců a jejich predikce dalšího vývoje, navíc podepřena velkou dávkou emocí a hraní na city. Nejnebezpečnější je ale závěr, ke kterým tato skupina dochází: výzva k „osobnímu lockdownu“. Tito vědci vyzývají k časově neurčenému přerušení veškerých životních aktivit, k úplné sebeizolaci každého člověka, k odříznutí se od světa.
Na jaře nám teatrálně sdělil, že zažíváme největší sucho za pět set let. Myslíte si, že prší? Ale kdepak. To vám na hlavu padá to Brabcovo pětisetleté sucho. To Brabcovo sucho zavlažuje naše pole, plní naše přehrady, podmáčí naše louky, blahodárně skrápí celou krajinu a občas i zaplavuje naše sklepy, ničí můstky a silnice, odnáší ornici a zvyšuje hladiny našich toků. To vše umí ono Brabcovo pětisetleté sucho.
Bylo to během bouřlivé debaty na téma, zda zakázat hospodským, aby nabízeli takovou službu, o niž mají jejich zákazníci zájem, a místo toho hospody nutit, aby nabízely službu jinou. Ano, šlo o zákaz kouření v restauracích a putykách. Kromě jedné jeho mondénní kolegyně na vysokých podpatcích a s nápadnou rtěnkou kolem úst byl hlavní tváří tehdejšího boje za omezení svobody podnikání právě tenhle muž.
Tak co s tím, pánové? Poradím vám. Ondřej Neumann na stránkách Hlídací pes zveřejní tuto omluvu: „Omlouvám se Ladislavu Jaklovi, kterého jsem falešně nařkl ze spáchání trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob na základě sexuální orientace. Své nařčení jsem vystavěl na podvrženém výroku, jehož pravost jsem si nijak neověřil“. Následně omluvu ochotně přetiskne i Šafr na Foru 24 a oba pánové tyto texty podpoří reklamou za 15 tisíc korun. Po Rekonstrukci státu nic nechci, nic o ní nevím, pro ni jsou takovéhle praktiky patrně atributem.
Celistvost USA bude ohrožena. Uvidíme cosi velmi podobného, co Amerika zažila, když její část odmítla uznat výsledky voleb v roce 1860. Všichni víme, co následovalo.
Přesně tak. O blbostech se jim to vyjednává a předvádí důležitost, natřásá se unijní peří, markýruje se horečná činnost. Ale když jde do tuhého, najednou objevíme jedinou věc, která fakt funguje: národní stát. Vlády. Domácí instituce. Tam sedí lidé chytří i hloupí, schopní i neschopní, pracovití i líní, jako všude jinde. Ale mají jasnou odpovědnost a jasné kompetence.
V krizi bývají obvykle dočasně suspendované některé svobody. Asi je to tak nutné. Doufejme, že jednotkou této dočasnosti nebude opět jeden furt. A že nám po krizi naše svobody vrátí. Ale jedna jediná věc by mohla zůstat i po covidové krizi: vědomí, že demokratický stát je jedinou institucí, schopnou a zároveň oprávněnou řešit veřejné problémy. Ostatní instituce jsou k ničemu. Pryč s nimi.
Podle michprdů*/ má uvědomělý lid vyjít do ulic a manifestovat své odhodlání nejít cestou našich kolegů z V4 Maďarska a Polska. Skutečným „problémem“ svolavatelů však nejsou Maďaři či Poláci, ale jeden anachronický přežitek: svobodné volby.
Miliony lidí jsou v nebezpečí. V sázce jsou jejich životy, zdraví, ohrožena je i ekonomika a sama naše společnost. Nebezpečí se zdá daleko, ale kdykoli může udeřit i u nás doma.
Jsou lidé, kteří hrozbu zlehčují. Prý plaší každý, kdo vidí za každým rohem riziko, které se přitom u nás dosud nijak neprojevilo. Dopady na českou populaci jsou téměř nulové a nic nenasvědčuje, že by se to mělo nějak dramaticky změnit. Tak proč ten rozruch? Proč přehnaná varování? Proč znepokojování lidí, proč to navozování strachu?
S Íránem válčit nemáme. Máme si vůči němu obezřetně hlídat své zájmy a naopak vyjednávat s ním všude tam, kde by našim zájmům mohl eventuálně prospět. Prostě provádět užitečnou politiku. Ale rozhodně ne to, co nyní vidíme, tedy politiku, která je výsledkem naivního a zničujícího intervencionalistického mesianismu a cynických her koordinovaných s despotickými monarchiemi v oblasti.