Opiový mýtus socanské inkvizice

Autor: Tomáš Munzi | Publikováno: 2.8.2004 | Rubrika: Zamyšlení
Drogy

Sic tento svůj text píši částečně jako reakci na článek Jiřího Zahrádky „Mýtus drogové svobody“, který byl reakcí na můj úvodní příspěvek do této „drogové“ debaty „Mýtus drogového harakiri“; nicméně se nebudu věnovat jen textu pana Zahrádky. Je totiž naprosto fascinující, že mě někdo obviňuje z demagogie a zároveň bez rozpaků srovnává ukončení státní prohibice s legalizací krádeží; či pokud někdo dává do souvislosti soukromé uživatele nebezpečných drog s atomovými výbuchy v soukromých bytech. To je vysloveně zoufale ubohé a navíc to postrádá vtip a jistý autorský glanc. Chápu však, že pan Zahrádka zřejmě neunesl intelektuální tíhu skutečností, které nejsou vytrženy z kontextu, jak mi autor podsouvá, ale naopak zasouvají celou diskusi do roviny, kam skutečně patří - tedy do oblasti právně-filozofické a etické. Nicméně v jeho intelektuálně laciném a abstraktně deficitním článku jsem žádný právně-filozofický argument ve prospěch prohibice nezaznamenal. Z tohoto důvodu je pod mojí úroveň se neargumenty pana Zahrádky dále vůbec zabývat.

Už od dob opiových válek v 19. století bylo zřejmé, že státní moc a makovičky spolu budou vždy nějakým způsobem muset souznívat. Přičemž je v celku logické, že s narůstajícím socanským paternalismem během 20. století byl zájem státu o drogy čím dál tím vyšší. V té době by však asi nikdy nikoho nenapadlo, že za držení a prodej opiátů se bude dokonce někde i popravovat a spousty nevinných lidí bude po celém světě perzekuováno. Tato novodobá celosvětová drogová inkvizice je naprosto ukázkovým příkladem nechutného etatistického pokrytectví a socanských totalitních praktik. Zatímco na jednu stranu drogy sloužily k armádou řízenému „posílení“ bojové morálky nedobrovolně naverbovaných vojáků; dnes představují drogy především vítaný nástroj demonstrace státní prohibitivní moci vůči vlastním občanům. Drogová prohibice, mimo mnoha jiných, proto dnes jednoznačně patří mezi ty nejviditelnější socanské primitivismy v právních řádech civilizovaných zemí, které jsou tak na úrovni středověkých inkvizic, honů na čarodějnice, křišťálových nocí, či třeba talibanského islámského „zákonodárství“… Ironií osudu přitom je, že například talibanský režim a nesmírné utrpení mnoha lidí bylo donedávna mocensky udržováno i právě díky celosvětové prohibici drog, která vysoce oceňovala a stále oceňuje tamější nejvýznamnější vývozní artikl...

Pro většinu lidí je stále naprosto nepochopitelné, že princip státní prohibice je legislativním pohrobkem a zároveň symbolem socanské touhy po kolektivistické standardizaci ochrany lidí před jimi samými. Což je naprostý opak oproti právní standardizaci ochrany individualit před třetími osobami v klasickém pojetí negativních přirozených práv člověka. V normálním neutilitaristickém právním pojetí je proto například charakteristika věci (v tomto případě drog) absolutně irelevantní pro jakoukoliv případnou účelovou prohibici proti vůli individua v rámci jeho smluvní svobody. To je naprostá právně-teoretická katastrofa současné pozitivistické státní legislativy v dnešním euroamerickém prostoru – nejmarkantněji demonstrovaná například bruselskou normotvorbou. Nicméně pro většinu našich právníků, legislativců či soudců, kteří ještě třeba promovali pod lvíčkem s hvězdičkou ze znalostí a aplikace interních předpisů zločinecké organizace, je to celkem pochopitelně intelektuálně „nepochopitelné“; pevně tak držíc svojí profesní, intelektuální a morální kontinuitu.

Na závěr bych rád naprostou směšnost drogové prohibice provokativně ukázal na jednom z pozitivnějších a úsměvnějších momentů současné euroamerické civilizace: Když se mladí londýnští či jiní makléři a dealeři z renomovaných bankovních domů jdou o víkendech odreagovat do renomovaných tanečních klubů. Zde pak po týdnu plném realokací kapitálu a zdrojů z více socanských oblastí do méně socanských oblastí přicházejí na jiné myšlenky a relaxují. Když jim navíc zábavu zpříjemní třeba i tabletka „extáze“, tím lépe. Alespoň pak budou při své práci vůči socanům agresivnější a bezohlednější. A to je jedna z největších nadějí a záchran pro naší civilizaci!

4467 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Odporné výsledky zvrácené genderové ideologie...Pašování migrantů neustává

Eurabia.cz

Švýcarská anketa: Důvěřuješ Astře Zeneca? Ano 6%"Pfizeři" budou muset na 3. dávku a pak každý rok!

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

Generál Šándor usadil Petra Fialu: V této zemi neprobíhá zoufalý boj, jestli patříme na Východ, nebo na Západ. Zklidněte hormon!„Když jde o holé životy, některé věci musí počkat.“ Režisér Ilja Racek se postavil Šporclovi, který tepe vládu, že dává málo peněz umělcům
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění