V roce 2005 se prezident Václav Klaus zachoval moudře. Po pádu Stanislava Grosse jmenoval novou vládu Jiřího Paroubka pod vedením sociální demokracie, i když s těžkým sebezapřením, nicméně respektoval fakt, že má většinu v Poslanecké sněmovně. Situace byla podobná té letošní, a vláda v té době také byla hodně nepopulární. Nicméně tehdy ČSSD po předčasných volbách nevolala. Prezident musí respektovat rozložení sil v Parlamentu, nikoliv momentální nálady ulice.

V roce 2006 pak jmenoval prezident Václav Klaus první vládu Mirka Topolánka, která nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně. Tehdy levicoví komentátoři bili na poplach a měli hrůzu z možnosti, že prezident Klaus nechá vládnout tuto vlády v demisi až dokonce volebního období, protože Ústava mu neurčuje žádný limit na jmenování nového premiéra. Je pozoruhodné, že těm samým lidem nyní postup Miloše Zemana nevadí. Pěkná dávka pokrytectví.

Nicméně ústavní právníci v tom mají jasno. Prezident republiky musí v takovém případě co nejdřív jmenovat nového premiéra, jinak mu hrozí ústavní žaloba! I prezident Zeman sám řekl, že pokud Ústava neurčuje časový termín, musí on jako prezident jednat neprodleně. Jinak by byl bezpečnostní hrozbou pro stát. Vláda v demisi, která nemá souhlas Parlamentu, nesmí přijímat zásadní rozhodnutí, Česko není prezidentskou, ale parlamentní republikou! Navíc taková vláda by byla ochromena, protože by nedokázala prosazovat potřebné zákony

Takže i pan Zeman již připustil, že v druhém kole by mohl jmenovat jako premiérku Miroslavu Němcovou a kdyby ne, tak je tu ještě třetí kolo a pak prezident jmenuje podle Ústavy premiéra na návrh předsedy tedy v současné době předsedkyně Poslanecké sněmovny.

Čtěte také:

Další užitečná lekce pro nás všechny 

Proti všem aneb Alois Jirásek by měl radost

 

Žralok ve vodě plné snadných terčů