Umíněný hráč

Autor: Josef Mlejnek | Publikováno: 2.3.2007 | Rubrika: Politika
Klaus

Václav Klaus bude v příštím roce velmi pravděpodobně znovu zvolen českým prezidentem. Zaslouží si to?

Letošní rok není pouze posledním „celým“ rokem prezidentského období Václava Klause, po němž on bude patrně znovu zvolen. A to nejspíše opět nepřímou volbou a – dovolím si předvídat – i nepoměrně méně dramatickým způsobem než před čtyřmi lety.

Letos ovšem také uplyne deset let od takzvaného sarajevského atentátu, kdy se část ODS z iniciativy Jana Rumla a Ivana Pilipa (s „předskokanem“ Josefem Zieleniecem v pozadí) rozhodla zrušit dominantní postavení Klause coby otce-zakladatele ODS a vytěsnit ho vůbec z politiky. Co následovalo, máme tu v horší, tu v lepší paměti: Luxovými lidovci uspíšený pád Klausovy menšinové vlády, odštěpení Unie svobody, nastolení Tošovského vlády, která rozhodně nebyla úřednická a jejíž mandát podmiňovalo směřování k předčasným volbám.

Ty rukavice zvedl
Novinářští potomci husitů se koncem roku 1997 předháněli v potírání „zjevných hříchů“ ODS provázeném sebemrskačskými výlevy prozřevších politiků. To bylo slávy, když preference ještě přednedávnem největší pravicové strany poprvé klesly pod deset procent! Tehdy také došlo k prvnímu „pohřbívání“ Václava Klause – mohli jsme slyšet, že jeho politický styl se přežil. Pro jistotu byla navíc vytažena z rukávu blíže neurčená vila ve Švýcarsku a řada potemnělých kauz.

Klausovi nemělo být odpuštěno především to, že politický kapitál „polistopadového vývoje“, jemuž na prahu devadesátých let hrozilo, že se rozplyne ve tmě, v níž jsou všechny kočky černé, transformoval v politickou stranu s konkrétním programem. Klausově „neviditelné ruce trhu“ vypověděla boj neméně, byť odlišně neviditelná „černá ruka“ tzv. občanské společnosti.
Po Havlově projevu v Rudolfinu média s gustem předváděla poníženého a netleskajícího Klause. Tehdejší prezident však triumfoval předčasně. Pavel Tigrid paradoxně doporučoval o téměř čtvrtstoletí mladšímu Klausovi odchod z politiky, dokázal však coby bývalý ministr v jeho vládě uznat, že tam, kde ministři – včetně něj samotného – viděli nanejvýš dva tahy dopředu, viděl svržený premiér tahů pět.
Klaus se zvedl ze země a zvedl i těch několik hozených rukavic.

Vír iluzí
Dnes mají lidé snad v ještě větší míře než před deseti lety sklon přehlížet, že zločinná podstata komunismu nespočívala jenom v jeho vnějším negativním vymezení: někdo nesměl pracovat v oboru, někdo seděl v kriminále a téměř nikdo nesměl jezdit ven. Po listopadu 1989 si mnozí mysleli, že odstraněním těchto tří zel se vše vyřeší. Zásluha Václava Klause spočívá v tom, že se nebál říci nahlas, že „cesta z otroctví“ bude záležitostí nepoměrně složitější. Komunismus znamenal především tvrdou prohibici uvalenou na lidskou přirozenost; pro komunistickou ideologii představoval majetek zásadní zlo, s nímž nemohl nakládat jednotlivec – „dobrem“ se stávalo výlučně v rukou revolučního partajního předvoje zasvěceného do smyslu stávajících dějin.

Změna vlastnických vztahů tudíž byla po listopadu 1989 prvním předpokladem vzniku společenství svobodných lidí. Na její provedení však neexistoval ani spolehlivý recept, ani precedens. Přechody od diktátorských režimů k demokracii vzorem být nemohly, protože v nich zůstávaly vlastnické a hospodářské struktury téměř nenarušeny. Mámeli bez úhony přeběhnout po žhavém uhlí nebo po tenkém ledě, je důležitý časový aspekt – případné zpomalení běhu, nebo dokonce přešlapování na místě se musí krutě nevyplatit. Při karnevalové tržní noci se jistě děly věci, na které nikdo nemůže být hrdý. Kromě toho polistopadová léčba trhem připomínala marxistickou důvěru ve změnu společenských podmínek, která měla nutně přinášet automatické mizení nebo nastolování určitých jevů. Této iluzi nepochybě alespoň občas podléhal i hlavní strůjce hospodářské reformy. Soustředěnost na prvoplánové ekonomické změny znamenala zároveň upozadění jiných výsečí spravovaného spektra – například školství.

Čestnost nedostačuje
Před deseti lety jsem ve své obraně Václava Klause v revue Proglas na adresu Jana Rumla napsal, že čestnost je sice nutným předpokladem politického působení, ale že je přímo tragédií, představujeli to jediné, čím se může politik prezentovat. V zájmu spravedlnosti je však třeba i na adresu „posarajevské“ ODS kriticky říci, že loajalita mnohých, a teď nemám na mysli výhradně řadové členy, sice byla obdivuhodná, jenže záhy se ukázalo, že i zde šlo o nezbytný předpoklad, který nesmí zůstat osamocenou ctností. „Posarajevská“ ODS se stala svého druhu „církví“ Václava Klause, nedobytnou tvrzí bojující proti všem, a v této podobě jí také hrozila postupná marginalizace. Existovalo reálné nebezpečí, že vzhledem k vyhraněnému přístupu veřejnosti vůči ODS a s ním spojené „polarizaci“ se bude v lepším případě strop jejích volebních zisků pohybovat vždy někdy mezi 25 až 28 procenty. Není zde místo pro rozbor, zda následná opoziční smlouva s Milošem Zemanem po předčasných volbách v roce 1998 (při překvapivě velice dobrém výsledku oslabené ODS) znamenala chybu, a v čem ji znamenala především. Podcenění bezpečnostních otázek, což byla další ze slabin Václava Klause, však mělo za následek, že se například na ministerstvo vnitra nenápadně vracely a úspěšně znovu zahnízďovaly staré struktury – tento zásadní problém komplikovaně řeší až nyní Topolánkova vláda. A ve volbách roku 2002 vsadila ODS nesmyslně na nacionalistickou rétoriku a nadehnala tím voliče oběma levicovým stranám. Výsledkem bylo značné rozčarování: o nové opoziční smlouvě nemohlo být při nové silové konstelaci ani řeči. Klaus neuspěl ani při pokusu stát se znovu šéfem Poslanecké sněmovny.

Dědic
Nastalo druhé „pohřbívání“ politika Klause. Nikdo ani nepředpokládal, že by se za daného rozložení sil v Poslanecké sněmovně mohl stát prezidentem. Že se tak jakousi „lstí rozumu“ nakonec stalo, nelze vysvětlovat pouze nesvorností sociálních demokratů či hlasy vymámenými z komunistů. Válcující „stojedenáctka“ sociálních demokratů s komunisty visela tehdy ve vzduchu, avšak plně ji využívat začal až Jiří Paroubek.
Bylo by bývalo jedno, kdyby se roku 2003 stal prezidentem někdo jiný než Václav Klaus? Možná tato volba zachránila zemi před něčím ještě horším, než bylo to, co těsně po loňských volbách vyhřezlo z Jiřího Paroubka opojeného mocí, která mu zrovna, jak se mu zazdálo, padala do klína.

Zanedbatelný není ani hlas českého prezidenta v současné diskusi o podobě a vnitřním uspořádání Evropské unie, kterou ohrožují centralismus a hegemonistické snahy Francie a Německa, jakož i snaha vytvářet „vlastní“ politiku – rozuměj, stavět se na zadní proti USA.
Znamenalo by hrubé zjednodušení označit Klause na jedné straně za českého nacionalistu, na straně druhé za technologa moci. Třebaže je v mnohém, jak již před časem poukázal spisovatel a esejista Pavel Švanda, dědicem čechoslovakistického konstruktu, jeho zásluha na nekonfliktním rozpojení přežilého politického útvaru zvaného Československo je nesporná. Ono české dědictví naštěstí není jediná ze zjevnějších či skrytějších myšlenkových formací, kterou Klaus přijal. Za úctyhodný sisyfovský étos vděčí především svým netuzemským ekonomickým a politickým učitelům. Není také ateista, nýbrž agnostik: pro takového člověka jako Klaus je důvodem k radikální pochybě o případných výrocích Absolutna samotný zprostředkující moment lidského faktoru.
A jeho hráčský temperament jen znásobil umíněnost a vůli neustupovat. Jako o „technologovi moci“ mohou o Klausovi hovořit pouze ti, u nichž nepředstavuje přednost nejen strategické uvažování, ale ani smysl pro fair play během hry.

Intelektuál
Je rovněž paradoxem, že bytostný intelektuál Václav Klaus, který dokáže napsat bez přípravy skvělý esej o Orwellovi, z něhož je patrné, jak dobře rozumí jeho odkazu, naráží u nás na výsměšné záští právě u lidí, kteří se sami za intelektuály považují, nebo jimi dokonce jsou. Vzpomínám si, jak v jednom diskusním pořadu vychvaloval filozof a překladatel Miroslav Petříček vynikajícího filmového kritika Andreje Stankoviče za nekompromisní hodnocení určitých filmů, avšak ve stejném pořadu stihl týž Petříček Václava Klause za analogický přístup znectít.

Byť se po čtyřech letech jeho prezidentství pohnuly ledy i mezi vzdělanci, dá se říci, že Václav Klaus boduje, pokud jde o oblibu, především u nejširších vrstev. Proto také ti, již před čtyřmi pěti lety volali po přímé volbě prezidenta, na tuto údajně tak zásadní věc rezignovali. Bez ohledu na to, že Václav Klaus nejspíš nemá příliš v lásce svého nástupce v čele ODS, a bez ohledu na to, že jej po volebním „patu“ přímo či nepřímo tlačil do něčeho, v čem sám dvakrát vyhořel, to jest do opoziční smlouvy, je téměř vyloučeno, že by za rok při volbě prezidenta dala ODS hlas jinému kandidátovi. I proto, že na státnický formát Václava Klause zatím nikdo u nás nedorostl.

MF Dnes 24.2.2007

4588 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Palestinský kult smrtiČulík, Kartous a elfové, praporečníci nové totalityV londýnské škole pro kovboje zakázali používání hovězího lasa. Aktivisté za práva hovězího lasa a aktivisté za práva devítiocasých koček se bouříVěční petenti coby majitelé ListopaduGreta si došlápla na novináře. Psali prý ošklivě o konferenci studentských aktivistů

euPortal.cz

Myslet si, že lze omezit terorismus v Evropě omezením nábojů v zásobníku pro bezúhonné lidi, může jen šílenecKdysik bylo BBC a Svobodna Evropa, dneska su blogy a fejkoweby

Eurabia.cz

Muslimové terorizují Anglií, protože po nich chtějí, aby se integrovali. Až Anglie konvertuje na islám teror ustane Socialisté usilovně pracují na odstranění Salviniho a obnovení přílivu masy afrických uprchlíku do Itálie a Evropy

FreeGlobe.cz

V budoucnu bude genetická zbraň schopna vyhlazovat určité národnostiŠílená hysterie feministek. Zmlátily lidský plod tyčí a pak ho zapálily (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Otázka nejen pro pražskou smečku: Co je demokratičtější?Jak daleko je Milion chvilek od demokracie a jak blízko má k fašizmu

eOdborar.cz

Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályNová šéfová Evropské centrální banky Christine Lagardeová je součást zkorumpované mafie státních úředníků

ParlamentniListy.cz

Cože? Lži! Babišovi ujely nervy, jde o oteplování. I o ŠmarduVáclav Klaus: Greta Thunbergová je oběť a chudák. Klimatická krize? Jen propaganda
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění