Blíží se doba politických pragmatiků?

Autor: Lukáš Kovanda | Publikováno: 30.8.2004 | Rubrika: Politika

Česko má v pořadí již šestou vládu. Sestavování této garnitury si od mnohých pozorovatelů vysloužilo „cejch“ prostého obchodování s posty. Podobně uvažuje i politická opozice. „Vláda Stanislava Grosse je výsledkem politického handlování, které nemá v historii České republiky obdoby,“ prohlásil předseda ODS Mirek Topolánek. Jde jen o komplexy z toho, že ODS nebyla „u toho“, nebo toto tvrzení neplave na vodě a má opodstatněné základy?

Jisté je, že doba, kdy měly v české politice mocné slovo určité ideály a osobnosti, jež bylo možné ztotožnit s nějakým konkrétním ideologickým směrem, s konkrétním světonázorem, se vytrácí. Vzpomeňme na počátek devadesátých let. Jsi-li „levičák“, jdi mi z očí, platilo tehdy téměř všeobecně. Zato být „pravičákem“, vzývat klasiky liberálního trhu a mít tričko s Václavem Klausem či odznak s podobiznou Vladimíra Dlouhého, bylo v módě. Řada lidí věřila v český hospodářský zázrak, který předčí i ten německý poválečný. Zbytek pravicových nadšenců pak tvořili oportunisté, kteří vždy oblékají plášť odpovídající směru větru.

Privatizace však nepřinášela jen kvítí, v cestě se objevily předtím neviděné balvany. Co s deregulací nájemného? Jak privatizovat banky? A zdravotnictví – zpoplatnit či nikoliv? Mnohé tyto otázky a mnohé další ubíraly na optimismu české veřejnosti. Běh doby začal obrušovat původní rozlišení, „levičák“ již nebyl synonymem pro nadávku hrubšího ražení, plakáty s tvůrci české privatizace začaly blednout. Po vlně sametového nadšení začala v mnoha lidech opět klíčit už tolikrát prověřená touha po rovnostářství ve stylu „jen, aby se soused neměl lépe“.

Dýku do zad skomírajícím pravicovým idealistům vrazila politická krize roku 1997, při níž vyústilo zatím do své nejzhoubnější podoby, alespoň co se následné mediální vlny týče, právně nedostatečně ošetřené propojení politiky s ekonomikou. Druhá Klausova vláda padla, počet zastánců laissez-faire se citelně smrskl.

Nástup zemanovské „levice“

Byly tu ale nové ideály, ty ještě před pár lety tak zavrhované – levicové. Miloš Zeman je uměl prodat lépe než kdokoliv jiný. Výtečně se trefoval do toho, co chtěla veřejnost slyšet. „Jsem levičák, no a co? Podívejte, jak to pravice zbabrala.“ V tomto duchu se neslo uvažování mnoha občanů, často bývalých „pravičáků“, kteří po prvních neúspěších konvertovali. Proč? Bylo to snad nedůsledností oné pravice, bržděné ovšem sociálně smířlivějšími lidovci? Nebo snad zemanovská hesla o tunelářích či „spálené zemi“ tak zalahodila uším veřejnosti? Či za vším stojí rozčarování z neprůhledného sponzoringu pravicových stran, ODS a ODA? Možná od všeho trochu. Zeman však ve volbách roku 1998 deklasoval pravici méně než si přál. Opoziční smlouva, také výsledek trucu pravicových odpadlíků z Unie svobody, byla podepsána. Už necelých devět let po revoluci si tak moc v zemi prakticky rozdělily dva kdysi nesmiřitelné tábory levice a pravice.

Ústřední aktéři hovořili o oposmluvní variantě jako o jediné možné při tehdejším rozložení sil. Dnes se zdá, že právě opoziční smlouva odstartovala vlnu přílivu pragmatismu do domácí politiky. Ukázala totiž, jak snadno se dva světonázory mohou smísit, pokud je upřednostněno dělení moci. Klausův liberální pohled veřejnosti podávaný s jistou elegancí či proklamované vyzdvihování efektivnosti tržních mechanismů se překvapivě snadno zařadily po bok Zemanovým egalitářským bonmotům určeným nejširším vrstvám. Ideály vložené do rukou české levice se však v době Zemanova panování nezúročily, a to nejen kvůli totálnímu kolapsu akce „čisté ruce“ či nakonec mnohamiliardovému „očištění“ České spořitelny. Veřejnost prohlédla faleš slibů typu „do českých bank už ani korunu“, jež před volbami zahalovaly éter kolem legendárního autobusu Zemák.

„Havlova“ vláda a evropské ideje

S novým tisíciletím přišly i nové tváře. Porevoluční silné autoritativní osobnosti začali střídat politici „evropsky“ šedivého střihu. ČSSD dobře odhadla, že Zemanovi by veřejnost podruhé na špek neskočila a nasadila Vladimíra Špidlu, muže s pozitivním mediálním obrazem, jenž měl do české politiky vnést konečně „opravdové“ sociální hodnoty a fair-play praktiky. Pohasínající nadšení z levicových ideálů socialisté opětovně rozdmýchli popěvky na chystané členství v Evropské unii. „Opatření jsme přijali, protože je to standardem v EU,“ zněla čarovná formulka, jak ospravedlnit vše, co zavání problémy ve schvalovacích procedurách. Když Špidla říká, že tu zdroje jsou, tak asi v té EU opravdu chudí nebudou a pořádně nám to tady zadotují, pomyslel si nejeden občan. S ideálem přísunu bohatství z EU v zádech mohl Špidla nakonec sestavit „Havlovu“ proevropskou vládu.

Vzhůru do hlubin pragmatismu?

A dnes? Dva roky uběhly, Špidla padl, s unijními dotacemi to nevypadá tak růžově. Ideály došly. Jak pravice, tak levice, tak i EU postupně odhalily svá slabá místa. Kdo bude vládnout dál? Sametový idealista Havel je v penzi, liberální snílci z ODA jsou zapomenuti, sociální idealista Špidla se stěhuje do Bruselu, lidovci mají v čele příkladného pragmatika naší politické scény, socialisté volili podobně. Ano, právě lídři jako Miroslav Kalousek či Stanislav Gross jsou prototypy „úspěšných“ politiků dneška. Žádné přemrštěné vize, žádné obtížně uskutečnitelné cíle, žádná konkrétní řešení, jen obecně přijatelné fráze. Tedy alespoň na veřejnosti. Oč méně konkrétní jsou v médiích, o to více „konkrétněji“ se obchoduje v zákulisí. Lze se tedy shodnout s Mirkem Topolánkem; tak „vyhandlovanou“ vládu Česko ještě nemělo.

Známé úsloví však tvrdí, že lid má takovou vládu, jakou si zaslouží. Zkusme pragmaticky brát „nástup pragmatiků“ jako jev, ke kterému evolučně směřoval vývoj v devadesátých letech a který je vlastně přirozený. Už i komunisté si toho všimli, během pár let se velmi pravděpodobně dočkáme rošády: Grebeníčka vystřídá mnohem více pragmatický Filip, jenž už se možná k hříchům KSČ nebude stavět tak (zbytečně a nepragmaticky) smířlivě. Vždyť účast ve vládě je lákavá meta. Jen ODS jakoby vývoj nereflektovala. Tedy kromě svého čestného předsedy, jenž je na Hradě pragmaticky lidový. Ale takový Topolánek má k pragmatismu ze všech lídrů nejdále, však už mu také ve straně vyrůstá pragmatická opozice, ztělesněná pány Tlustým a Bémem. Naskýtá se otázka: Dočkáme se v příštích dvou letech definitivního vítězství pragmatiků, nebo se trend zvrátí? Zatím to vypadá na tu první možnost.

Rozšířená verze článku, jenž vyšel v Hospodářských novinách 31. 8. 2004 pod názvem Političtí pragmatici míří k triumfu.

3506 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

„Nepovedený“ příměr Václava Klause ml. naplno odhalil nedemokratickou podstatu současné EU Kdo jsou protiizraelští aktivisté EAPPI? Pane Fialo, že se nestydíteODS zTOPkovatěla a likviduje poslední stopy své pravicovostiStudenti Sorosova gymnázia v Praze vyhlásili stávku kvůli Zemanovi. Přišli je podpořit Pavel Novotný, herečky Holubová s Geislerovou a Eva Decroix

euPortal.cz

Takovéto perverzní knihy pohádek pro děti doopravdy existujíAndrej Babiš: Euro musí být klíčové téma pro jakoukoliv budoucí vládu. Nechápu, proč to politici konečně nepochopí

Eurabia.cz

Okamura vyzval českou policií, aby nevydávala muslimům povolení vlastnit zbraně. Okamura opět i upozornil na radikalismus českých muslimůPrezident Zeman: „Proč útočí Turci na Kurdy? No protože jsou faktickými spojenci Islámského státu"

FreeGlobe.cz

Teroristický útok v pražském metru: Hřib naštěstí nebyl atomovýBílé feministky sklízejí plody své tolerance! Barevné sestry jim nadávají do bílých ku.ev (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

„Ukazoval jste jen uprchlíky a jednu stranu konfliktu. Jsem tady, abych vám to řekla do očí!“ Drsný střet zpravodaje ČT Jakuba Szántó a rozčílené Syřanky. Na veřejnostiGenerál Pavel, Štětina, Telička, Dvořák z ČT, Pithart... Publicista vrací úder Kocábovi
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění