Profesorka Dvořáková promine, ALE...

Autor: Václav Makrlík | Publikováno: 29.5.2018 | Rubrika: Polemika
Vlajka - Česká Republika

Profesorka Dvořáková promine, že jsem si pro tento text vypůjčil titul její knihy. Ale nejde o legrácku, jde o věc vážnou , téměř tragickou . I podle renomovaných politiků funguje český stát v podstatě se setrvačnosti. Jak k tomu mohlo dojít a proč se krize tisíciletého českého státu rok od roku prohlubuje? Lze jí čelit, nebo se s tímto vývojem smířit?

V posledním čtvrtstoletí označení stát a státní zdevalvovalo, stalo se nedůvěryhodným, bezmála nadávkou. Méně státu,žádný státní paternalismus, stát je nejhorší hospodář, stát nemá nic vlastnit, každý se musí postarat sám o sebe, nikdo nemůže spoléhat na pomoc a ochranu se strany státu, stát nesmí investovat do výrobních kapacit, atd. vykřikují obvykle ti, kteří z něj bezmála čtvrt století ukusují nejvíce, osobně se na něm obohatili a pohodlně z něj žijí. Téměř všechny projekty státu, měst a obcí , se prostřednictvím korupce změnily ve velkotunely, kterými se odčerpávají peníze daňových poplatníků do kapes politických podnikatelů, politiků a sekretariátů politických stran, ale zcela neodpustitelné je, že tyto projekty běžně kolabují. To je prý cena za demokracii. Poměry připomínají středověké bezvládí, kdy v okamžiku oslabení moci panovníka, živoucí personifikace státu, začala stát rozkrádat, dnes říkáme privatizovat, šlechta – čeští páni a církev, a vytvářet si svou individuální mocenskou a ekonomickou strukturu, ve které nebylo více svobody a pokoje, ale bojovali v ní všichni mocní proti všem mocným. Tedy něco, jako totální liberalismus. Nejvíce na to dopláceli robotiezi, dnes střední vrstva, tvořící svou prací a daněmi bohatství i živící ,na sociálních dávkách a pomoci závislý, lumpenproletariát.

Stát do podoby jak jej známe dnes vykrystalizoval vlivem myšlenek osvícenectví prosazených Velkou francouzskou revolucí a následně sérií revolucí 19. a 20.století. Stát se stal jednotící ideou , která vytvořila a konstituovala národ. Bez státu se národ mění v pouhé etnikum, čili v to , co byl před vznikem státu. Tomuto nebezpečí český stát a národ v současnosti čelí. Hlavní příčinou rozkladu státu jsou režimy. Vytváří je politici za účelem prosazení svých osobních a skupinových zájmů prostřednictvím státu. Český stát prošel od počátku 20.století sedmi režimy. Každý z těchto režimů si vytvořil vlastní kriteria pro selekci občanů na občany první třídy- politicky plnohodnotné, t.j. plnoprávné a třídy druhé, občany –politicky nezpůsobilé, neplnoprávné. Češi, občané ,přestali žít ve státě, který měl zajišťovat rovná práva všem, a začali žít v režimech pro vyvolené a přizpůsobivé. To nás zásadním způsobem odlišuje od stabilních západních demokracií, které něčím podobným neprošly. Předseda TOP 09 Schwarzenberg má pravdu , když svého času prohlásil, že nejsme součástí západu. Západ tento názor sdílí a zařazuje nás do východní Evropy nejen z geografických důvodů, pro nekulturní chování politických elit, nerespektování unijního zákonodárství v oblasti lidských práv a ochrany osobnosti, ale i proto, že některé naše diskriminační zákony , např. zákon lustrační, a normy, např. na ochranu osobních údajů a lidské důstojnosti , jsou institucemi EU vnímány negativně . Všechny režimy, kterými ve zmíněném období český stát prošel se vymezovaly tím, že dehonestovaly , případně přímo démonizovaly , předchozí režim, jeho protagonisty a apologety, a samozřejmě instituce, především státně bezpečnostní. Na rozklad státu tak bylo zaděláno, neboť většina občanů není schopna rozlišovat mezi státem a režimem. Tyto pojmy jim splývají. Zmocnit se majetků šlechty a církví, zmocnit se majetku Židů či sudetoněmeckého etnika, zmocnit se majetku české buržoasie a nakonec se zmocnit bilionového státního majetku bylo možné jen, když relevantní státní instituce a zákonné normy byly paralyzovány případně zcela zlikvidovány .

Vina však není jen na politicích. Velký podíl na tom, že vztah občanů ke státu je na jednom z historických minim a tradiční česká státoschizofrenie ( to není náš stát) se prohlubuje až do obecně vnímaného marasmu, mají i mediální apologeti toho či onoho režimu, té či oné momentálně vládnoucí státní ideologie. Jsou hlavními rozeštvávači občanů a původci toho, že pocit zmaru a viny ze špatně prožitého života ve špatném režimu, potažmo státě, rozkládá psychiku národa, obzvláště, jsou- li jako vzor občanských ctností podsouváni občanům lidé, kteří státu ničím nepřispěli a programovou nechuť k práci a rozbíječství vydávají za odpor vůči režimu. V čele rozeštvávačů stáli po čtyřicet let komunisté, dnes jejich antipól antikomunisté. Mezi těmito dvěma póly plnými žlučovité zášti , nenávisti a netolerance se nalézají, a jsou terorizováni, občané neschopní přidat se z těch či oněch důvodů na tu či onu stranu. Buď budou bezvýhradně vyznávat právě vládnoucí ideologii, nebo mají problém. Většina občanů se samozřejmě přizpůsobí a tisíckrát opakovanou lež či polopravdu příjme za pravdu. Zaplatí za to maličkostí- vlastní sebeúctou a ztrátou osobní existencionální identity, ale je to pohodlné. Ti, kteří se všeobecné psychóze postaví jsou pohaněni a veřejně dehonestováni. Obvykle se jim dostane těch nejsprostších nadávek, vždyť od toho máme svobodu projevu a beztrestnost, nebo jsou prostě umlčeni. Hulvátství se stává normou, vždyť na rozdíl od slušnosti, která může být pokrytecká, je chápáno jako upřímné.

Za těchto poměrů je politicky angažovaná občanská společnost potlačována , neboť vztah ke státu a národu , státu jako ochránci slabých a souručenství všech občanů dobré vůle bez kádrových kritérií, a národu jako společenství , které respektuje základní hodnoty lidských práv , povinností , ale především slušnosti, je podupán vulgaritou zakrývanou termíny o vyrovnání se s minulostí, očistě společnosti atd. Dějiny jsou plné příkladů, že právě vyrovnávání se s minulostí a očista společnosti způsobily mnoha lidem nezměrné utrpení počínaje fyzickou likvidací , přes zbavení majetku, lidských a občanských práv, a nakonec i lidské důstojnosti.

V civilizované společnosti lze v případech zneužití úřední moci s následkem poškození konkrétní osoby dosáhnout pouze na základě řádné žaloby předložené postiženou osobou, a následného soudního rozsudku. Česká společnost na to měla více než čtvrt století, ale tyto případy lze spočítat na prstech. Vykonávání spravedlnosti jiným způsobem, obvykle iniciované mediálními aktivisty, je lynč. Bohužel k němu běžně dochází i v současnosti a jeho obětí se stávají většinou známé a úspěšné osobnosti - umělci, spisovatelé, manažeři, duchovní, politici, vlastníci velkého majetku případně médií atd. Vyrovnat se s minulostí lze pouze tím, že chyby minulosti nebudeme opakovat. To se , bohužel , neděje. Zloba , zášť a starozákonní touha po doživotní odplatě jsou běžné i v naší době , která pro to vytvořila legislativní systémový prostor.

Za takové situace se mnozí občané stávají cizinci ve vlastní zemi. Ukřičeni agresivními řvouny a sprosťáky jsou zatlačeni na okraj společnosti. Nepatří totiž ani k dogmatickým komunistům ani k fundamentalistickým  antikomunistům. Většina jich reaguje lhostejností k poměrům, což se projevuje nezájmem o politický vývoj země, obvykle dávaným najevo neúčastí ve volbách. Mladší ze země odcházejí. Rozklad státu a národa je tak plíživě , možná cílevědomě, naplňován.

Hodně by proti tragickému naplnění popsaného scénáře mohla učinit media, alespoň ta, která chtějí být považována za seriózní, což v podstatě znamená intelektuální, objektivní, respektující základní normy slušnosti a apolitická. Média ani levicová ani pravicová, média lidská, tolerantní, nevulgární, ale přitom věcně kritická, argumentující ideovými protiargumenty a nikoliv hulvátskými nadávkami a dehonestováním nositele nesouhlasného názoru. Takové medium této zemi citelně chybí, ale možná ho ani nepotřebujeme. V tom našem chlívci je tak mile a teple zasmrádlo. K čemu by nám bylo?

Obnovení funkčního státu je tak velmi aktuální. Koalice by však musela najít odvahu uskutečnit několik zásadních kroků. Součástí zákona o státní službě by musel být výměr mezd, odměn a náhrad všech státních či polostátních úředníků, počínaje prezidentem, přes ministry, poslance až ke starostům obcí a jejich podřízeným, jehož základ by vycházel z průměrné mzdy a vývoje hrubého domácího produktu. Všichni zmínění úředníci by měli být odvolatelní. Státních tenderů by se směly účastnit pouze společnosti, které mají zcela transparentní vlastnickou strukturu. Projekty informačních technologií, vytváření státních norem atd. musí zpracovávat příslušné útvary ministerstev a příslušných úřadů, nikoliv najaté agentury. O úředníky, kteří to neumí se sníží stav státního aparátu. Důsledně cenově regulována s přihlédnutím k přiměřenosti zisku,daně a dividendy, by měla být odvětví jejichž produkce tvoří hlavní nákladové položky zpracovatelského průmyslu – elektrická energie, pohonné hmoty, plyn, uhlí, voda, a odvětví , jejichž produkce ohrožuje zdraví národa. Kdysi existoval státní tabákový monopol, ale prokazatelně je žádoucí i na výrobu alkoholu a jakýkoliv hazard ( sazka, sportka atd.). Tato opatření by nejen zvýšila nákladovou konkurenceschopnost české produkce, ale i příjem státu. Zákon o církevních restitucí by měl být podroben revizi, neboť jde o zákon pro jednu se stran ( stát) prokazatelně nevýhodný a ji poškozující. Církvím , s přihlédnutím na datum únor 1948, by mělo být vydáno pouze to, co měly v té době zapsáno v katastru nemovitostí. Habsburkové , nejkatoličtější veličenstva, měnili církevní zákony velmi často , neboť , coby zosobnění státu, považovali církev tisíciletým právem za svého leníka. Stávající senát by měl být transformován na senát virilní, což znamená nevolený, apolitický a vysoce odborný, neboť funkce senátora se váže k významné pozici ve státu či společnosti. Podpořila by se tím přímá demokracie. Justice by měla nadále nezávisle konat v kauzách Casa, Pandury, PromoPro, Skarta, OpenCard ,OKD a dalších.

Uskutečnění alespoň těchto kroků by nepochybně posílilo prestiž vlády a upevnilo postavení ANO 2011. Koalice, alespoň její podstatná část, by tak nastartovala trend revitalizace českého státu , občanské společnosti a národa.

 

 

5725 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Jestli si u nás Putin někoho platí, tak je to tenhle joudaNež důchodovou reformu, raději postaví pekárnu na koblihyEliminace slov maminka a tatínek je ukázkou blbosti, nikoliv pokrokuHillary Clintonová se postavila za ženy s poněkud širší dírkou v koblížku. Byla nominována na Nobelovu cenu kobližmíruODS je mrtvá, ať žije Trikolóra

euPortal.cz

Boj sluníčkářů, neomarxistů a elitářů proti vlastencům a normálním hodnotám se přiostřuje. Dokonce napadli nedávno i Ladislava Jakla... Pomozte nám proto prosímVšechny polistopadové vlády bohužel nechaly zbídačit a chátrat českých venkov a zničit české zemědělství

Eurabia.cz

V britských věznicích muslimští gangstři násilím obracejí spoluvězně na islámImigranti v detenčním centru se vzbouřili: chtějí kapesné

FreeGlobe.cz

Dvě lesby uřízly malému chlapečkovi… A pak… (+ foto)Googlem ke světovládě? Vyhledávač, po němž se blbne, ale správně volí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životSilnější než chemoterapie: Bylinka na rakovinu, která vám roste přímo pod nosem

euServer.cz

Probíhá pokus spodiny o majdanizaci našich politických poměrů. O fašistický převrat, který se pro tupý dav a herce, nemající o politických faktech zbla tušení, zamaskoval do hávu demokracieMůže vůle 1/3 občanů přetlačit vůli 2/3 občanů?

eOdborar.cz

Nejde o Babiše! Cílem milionu chvilek pro demokracií je zničit skutečnou demokracií a nahradit ji režimem mediální a aktivistické diktatury poslušné BruseluBritští dělníci tleskají stoupencům Brexitu, které by před třiceti roky hnali klacky

ParlamentniListy.cz

Jakl: Babiš a Milion chvilek? Dávejte velký pozor, co se bude dít. Jde o BruselJak prasečí chlívek? Zbořil o Milionu chvilek a o Anně Geislerové, o které ví mnohé osobně
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění