Jak během čtyř pracovních dnů zaplatit milionové dluhy? Jednoduše, staňte se ministrem financí. Alespoň tak to předvedl čerstvě jmenovaný bývalý premiér a neúspěšný kandidát na prezidenta Jan Fischer. Že je to podezřelé? Ale jděte, vše je přeci dokonale průhledné a na transparentním účtu.

Vezměme to popořadě. Jan Fischer se dozvídá, že nový prezident se bude volit poprvé přímo občany. Na nic nečeká a okamžitě se jako první aktivně hlásí sám o kandidaturu s tím, aby ho nějaká strana nominovala. To se nestalo, a tak musel shánět podpisy.

Reklamní kampaň probíhala ve velkém stylu. Nic neříkající fráze doprovázené fotem Honzy z chaloupky byly doslova kýčem, ale za Fischerem stáli movití sponzoři. Mediální guru Soukup a miliardář Chrenek. Kampaň byla masivní a preference letěly vzhůru.

Pak se provalilo, že Jan Fischer byl bezmála deset let členem KSČ a tuto skutečnost ve svých oficiálních informacích o sobě tajil. Jeho omluva za členství byla zjevně neupřímná, vypadala spíše jako velice chladný kalkul a především si Jan Fischer myslel, že jednou omluvou je vše zapomenuto, smazáno a napraveno.

Jenže podpora už byla jen papírová. To však nebránilo Janu Fischerovi a jeho volebnímu týmu v utrácení peněz, které nebyly na účtě, které nebyly nasmlouvány jen slovně přislíbeny. Možná ani to ne. Zkrátka Jan Fischer a jeho tým finance neuhlídali a vesele utratili i to, co neměli.

Jan Fischer musel být v těžkém šoku, když s velkým odstupem a jen těsně skončil v prvním kole na třetím místě a do druhého kola nepostoupil. Sponzoři byli rázem fuč a zbyly jen dluhy. Miliardář Chrenek se nechal slyšet, že vsadil na špatného koně.

Zde je dobré se na chvilku pozastavit. Je-li pro sponzora kandidát na prezidenta koněm, na kterého se sází, pak to znamená, že vítězství takového kandidáta je pro sponzora určitou výhrou. Dá se předpokládat, že tou výhrou měla být nějaká protislužba, výhoda, zakázka, zkrátka něco, co by bylo pro "sázkaře" ziskem.

Ziskem takovým, že by se mu vynaložené prostředky vrátily, koneckonců, co by to bylo za výhru, aby vítěz finančně tratil? Můžeme se domnívat cokoli, ale uvěřit tomu, že člověk s miliardami udělá něco jen pro něčí  oči je spíše z oblasti sci-fi.

Jan Fischer po svém propadu podpořil do druhého kola současného prezidenta. To rozlítilo dalšího sponzora, který prohlásil, že Fischer ho totálně zklamal a už od něj neuvidí ani korunu. Půl roku sháněl Jan Fischer někoho, kdo by za něj zaplatil více než pětimilionový dluh z kampaně.

V době, kdy profesoru Pirkovi z jeho volebního týmu pomalu hrozilo, že bude muset závazky uhradit za Fischera (volební tým ručí za závazky kampaně svým majetkem), se klidně Jan Fischer sebral s rodinou a odletěl na nákladnou dovolenou, prý aby si vyčistil hlavu.

Přesto, že za kampaň dluží miliony, rozjíždí na konci května nákladnou rekonstrukci svého pražského bytu. Odhadem jde prý o rekonstrukci v hodnotě až milionu korun a Jan Fischer ji prý platil ze svých rodinných úspor. A nebylo by bývalo přednější splatit dluhy z kampaně?

Celých půl roku se oznamují stále nové a nové termíny splacení dluhu, který měl být už dávno zaplacen. A ejhle, v momentě, kdy se v médiích objeví zpráva, že ministrem financí bude s velkou pravděpodobností Fischer, začínají se dít věci.

Jan Fischer sám kontaktuje ČTK a sděluje, že je pozván k premiéru Rusnokovi v den, kdy se bude oznamovat ministr financí. Během čtyř pracovních dnů půl roku chybějící miliony se objevují na Fischerově účtě.

4. července JUDr. Palko vkládá milion (ano, ten samý člověk, který říkal, že Fischer už neuvidí ani korunu), 8. července pokladnou od Ladislava Drába přibývá 1340000, 9. července přichází 2 miliony od Davida Sivora a ten samý den 38500€ (980 tisíc Kč) z Rakouska od Stefana Havlika, člena představenstva firmy Porr.

Za čtyři pracovní dny 5320000 korun. No není to křišťálově čisté? Pan David Sivor žije v Izraeli, je mu 78 let a jeho syn vlastní developerskou společnost Damaris Group, která podniká v Česku od roku 2000. Pan David Sivor emigroval do Izraele v roce 1949, tedy dva roky předtím, než se Jan Fischer narodil.

Volební tým prý nezjišťuje, zda jsou dárci praví, či se za nimi nikdo neskrývá. Premiéru Rusnokovi to nevadí, hlavně, že prý má Jan Fischer své dluhy vyřešené a že by se Fischer z postu ministra financí mohl nějak odvděčit je prý vyloučené, protože prý bude pod drobnohledem a bude na něj dohlížet i Rusnok.

"Původ peněz je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže," prohlísil bývalý zimní premiér Stanislav Gross, když vysvětloval původ peněz na pořízení luxusního bytu na pražském Barrandově. Po svém pádu během roku zázračně zbohatl, když mu na koupi akcií ještě prodávající půjčil...

Fischerovo zaplacení dluhů během několika dní je stejně zázračné. Odvděčit dárcům se dá poměrně snadno a nemusí v tom figurovat Fischerovo jméno. Bohatě bude stačit, když se podepíše nějaký úředník z ministerstva financí. Odpuštění daní a dluhů patří rovněž mezi vítané bonusy.

Nikdo neví, kdo vlastně za sponzoringem stojí. Jména dárců mohou být nastrčená, může jít jen o prostředníky. Každopádně za tak rychlým "křišťálově čistým" splacením dluhu, který nikdo půl roku zaplatit nechtěl, nelze nevidět jistou spojitost s jmenováním Fischera na post ministra financí.

Po křišťálově čistém Standovi máme křišťálově čistého Honzu. Všichni se tváří, že je vše v naprostém pořádku. Fischer, jeho volební tým, Rusnok, ba ani bonmoty proslulý Miloš Zeman nic nenamítá. Máme tedy Janu Fischerovi věřit, že je vše transparentně průhledné? Jistě, pane ministře.

text byl převzat z blogu idnes.cz, titulek upraven redakcí ePortál.cz

Čtěte také: 

Spolek Šalamoun: Náhle poskytnutých 5, 3 mil. Kč pro Jana Fischera jako forma úplatku?

Kdo platí MF DNES za to, aby prosazovala „nestraníka“ a bývalého komunista Fischera na úřad prezidenta?

 

Honza Fischer - ideální kandidát pro milionáře. Copak za to Chrenek a spol. asi budou chtít?