George Kennan /čti "kenan"/ byl americký diplomat v Moskvě. V roce 1946 v tzv. „dlouhém telegramu“ varoval před Stalinovými expanzivními úmysly. Kennanův článek v časopise Foreign Affairs (1947) vydaný pod pseudonymem X, se pak stal podkladem Trumanovy doktríny „zadržování“ komunismu. Kennan - jehož prostřední jméno je shodou okolností „Frost“ (mráz) – patřil tedy k architektům „studené války“.

Avšak když Clintonova vláda rozhodla, že NATO bude rozšířeno o státy bývalého Východního Bloku, Kennan před tím důrazně varoval.  Kennan v roce 1997: „Rozšíření NATO by byl nejtragičtější omyl americké politiky od konce studené války… Lze očekávat, že takové rozhodnutí v Rusku probudí nacionalistické a protizápadní militaristické nálady. Což bude mít negativní vliv na rozvoj ruské demokracie. Obnoví se atmosféra studené války ve vztazích Východu a Západu. A ruská zahraniční politika se obrátí směrem, který se nám nebude líbit.

„Expanding NATO would be the most fateful error of American policy in the entire post-cold war era… Such a decision may be expected to inflame the nationalistic, anti-Western and militaristic tendencies in Russian opinion; to have an adverse effect on the development of Russian democracy; to restore the atmosphere of the cold war to East-West relations, and to impel Russian foreign policy in directions decidedly not to our liking.“

NATO se sune blíž a blíž k hranicím Ruska, na mapě to vypadá jako obklíčení. Paranoidním Rusům to připomíná zpomalenou verzi Napoleonova a Hitlerova tažení do Moskvy. Zvláště když v čele Evropy stojí Berlín, který má tisíciletou historii politiky „Drang nach Osten“. Dokonce jsme ani neponechali „neutrální zónu“ podél hranic s Ruskem (a la Finsko). Důsledky dnes sklízíme.

Opravdu neexistovala lepší cesta? Existovaly diskuse, jestli by NATO nemělo být rozpuštěno stejně jako Varšavská smlouva. Jejich úlohu by mohla převzít KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,  zal. 1973), která sdružuje země NATO i Rusko. Takové návrhy ale Washington odmítl. Proč se o plody vítězství dělit s poraženým? Místo toho jsme zahnali ruského medvěda do rohu a divíme se, že kouše.

V Rusku je navíc rozšířena představa, že rozšiřování NATO je podraz. Když v roce 1990 v NATO potřebovali, aby Gorbačov souhlasil se sjednocením Německa, byl prý ujišťován, že rozšiřování NATO nepadá v úvahu. Diplomatické nedorozumění? Byla to jen ústní ujištění, takže dnes se NATO Rusům posmívá: "A máte to písemně?" (více ZDE).

Překvapuje vás, že zrovna Kennan má kritický postoj k NATO? Jeho slavný článek z časopisu Foreign Affairs (1947), byl všeobecně vykládán jako nabádání k vojenské expanzi Západu. Kennan ale politiku zadržování („containment“) mínil jen jako diplomatickou, zákulisní a ekonomickou aktivitu. Právě on byl autorem Marshallova plánu. Z nepřátel bychom si měli udělat přátele tím, že jim nabídneme dobrovolnou hospodářskou spolupráci. Ne, že po nich budeme střílet. Kennan protestoval proti vzniku NATO a proti americkému hraní si na světového četníka. Argumentoval, že válčit na druhé straně světa je obtížné a trvale neudržitelné. Rozsáhlá impéria je beztak těžké udržet pohromadě. Vojenská katastrofa v Koreji, Vietnamu, Iráku a Afghánistánu, Black Hawk Down a další (promiňte, pokud jsem na něco zapomněl) mu dává za pravdu. Bohužel ho nikdo neposlouchal.

Kennan ve svých pamětech píše: „Pro mne samého je dnes má tehdejší úloha v politice Washingtonu poněkud záhadou. Proč mi bylo věnováno tolik pozornosti v některých případech – můj telegram v únoru 1946 z Moskvy a můj článek podepsaný pseudonymem X - zatímco v jiných případech měl můj názor tak malou váhu.“