Komunisté chtějí revoluci
Čeští komunisté se opravdu v ničem nezměnili a kdo tomu nevěří, ať si přečte jejich „Výzvu k předsjezdové diskusi“. Byla přijata na XV. teoreticko-politické konferenci KSČM 25.10.2003 v Praze a zcela otevřeně vyzývá k „obratu v politice strany od sociálního reformismu k zápasu za revoluční změnu, za socialismus“. Jak dokument ujišťuje, porážka socialismu v Sovětském svazu a v evropských zemích byla totiž pouze dočasná.
Dokument, který se mi náhodou dostal do ruky, už nic neskrývá. Uhlazené řečičky, s nimiž Grebeníčkovi soudruzi v parlamentu proplouvají demokratickými procedurami, nahradil těžký revoluční kalibr. Boj se vede za „zájmy dělnické třídy a ostatních vykořisťovaných a zbídačovaných mas“. Naše dělnická třída je dezorientovaná, KSČM proto musí rozvinout ofenzivní ideologickou práci na bázi marxismu-leninismu a „demaskovat skutečné cíle buržoasie a jejich přisluhovačů“. Výzva míří i do vlastních řad a vybízí k nekompromisnímu vypořádání s „nositeli a šiřiteli revizionismu a oportunismu“. Funkcemi je nutno pověřovat výhradně ty prokádrované soudruhy, kteří svou činností „jednoznačně prokázali oddanost“ komunistickým idejím.
A kteréže ideje to jsou? No přeci starý známý marx-leninismus, sjednocení na základě učení vědeckého socialismu, aktivizace svazku dělnické třídy a družstevního rolnictva - a jako třešnička na dortu – nástup do čela „hnutí nespokojených mas“. Aby soudruhům nevychladly preference, výzva apeluje i na odhalování „prokapitalistické a asociální politiky“ sociální demokracie.
Ze zkušenosti s Gottwaldovými komunisty dobře víme, že demokracie pro ně byla jen prostředkem, jak demokratům „zakroutit krkem“. A když už víme i to, že se Grebeníček od Gottwalda v cílech pranic neliší, nemuseli bychom se stejnou naivitou opakovat stejné chyby.
Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL