Takže morálně je to pro soudruha velký průšvih. Komunisté tak dokazují, že jejich heslo s lidmi pro lidi je akorát velkým podvodem na nás všech. Pravda je taková, že lidé soudruhy zajímají pouze tehdy, když mají dělat revoluci a dostat je k moci. Jinak jsou pro ně vzduch.

Zářným příkladem jsou padesátá léta minulého století, kdy dělníci museli v brněnské královopolské strojírně pracovat v mrazech v nevytopených halách. Také peníze na léky pro děti nemocné tuberkulózou rudí vládcové neměli. Ve stejné době si však manželka komunistického prezidenta Marta Gottwaldová nechala poslat z Belgie krajky za 70 tisíc korun a na jisté recepci v Brně se rozčilovala na pořadatele, že nezajistili ty nejlepší francouzské koňaky.

Také v osmdesátých letech si soudruzi nechali za desítky milionů korun stavět sídla okresních a krajských výborů rudé strany s nevídaným luxusem a lidé starší 56 let neměli nárok na dialýzu neboli umělou ledvinu a tedy umírali. Samozřejmě se toto opatření netýkalo bolševických papalášů, kteří měli špičkovou lékařskou péči ve speciálních klinikách tzv. SANOPZech, kam se normální smrtelníci nedostali, zajištěnou neomezeně až do smrti.

Kdysi se proslulý ruský disident Alexandr Solženicyn vyjádřil k významu slov Diktatura proletariátu a řekl: „Tak no toto téma bych uspořádal výstavu fotografií, na kterých by vyžraní komunističtí papaláši ve špičkovém oblečení nastupovali do svých aut, přijížděli na své přepychové vily a koupali se v bazénech u svých luxusních dač (chat). To je skutečná tvář diktatury proletariátu.“

A tato slova platí i pro současné české komunisty, kteří lidově řečeno kážou vodu a pijí víno.