Lest dějin

Autor: Ota Ulč | Publikováno: 8.8.2006 | Rubrika: Zamyšlení

Poté co Ivan Sviták, nedobrovolný exulant zásluhou internacionální pancéřové pomoci, se objevil u amerických břehů, pravidelně jsme se hádali. Jak mohl on, takový intelektuál, nejen věřit, ale i propagovat marxismus-leninismus, vědecký socialismus, zákonitosti společenského vývoje tak nevyhnutelného jako zákon o přitažlivosti zemské – takovéto kraviny? Teď tedy vidí výsledky fiaska, které stálo desetiletí úsilí a miliony zmařených životů. A soudruh intelektuál reagoval výmluvou na „zlomyslnou lest dějin.“

Vrtošivé zákruty osudu se třeba začnou s vehemencí prosazovat v Číně, tam, kde se zrodil maoismus. Zemi důkladně poničil, národ se zásluhou svých partajních předáků tak destruktivního receptu se zpožděním zbavil. Ti přestali podporovat jeho odnože v zahraničí a teď aby se začali obávat, že někdejší jejich zkázonosný export se jim domů vrátí s dosud nepředvídatelným dopadem.

Začněme Nepálem, na severu sousedícím v Čínou a na jihu s Indií – dvěma nejpočetnějšími státy světa, které v roce 1962 spolu válčily. Tehdy Čína byla maoistická a Indie dost se k socialismu hlásící. V současnosti obě se daly na budování kapitalismu, zatímco v Nepálu už deset let, od roku 1996, probíhá a na intenzitě získává občanská válka a v ní se energicky angažující místní maoisté. (NP, 25.4.2006). Ti již kontrolují podstatnou část území, neoblíbený král je v defenzivě, monarchie se povážlivě kymácí. Maoisté úspěšně prosazují klasickou povstaleckou teorii „osvobozovat venkov“ a „obléhat města“, vybírat/vydírat „revoluční daně“ a do svých řad násilně přitáhnout jednoho člena té které rodiny.

Třídní boj revolučních bezzemků, hladových proti sytým, se rozmáhá v Indii, nejpočetnější pluralistické demokracii. Manmohan Singh, její ministerský předseda, označuje maoisty jako největší nebezpečí indické národní bezpečnosti. Ultraradikálům zvaným Naxalité (odvozeno od místa Naxalbari, severně od Kalkuty, kde hnutí započalo v roce 1967), se již podařilo proniknout a svůj vliv uplatňovat ve 160 z celkového počtu 604 regionů země. Ovlivňují chod téměř poloviny všech států (13 z počtu 28), tam vykonávají funkce správní a justiční. Povstalcům v odhadovaném počtu 20.000 se občas podaří mimořádně úspěšné akce jako například přepadení věznice v Biharu či únos vlaku v Jharkandu. Prozatím nejposlednější hlášený incident (The New York Times, 30.4.2006) je z Raipuru, hlavního města státu Chhattisgarh, o větším počtu rukojmí s podříznutým hrdlem a jejich mrtvoly pak vybavené výbušninami, způsobit další škody. Střety s vládnímiu jednotkami si vyžadují rostoucí počet obětí: situace, místy se blížící intenzitě občanské války, je nepřehlédnutelná.

Čínské politické vedení nevítá neklid v sousedství, v oprávněné obavě jeho potenciálu proniknout na vlastní území. Prodemokratické protesty na nepálských okresech Mustang a Manang, sousedících s Tibetem, by přece mohly k téže inspiraci podnítit tamější demokraty. Islámský fundamentalismus, ohrožující řadu zemí světa, též proniká mezi menšinové obyvatelstvo Ujgurů – muslimů, kteří v rozsáhlé provincii Sinkiang tvoří většinu.

Vláda v Beijingu oficiálně uznává existenci 56 etnických skupin. Život některých z nich jakoby probíhal na odlišné části planety. Příkladem nám poslouží lid Dongxiang, v počtu půl milionu, jeho fyzické rysy jsou spíš uzbekistánské, náboženství mohamedánské. Už osm století odloučeně sídlí ve vzdálené provincii Gansu. Podrobná zpráva v The New York Times (19.3.2006): tato menšina je jednou z nejchudších, s obyvatelstvem nejmíň gramotným, o Číně jako takové má jen mlhavou představu, z počtu 25 městeček, v 19 není člověka, který by znal čínskou řeč. Těžko si představit, jak tam kdy mohla účinně řádit Maova velká proletářská kulturní revoluce.

Nynější politické vedení si dělá oprávněné starosti s dopadem již řadu let tvrdě prosazované politiky jednoho dítěte – systému, vyjádřeného číslicemi 4-2-1: čtyři prarodičové, dva rodičové, jeden potomek. Čína bývala jedním z nejmladších národů, průměrný věk byl 20 roků. Nyní již stoupl na 33 roků, a podle předpovědi OSN (Financial Times, 10.11.2005) se v roce 2050 zvýší na 45 roků. I tyto starosti přispívají ke snaze dosáhnout co největších hospodářských výsledků, aby Číňané zbohatli dřív, než budou příliš staří. Tradiční přednost pro potomstvo mužského pohlaví vede k všelijakým opatřením včetně infanticidy, s výsledkem dosaženého nepoměru 120 : 100 v neprospěch holčiček. Během jedné generace se tak dospělo k samozřejmému dopadu nedostatku nevěst, řešeného všelijak, též únosy ze sousedních zemí.

Ekonomický rozmach Číny vytvořil fundamentální a prozatím nadále se zvětšující disproporci mezi kvalitou života v městech a na venkově, kde žije či mnohdy pouze živoří tři čtvrti miliardy obyvatelstva, v podstatně předindustriálních podmínkách. V deseti městských oblastech průměrný plat je aspoň pětkrát vyšší než na venkově. Uskutečňuje se pokrok od bicyklů k závodům Formule I. Nejvíc září rozmach Šanghaje, též se těšící největšímu mediálnímu zájmu ve světě. Například týdeník U.S.News & World Report ve svém vydání 1.máje 2006 se soustředil na fenomén tzv. Chuppies (odvozeno z amerického Yuppies), mladé městské generace, která už má jen mlhavé ponětí o traumatických událostech na náměstí Tiananmen v roce 1989. Západní zboží, kreditní karty, posedlost konzumerismem, to je jejich forte. Západní firmy se předhánějí v lákání této nové střední třídy. Její počet je odhadován na sto milionů a do roku 2010, tedy zanedlouho, se zdvojnásobí. Roste její podíl na nákupu luxusního zboží, už teď jsou třetí mezi nejdychtivějšími. (Předčí je jen Japonsko a USA).

„Všichni budeme jednou bohatí, ale této mety nedosáhneme ve stejnou dobu“ – postmaoistické ujišťování. Budování komunismu pokračuje hodně kapitalistickým způsobem, připomínajícím americké, hodně lačné barony devatenáctého století. Televize nás seznamuje s přímo groteskními kontrasty: jeden novodobý magnát, člen strany ovšem, si poručil vystavět přesnou kopii francouzského renezančního paláce. Lány okolní zemědělské půdy přeměněny v náramně piplané parky novodobého markýze a sedláci – původní vlastníci utřeli nos. Žádná kompenzace, nikde se nedovolali. Místní oficiálové je trápí stále rostoucími daněmi. Přibývá na oprávněných frustracích, hromadí se černé mraky toho, čemu se čínsky říká luan - chaos, vládci právem obávaný, ať už v podobě stávek, demonstrací, lokálních povstání, hrozících obtížně zvládnutelnými metastázemi. K projevům potenciálně nebezpečných výbuchů dochází ve stále větším počtu – 74 tisíc jich bylo v roce 2004 (FT, 7.11.2005).

Vycházím z předpokladu, že současné politické vedení Číny je racionální, vědomo si potřebných, ba akutních priorit, redukovat vzdálenost oněch dvou rozličných ekonomií s radikálně odlišným způsobem života. Obrovský hospodářský rozmach, industrializace, motorizace, přesedání z bicyklů za volant vlastních automobilů, zavalujících nedostatečně rozsáhlé vozovky, to vše má neblahý dopad na životní prostředí a též na potřebu zdrojů, které nutno získávat za hranicemi země. Zatímco zahraniční investoři jsou lákáni podnikat na čínské půdě, čínští emisaři jezdí po světě v roli investorů. Téměř polovina všech zdrojů pluje do dřív opomíjených zemí latinské Ameriky. V této první dekádě jednadvacátého století, obchod s Afrikou se zmnožil čtyřnásobně. Desítky tisíc Číňanů již působí v zemích jako Etiopie či Botswana, v rolích inženýrů, byznysmanů, ba i obyčejných dělníků. Zájem o obchod koexistuje s nezájmem o počínání tamějších vlád. Dovoz ropy ze Sudánu je z hlediska Beijingu daleko důležitější, než probíhající genocida v Darfuru. Beijing se rozhodl investovat 4 miliardy dolarů v Nigérii, významném vývozci ropy. Tamější protivládní povstalci již zveřejnili své hrozby sabotovat takové iniciativy.

Uzavírám návratem k Ivanu Svitákovi a jeho hořekování o zlomyslné lsti dějin. Čína zrodila Maa a tedy i maoismus, který se rozešel s leninismem svým důrazem na prioritě a revolučním potenciálu venkovských mas, rurálních chuďasů. A teď, v podmínkách obrovského industriálního rozmachu Číny, oslňujícího celý svět, předáci vyjadřují obavy z výbuchů, pocházejících z původní báze revolučního hnutí. Maovi dědicové teď se strachující, aby maoismus se ze sousedního Nepálu a Indie nevrátil do domácího prostředí.

5155 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Přátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

Eurabia.cz

Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Emir Kusturica potrestán za medaili od Zemana? Na FAMU, kterou proslavil, se prý chystá velká akce progresivních levičákůEU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění