Na FF UK vyučuje levicový extremista
Kdo je osoba jménem Ondřej Slačálek (alias Tomáš Netolický), je každému člověku, hlouběji se zajímajícímu o společenské a především politické dění, dostatečně známé. Za maskou sympatického mladíka, vyznávajícího v dnešní době tak atraktivními „alternativními“ názory se však skrývá jedinec, který své vize myslí smrtelně vážně a z toho, jaké ty vize jsou, občas mrazí.
Mimo jiné, že je Ondřej neoficiálním mluvčím celého českého anarchistického hnutí, angažuje se v mnoha dalších oblastech. Byl a je jednou z vůdčích postav „technařské revolty“ a antiglobalizačních projektů, je aktivní v nespočetném množství různých extrémně-levicových aktivit (připomeňme například petici „s pravičáky se nemluví“), dále, ačkoli se prohlašuje za „svobodomyslného člověka“, volá po perzekuci konzervativních hnutí (kdysi označil think-tank Občanský institut za „fašistický“), ale na druhou stranu protestuje proti záměru zakázat bolševický KSM.
Dlužno také podotknout, že ve svém článku na BL (http://www.blisty.cz/art/30905.html), kde argumentoval ve prospěch KSM, se zmínil o možnosti zakázat bibli. Slačálek je svými výpady vůči křesťanům a Církvi obecně známý, neváhá křesťanské učení srovnávat s totalitarismy a argumentuje přitom stejnými hloupostmi, jaké kdysi využívali právě komunisté. Například v tomto článku (http://www.blisty.cz/art/17264.html ) Slačálek označuje kdysi konanou akci proti potratům na FF UK za „prvoplánově agitační akce polovzdělaných lobbyistů“, totalitářské bludy šířené rudými soudruhy na zmíněné fakultě již mu však pochopitelně nevadí.
Ondřej Slačálek na jednu stranu totalitarismy kritizuje, stejně tak jako náboženský fundamentalismus, ale podíváme-li se na jeho názory blíže, zjistíme, že vůbec zejména v této otázce nejsou tak jasné, jak by se na první pohled mohly zdát. Zdá se, že je věrný oné již po desítky let zavedené alibistické rétorice levicových radikálů. Pokud je nějaký problém, ke kterému nemůže zaujmout jasné stanovisko jaké by chtěl (neboť by se znemožnil), obrátí logiku úplně jiným směrem. Příklad, kdykoli se Slačálek účastnil diskuse například k problémům terorismu, letmo sice skutečné teroristy odsoudil, nicméně za „hlavní“ viníky všech problémů označil USA, amerického prezidenta, či sociální nerovnost a netoleranci ze strany většinové společnosti.
Jak si Ondřej představuje svobodomyslnost, vidíme, když si přečteme jeho oslavné články na zapatistické povstalce, španělskou revoluci a podobně. Jako anarchista možná totalitní uspořádání přímo nepodporuje, nicméně tyto myšlenky by dříve, nebo později po své realizaci v tvrdý totalitarismus přešly. Neboť, pokud by došlo k naplnění anarchistické vize „beztřídní společnosti“, společnosti bez autorit a systémového vydírání, co s lidmi, kteří by se nechtěli dělit s těmi, kdo nedali ruku k dílu, s lidmi, jež by chtěli žít pod autoritami a „být vydírání“? Anarchistické elity by je snad nezlikvidovaly, nezbavily se jich, neumlčely je? Tomu snad nevěří ani Ondřej Slačálek.
Co je však zarážející, je, že takový člověk je vyučujícím na katedře politologie FF UK, kde vyučuje kurz „neomarxismus v mezinárodních vztazích“. Vysokoškolská půda je svobodná, měly by se tam střetávat různé pohledy na svět, ale je opravdu nutné studentům vymývat mozky neomarxismem? Jiná věc je v daných kurzech diskutovat rozdílné přístupy na věc, ale předmět, který v sobě nese název ideologie, sám o sobě už zavání mozkovou masáží.
Jaké však bylo moje překvapení o víkendu, když jsem ctihodného mluvčího „alternativní mládeže“ a vysokoškolského pedagoga zaregistroval mezi zadrženými výtržníky při sobotním násilném střetu mezi extremisty v Berouně…