Dobře víme, že existují ojedinělé případy, kdy nějaký zákonodárce má stoprocentní účast na hlasování. Když se podíváme, jaký typ politika to je, zjistíme, že to jsou ti nejhloupější, kteří nedovedou rozlišit důležité od nedůležitého. Zjistíme, že to jsou ti, kteří nemají žádné vlastní nápady a na ničem nepracují (zákonodárci s invencí totiž nemají čas sedět ve sněmovně, přicházejí jen na důležitá hlasování). Dokonce zjistíme, že zákonodárci s dokonalou účastí na hlasování nikdy nehlasují odlišně od většinového stanoviska svého klubu. To si totiž dovolí jen ti schopnější, kteří mají materiál prostudovaný a přicházejí hlasovat, protože vědí, že voliči si přejí něco úplně jiného, než co prosazuje jejich strana.

Je samozřejmě pochopitelné, že politické strany si přejí  co nejvíce těch hloupých a poslušných, protože ti nedělají problémy. S nikým se nehádají a schválí, co se jim řekne. Sice se za své hlasování před voliči občas stydí, ale poslušně plní stranické úkoly a proto budou příště znovu na volitelném místě kandidátky.

Navrhoval bych jiný systém pro poslanecké platy. Klidně ať si platy zvýší podle stávajícího zákona, ale s jednou podmínkou. Za každé závěrečné hlasování o zákonu, který se musí podruhé novelizovat ve stejném volebním období, by se snížil plat o pět procent těm, kdo pro legislativní zmetek hlasovali. Hloupí zákonodárci, kteří plní stranické pokyny, totiž nejsou v zájmu voličů. Voliči potřebují takové zákonodárce, kteří dovedou v jejich zájmu připravit zákony, které budou platit beze změny alespoň jedno volební období.