Václav Klaus: 'Smiřme se každý se svou vlastní minulostí'

Autor: Ivana Haslingerová | Publikováno: 6.2.2007 | Rubrika: Politika
Vlajka - Německo

Seminář moderoval strůjce této deklarace za českou stranu, prezident republiky Václav Klaus, a vystoupili na něm významní odborníci na česko-německé vztahy jako místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra, velvyslanec Spolkové republiky Německo v ČR Helmut Elfenkämper, německá historička Eva Hahnová, poradce prezidenta České republiky Michal Petřík a Václav Houžvička ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Oba protagonisté smlouvy, Václav Klaus tehdy jako premiér republiky a německý kancléř Helmut Kohl, věděli, že s minulostí již nic nemohou dělat, že ta nejde změnit nikým a subjektivní pocity v každém z nás z jejího vnímání jsou neodstranitelné. Nepokoušeli se proto v deklaraci její stíny fiktivně odstraňovat líbivými slovy a zneužívat tak minulost k politickému pozérství. Věděli, že minulost nemá logické a jasné politické řešení, ale budoucnost že ho může a dokonce musí mít. Rovněž věděli, že členství obou zemí v EU nebude automaticky znamenat, že je vše z minula zapomenuto, ale musejí se stanovit jistá jasná pravidla pro soužití dvou sousedních států.

Po dlouhém několikaletém úsilí se jim tato pravidla podařila vtělit do Česko-německé deklarace a to tak dobře, že v německém parlamentu pro ni nakonec hlasovalo 580 ze 682 poslanců, v českém 131 ze 200. Nižší procentuální souhlas u nás oproti Německu způsobili komunisté a Republikáni Miroslava Sládka.

Při hodnocení, proč vlastně deklarace vznikala a co přinesla, si musíme uvědomit, že vznikla v době eskalace napětí mezi ČR a SRN, na němž v té době měla větší podíl česká strana. Tehdy u nás vznikl velmi silný a hluboce naivní proud, který si myslel, že sudetskou otázku lze vyřešit gesty a vstřícnými kroky a tím docílit smíření mezi oběma národy. Permanentně se debatovalo o tom, že jsme byli na Němce po válce zlí. Tehdejší prezident Václav Havel dokonce naivně navrhl v roce 1992 německému kancléři Helmutu Kohlovi, že Němci bez majetkových nároků mohou získat české občanství. Kancléř Kohl na to naštěstí jako prozíravý politik nereagoval. I přesto všechny tyto debaty vzbudily na německé straně permanentní očekávání. Když se nezačal majetek sudetským Němcům vracet a oni zjistili, že vše zůstává jen v rovině prázdných gest, začaly namísto smiřování eskalovat averse a výtky. Situace se stávala stále napjatější, až nakonec tehdejší americký velvyslanec v Německu žádal naší vládu napětí řešit. Bavorský kancléř Stoiber konstatoval, že musíme najít společnou řeč a chtěl sepsat prohlášení Praha-Mnichov. U nás naopak byli silní až hysteričtí odpůrci této věci.

Aby tato hysterie nepřerostla v problém do budoucna, bylo rozhodnuto naší vládou přenést tato dílčí jednání na mezistátní úroveň a vznikla myšlenka vytvoření Česko-německé deklarace, která by přiznala status quo minulosti a tu tedy vyřešila jednou provždy, aby nebyla minulost nadále zatahována do vztahů mezi oběma zeměmi. Zdá se to jako triviální a logická myšlenka, ale její prosazení nebylo vůbec jednoduché. V Německu si nebyli jisti, oč nám jde, protože nám od nich nic nehrozí a sudetští Němci jsou pro ně pouhým koloritem voleb. Kancléř Kohl nebyl proto zpočátku nadšen jednáním o deklaraci. Nakonec se to stalo záležitostí vrcholové politiky, což byl z české strany velký diplomatický úspěch. A jak uvedl tehdejší generální konzul v Mnichově a současný velvyslanec v Německu Jindrák, nebýt osobní síly a odvahy Kohla a Klause, nikdy by deklarace nevznikla. V době závěrečných jednání o ní, v roce 1996, probíhaly u nás i v Německu volby a jednání se odehrávala v důsledku toho ve velkém napětí.

Hlavním vyjednávačem mezi ČR a NSR při vniku deklarace byl za ČR po celé dva roky tehdejší 1. náměstek ministra zahraničních věcí Alexandr Vondra. Obrázek ho zachycuje, jak panu velvyslanci vysvětluje, jak se tehdy z německo-českých vztahů vytrácela věcnost a narůstala hysterie.

"Před každým jednám na nás byl vyvíjen tlak, abychom si v Německu vyjasnili otázky o majetkových satisfakcích. V ČR rostl pocit ohrožení a komunisté a Slováci to využívali ke svým cílům. V létě 1994 hrozilo, že tyto sporné otázky ohrozí náš vstup do EU. Dokonce tehdejší americký velvyslanec v Německu žádal napětí řešit. Proto vznikla myšlenka o deklaraci, kterou podpořil i bavorský prezident Stoiber."

Alexandr Vondra s úsměvem vzpomínal, jak byla jednání bouřlivá. Zejména německý ministr zahraničí Klaus Kinkel měl prý tendenci řešit vše nikoli pilníkem, ale kladivem. Po jednom našem odmítnutí nějaké formulace praštil do stolu a chtěl opustit jednání. Zapříčily se ale dveře a jak je chtěl zuřivě rozrazit, sesypala se celá konstrukce smontované stavby, kde jednání probíhala, všem na hlavu.

Pan vicepremiér dále uvedl, že Hans-Dietrich Genscher o deklaraci řekl: "Buď máme společnou budoucnost nebo nemáme žádnou" Proto ho prý nadzvedl článek redaktora Lidových novin Palaty "Na sudetský účet", v němž přirovnal deklaraci k mnichovské dohodě. Deklarace sice přinesla interpelační cvičení v německém parlamentě, ale protože jsme se v ní podle něho dohodli, že tím nebudeme zatěžovat vzájemné vztahy, splnila svůj účel. Zbavila nás problémů řešit tuto otázku. Dle básníka Jiřího Gruši byla "Lyrickým překladem teritoriálního nároku".

Velvyslanec Spolkové republiky Německo v ČR Helmut Elfenkämper si pochválil, že můžeme být díky deklaraci optimističtí vůči vývoji německo-českých vztahů, neboť v deklaraci stojí, že nebudeme zatěžovat naše vztahy problémy minulosti. Německo bylo v důsledku toho pro vstup ČR do EU. Česko-německý fond budoucnosti umožňuje setkávání mladých lidí a kulturní výměnu a ČR je důležitým hospodářským partnerem Německa. Čeští a němečtí manažeři spolupracují na mnoha problémech. Francie a Německo vydaly nedávno společnou učebnici dějepisu a podle pana velvyslance by bylo dobré totéž udělat s ČR.

"Jsem skeptický dělat společné učebnice dějepisu. Byly by bez masa a kostí," reagoval na výzvu pana velvyslance Alexandr Vondra.

Česká historička žijící v Německu Eva Hahnová uvedla zajímavou věc, která u nás nebyla dosud diskutována, a to, že pod odsunem míní Němci nikoliv jen odsun Němců žijící v ČR, ale ze všech států. V Německu tomuto území říkají "Německý východ". Hitler chtěl vybudovat kolonii na tomto východním území, proto se Němci na tento problém nedívají pouze jako na útrapy 9,5 milionů Němců, kteří ztratili domovy, ale jako na katastrofickou ztrátu tohoto území. Většina Němců měla jasné politické požadavky a nešlo jim jen o empatii. V Německu proto deklarace vyvolala silnou kritiku, neboť Němci litovali, že v ní nebylo zahrnuto právo na domovinu. Kancléř Kohl proto po jejím podepsání poznamenal: "ale majetkové otázky zůstávají přirozeně otevřeny". Výhodou deklarace je, že se vyjasnilo, v čem leží konflikty.

Z Polska bylo vyhnáno 90 % Němců a přesto podobná deklarace neexistuje. Po pádu komunismu byly polsko-německé vztahy poklidnější než vztahy česko-německé a po uznání hranic v roce 1990 vypukla dokonce vlna euforie. Po roce 2002 se to rozplynulo, neboť Němci chtěli postavit v Berlíně Muzeum odsunu. To Poláky popudilo a kancléřka Merkelová nechce ani vůči Polsku uzavřít majetkově-právní otázky.

Podle Václava Houžvičky měla deklarace vzájemné vztahy osvobodit od zátěže minulosti a zajistit podporu Německa pro vstup do NATO a do EU. Měla prolomit začarovaný kruh obviňování, aby nezvítězila opět minulost. Minulost je proti přítomnosti neměnná a každý stát je produktem své minulosti. Kohlova slova po podpisu deklarace oslabila její účel. Přesto tři čtvrtiny Čechů považuje nyní vztahy za dobré, což dává deklaraci politickou sílu. Politický charakter takového aktu je dán vždy míněním veřejnosti.

Deklarace přinesla cestu odškodnění lidí mučených nacisty, Fond budoucnosti, koordinační radu diskusního fóra, a to, že rozdílnost právních názorů je faktem, s nímž se dá žít.

Michal Petřík reagoval mj. na slova paní Hahnové, že Němci chápali vysídlení jako pojem národní katastrofy, v níž ztratili "svůj východ". Deklarace podle něj zjemňuje otázku viny. Česká strana v ní lituje, že vysídlením bylo způsobeno mnoho křivd nevinným lidem. Hovoří ale i o odpovědnosti nacismu a o konkrétních zločincích, kteří této ideologie využili a způsobili mnoho křivd. Uvádí 4 formy viny: kriminální, politikou (všichni občané mohou za svou vládu), morální (každý jedinec může za své činy) a metafyzickou (spoluvina občana když nečinil vše k zamezení bezpráví). Každý jev způsobující utrpení a křivdy je považován za nesprávný.

Převzato z revue Fragmenty

www.fragmenty.cz

5529 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

Klaun z Lidových novin vyzývá k potrestání Polska, ale Německo si může dělat co chceKdo dnes oslavuje socialistickou EU? Kdo buduje SSSR 2.0?Zajímavá osobnost ruské armády a bojovník s islámskými teroristy na KavkazeOd roku 1989 nás dojí a vyvádějí bohatství Česka mnohem víc než z RuskaTohle by v Maďarsku neprošlo! Česká televize dětem propaguje transgender, homosexualitu a LGBT

euPortal.cz

Podpořte prosím EUportal.czAmeričané se musí probudit a pochopit, že ztrácejí svoji zemi. Americké děti se učí nenávidět sebe, své rodiče a svou zemi

Eurabia.cz

Video: Těžkooděnci v Litvě rozehnali protest proti imigračnímu táboruMinistr vnitra imigrantům: "Ani to nezkoušejte!"

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

„Dělají si z nás legraci?“ Než soud hodil vládě roušky na hlavu, přišlo totoJe to kampaň. Ředitel Dvořák se může smát. O Haně Lipovské, benzínu, sirkách a pohřbu s Bobošíkovou
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění