Hrdost, která je takto halasně dávána najevo, je jen jakási povrchní skořápka, která má zakrýt vnitřní nejistotu a křehkost a taky nenávist vůči sobě samému. Je to pouhá snaha klamat okolí i sebe samého a dělat ze sebe něco, co nejsou.

Stačí však velice málo - např. zpochybnit dogmata, kterými se slepě řídí - a falešnou hrdost vystřídá pocit ohrožení, které přechází v paranoiu, úzkosti a agresi. Takový narušitel je pak označen v leším případě za zapšklého, v horším případě za homofoba, xenofoba, rasistu, fašistu, nácka apod., v ještě horším případě má co dočinění s trestním zákonem (ať už coby pachatel, tak coby domnělá oběť).

Přitom homosexuálové a jim podobní k takovému křiklounství nemají pražádný důvod. Většina lidí s takto "postiženými" jedinci nemá žádný problém -byť jsou přirozeně zvědaví, což může být těm dotyčným nepříjemné. Těch, kdo by jim skutečně ubližovali, je minimum.

Ten problém netolerance je jen uměle vyvolávaný různými "lidskoprávními" organizacemi a aktivisty, kteří se na tom chtějí zviditelnit a léčit své vlastní mindráčky nebo provozovat "byznys" (tj. parazitovat na dotacích) - ale toto obecně platí pro samozvané bojovníky za lidská práva.

Bylo by lepší, kdyby místo falešné hrdosti a agresívního vnucování svých dogmat o "normálnosti" se raději smířili s tím, že se svou "odlišnou sexuální orientací" jsou vlastně outsideři a naučili se s tím žít. 

PS: Možná by nebylo na škodu zavést "light verzi" údajně homofobního zákona, co nedávno prošel v Rusku a který vyvolal po světě velmi hlasitý ublíženecký vřískot "postižených" i humanofašistů, kteří dělají, že bojují za jejich práva.