Blíží se doba politických pragmatiků?

Autor: Lukáš Kovanda | Publikováno: 30.8.2004 | Rubrika: Politika

Česko má v pořadí již šestou vládu. Sestavování této garnitury si od mnohých pozorovatelů vysloužilo „cejch“ prostého obchodování s posty. Podobně uvažuje i politická opozice. „Vláda Stanislava Grosse je výsledkem politického handlování, které nemá v historii České republiky obdoby,“ prohlásil předseda ODS Mirek Topolánek. Jde jen o komplexy z toho, že ODS nebyla „u toho“, nebo toto tvrzení neplave na vodě a má opodstatněné základy?

Jisté je, že doba, kdy měly v české politice mocné slovo určité ideály a osobnosti, jež bylo možné ztotožnit s nějakým konkrétním ideologickým směrem, s konkrétním světonázorem, se vytrácí. Vzpomeňme na počátek devadesátých let. Jsi-li „levičák“, jdi mi z očí, platilo tehdy téměř všeobecně. Zato být „pravičákem“, vzývat klasiky liberálního trhu a mít tričko s Václavem Klausem či odznak s podobiznou Vladimíra Dlouhého, bylo v módě. Řada lidí věřila v český hospodářský zázrak, který předčí i ten německý poválečný. Zbytek pravicových nadšenců pak tvořili oportunisté, kteří vždy oblékají plášť odpovídající směru větru.

Privatizace však nepřinášela jen kvítí, v cestě se objevily předtím neviděné balvany. Co s deregulací nájemného? Jak privatizovat banky? A zdravotnictví – zpoplatnit či nikoliv? Mnohé tyto otázky a mnohé další ubíraly na optimismu české veřejnosti. Běh doby začal obrušovat původní rozlišení, „levičák“ již nebyl synonymem pro nadávku hrubšího ražení, plakáty s tvůrci české privatizace začaly blednout. Po vlně sametového nadšení začala v mnoha lidech opět klíčit už tolikrát prověřená touha po rovnostářství ve stylu „jen, aby se soused neměl lépe“.

Dýku do zad skomírajícím pravicovým idealistům vrazila politická krize roku 1997, při níž vyústilo zatím do své nejzhoubnější podoby, alespoň co se následné mediální vlny týče, právně nedostatečně ošetřené propojení politiky s ekonomikou. Druhá Klausova vláda padla, počet zastánců laissez-faire se citelně smrskl.

Nástup zemanovské „levice“

Byly tu ale nové ideály, ty ještě před pár lety tak zavrhované – levicové. Miloš Zeman je uměl prodat lépe než kdokoliv jiný. Výtečně se trefoval do toho, co chtěla veřejnost slyšet. „Jsem levičák, no a co? Podívejte, jak to pravice zbabrala.“ V tomto duchu se neslo uvažování mnoha občanů, často bývalých „pravičáků“, kteří po prvních neúspěších konvertovali. Proč? Bylo to snad nedůsledností oné pravice, bržděné ovšem sociálně smířlivějšími lidovci? Nebo snad zemanovská hesla o tunelářích či „spálené zemi“ tak zalahodila uším veřejnosti? Či za vším stojí rozčarování z neprůhledného sponzoringu pravicových stran, ODS a ODA? Možná od všeho trochu. Zeman však ve volbách roku 1998 deklasoval pravici méně než si přál. Opoziční smlouva, také výsledek trucu pravicových odpadlíků z Unie svobody, byla podepsána. Už necelých devět let po revoluci si tak moc v zemi prakticky rozdělily dva kdysi nesmiřitelné tábory levice a pravice.

Ústřední aktéři hovořili o oposmluvní variantě jako o jediné možné při tehdejším rozložení sil. Dnes se zdá, že právě opoziční smlouva odstartovala vlnu přílivu pragmatismu do domácí politiky. Ukázala totiž, jak snadno se dva světonázory mohou smísit, pokud je upřednostněno dělení moci. Klausův liberální pohled veřejnosti podávaný s jistou elegancí či proklamované vyzdvihování efektivnosti tržních mechanismů se překvapivě snadno zařadily po bok Zemanovým egalitářským bonmotům určeným nejširším vrstvám. Ideály vložené do rukou české levice se však v době Zemanova panování nezúročily, a to nejen kvůli totálnímu kolapsu akce „čisté ruce“ či nakonec mnohamiliardovému „očištění“ České spořitelny. Veřejnost prohlédla faleš slibů typu „do českých bank už ani korunu“, jež před volbami zahalovaly éter kolem legendárního autobusu Zemák.

„Havlova“ vláda a evropské ideje

S novým tisíciletím přišly i nové tváře. Porevoluční silné autoritativní osobnosti začali střídat politici „evropsky“ šedivého střihu. ČSSD dobře odhadla, že Zemanovi by veřejnost podruhé na špek neskočila a nasadila Vladimíra Špidlu, muže s pozitivním mediálním obrazem, jenž měl do české politiky vnést konečně „opravdové“ sociální hodnoty a fair-play praktiky. Pohasínající nadšení z levicových ideálů socialisté opětovně rozdmýchli popěvky na chystané členství v Evropské unii. „Opatření jsme přijali, protože je to standardem v EU,“ zněla čarovná formulka, jak ospravedlnit vše, co zavání problémy ve schvalovacích procedurách. Když Špidla říká, že tu zdroje jsou, tak asi v té EU opravdu chudí nebudou a pořádně nám to tady zadotují, pomyslel si nejeden občan. S ideálem přísunu bohatství z EU v zádech mohl Špidla nakonec sestavit „Havlovu“ proevropskou vládu.

Vzhůru do hlubin pragmatismu?

A dnes? Dva roky uběhly, Špidla padl, s unijními dotacemi to nevypadá tak růžově. Ideály došly. Jak pravice, tak levice, tak i EU postupně odhalily svá slabá místa. Kdo bude vládnout dál? Sametový idealista Havel je v penzi, liberální snílci z ODA jsou zapomenuti, sociální idealista Špidla se stěhuje do Bruselu, lidovci mají v čele příkladného pragmatika naší politické scény, socialisté volili podobně. Ano, právě lídři jako Miroslav Kalousek či Stanislav Gross jsou prototypy „úspěšných“ politiků dneška. Žádné přemrštěné vize, žádné obtížně uskutečnitelné cíle, žádná konkrétní řešení, jen obecně přijatelné fráze. Tedy alespoň na veřejnosti. Oč méně konkrétní jsou v médiích, o to více „konkrétněji“ se obchoduje v zákulisí. Lze se tedy shodnout s Mirkem Topolánkem; tak „vyhandlovanou“ vládu Česko ještě nemělo.

Známé úsloví však tvrdí, že lid má takovou vládu, jakou si zaslouží. Zkusme pragmaticky brát „nástup pragmatiků“ jako jev, ke kterému evolučně směřoval vývoj v devadesátých letech a který je vlastně přirozený. Už i komunisté si toho všimli, během pár let se velmi pravděpodobně dočkáme rošády: Grebeníčka vystřídá mnohem více pragmatický Filip, jenž už se možná k hříchům KSČ nebude stavět tak (zbytečně a nepragmaticky) smířlivě. Vždyť účast ve vládě je lákavá meta. Jen ODS jakoby vývoj nereflektovala. Tedy kromě svého čestného předsedy, jenž je na Hradě pragmaticky lidový. Ale takový Topolánek má k pragmatismu ze všech lídrů nejdále, však už mu také ve straně vyrůstá pragmatická opozice, ztělesněná pány Tlustým a Bémem. Naskýtá se otázka: Dočkáme se v příštích dvou letech definitivního vítězství pragmatiků, nebo se trend zvrátí? Zatím to vypadá na tu první možnost.

Rozšířená verze článku, jenž vyšel v Hospodářských novinách 31. 8. 2004 pod názvem Političtí pragmatici míří k triumfu.

3627 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Takovéto děsivé věci se opravdu dějí v českém zdravotnictví... Čtěte příběhy konkrétních lidíTragédie antických rozměrů: Lidový vůdce Salvini zradou odstaven od moci. Conteho vláda dosazena z Bruselu. Přístavy se migrantům opět otevírají. Kdy italský kotel vybuchne?

Eurabia.cz

Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafineriíDnešní Londýn - dav v černém zahalených muslimek oslavuje multikulturalismus

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Horší než Esmeralda! Výbuch ČT se show o ,,fake news": Trošku jde o Zdeňka TroškuPrů*er. Asi dojde na Zemanova slova. Šichtařová odhaluje skrytý problém
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění