Už dávno se mluví o tom, že odbory jsou nátlakovou skupinou socialistů a dosazení chudého proletáře odborářského bosse s hodinkami Breitling na ruce je toho pouhým důkazem. Už se stává tradicí, že post předsedy odborů je přípravkou na další kariéru v dresu socialistů.

Socialisté si vybírají jako své kandidáty samé důstojné a reprezentativní typy. Primitivní uřvanec Zavadil mezi ně krásně zapadá. Důležité je nadávat na vládu (pozor, vládnou-li socialisté, tak chválit), navézt vlaky za peníze od státu demonstranty na Václavák a v neposlední řadě nadávat na vládu (pozor, vládnou-li socialisté, tak chválit).

Odbory mají být ze zákona apolitické a přitom se zcela nezakrytě angažují ve prospěch jedné politické strany. Po nových volbách může ale mezi odborářskými hlavouny nastat mírné rozpolcení, protože řada z nich bude tíhnout ke své dřívější mateřské straně, a tak by se mohli socialisté o nátlakové akce odborářů dělit s komunisty.

Bezmála sedmdesátiletý Zavadil se může těšit na poslaneckou židli. Na náměstích se nablbnul dost a některé akce, zejména v zimě, byly výsledkem a účastí naprosto tristní. Za mrznutí v několikaset hlavém hloučku se může těšit na teplé místečko, kde se nebude muset tolik namáhat. To už je na jeho nástupci.

Socialisté mohou začít chystat slučovací sjezd s komunisty. Bohumínské usnesení se zdá být definitivně odvrženo. Aby bylo vše uvedeno na pravou míru, pak se zároveň musí uvést, že šlo o upřesnění závěru hradeckého sjezdu socialistů v roce 1993.

Tehdy se socialisté shodli na tomto textu: "ČSSD odmítá jak levicový, tak i pravicový extremismus. Naše zkušenosti se čtyřicet lety komunistické vlády nás vedou k rozhodnutí nespolupracovat s Komunistickou stranou Čech a Moravy (příp. její nástupnickou organizací) a nevstupovat s touto stranou do žádných koalic."

Bohumínské usnesení o dva roky později upřesnilo závěr hradeckého sjezdu: "Sjezd schvaluje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, KSČ, KSČM, LB a SDL."

Socialisté si zakázali jakoukoli spolupráci s komunisty. Jaká je realita? V krajských vládách se socialsités komunisty spolčili s tím, že prý je zakázána spolupráce na vládní úrovni. Možná by bylo dobré, pokud by si vrcholní představitelé pozorně přečetli výše přesně citovaný text.

Nyní se předseda socialistů Sobotka už dopředu přiznává, že bude vládnout s podporou komunistů. Máme to tedy brát tak, že Bohumínské usnesení je minulostí? Tak to už se rovnou může začít připravovat slučovací sjezd. Pokud si šéf z Hybernské myslí, že komunisty utáhne na vařenou nudli, tak je silně naivní.

Komunisté si svou podporu nechají těžce zaplatit a vůbec bych se nedivil, pokud by trvali na otevřené koalici a měli požadavky na ministerské posty. Taková ministryně školství Semelová, nebo ministr vnitra Grebeníček by určitě byli zárukou toho, že by se informovalo "pravdivě" a "necpaly se dětem do hlav hlouposti".

Smutné je rovněž ponížení, které se socialistům dostalo od prezidenta. Ten totiž vzkázal komunistů, aby socialisty u vlády tolerovali a za čtyři roky, že by se mohli sami ucházet o vládní angažmá. Gottwald také říkal živnostníkům, že znárodnění a kolektivizace je nesmysl a jak to pak dopadlo?

Můžeme se tedy chystat na skutečnou vládu socialistů s komunisty. Asi je nám souzeno prožít si historii znovu, když jsme se nedokázali poučit. Pro socialisty je to de facto porážka. Strana, která se až doposud řadila mezi demokratické se bude opírat o stranu nedemokratickou a nereformovatelnou. Líp už bylo.