V roce 2009 byla odstřelena vláda z mimořádně nízkých pohnutek. Nejen, že to bylo v době předsednictví EU, ale především v období nastupující ekonomické krize. Období bez vlády se potom společně s prosazením řady socialistických zvěrstev, fatálně podepsalo nejen na okamžitém schodku státního rozpočtu, ale ještě více zkomplikovalo řešení dluhové situace a samozřejmě i obnovování hospodářského růstu. Jedinou, mimořádně odpornou motivací Paroubka bylo co nejvíc poškodit zemi podle hesla „Čím hůř – tím líp“

Nyní, když hrozí, že by dosavadní reformy mohly konečně začít přinášet ovoce, když se vláda rozhodla, že uvolní výdajovou restrikci ve prospěch oživení růstu a kdy se na obzoru objevují nové dotace z EU, je bezpodmínečně nutné shodit vládu, aby následnou smetanu mohli lízat ti, kdo se o ni ani v nejmenším nezasloužili. Takhle to bylo vždy a takhle to zřejmě ještě nějakou dobu bude.

Opoziční politici, stejně jako velkohubí komentátoři, politologové a novináří se předhánějí v okázalých prohlášeních, hovoří pomalu o ohrožení principů demokracie a o bepečnostním ohrožení státu.

Pokud se obvinění zdivočelých policejních plukovníků potvrdí, půjde pochopitelně o malér. Ovšem zcela malicherný s tím co se událo letošního 9. května. Když se prezident (mimochodem s komunistickou minulostí) zlil jako mužik na ambasádě státu, který nás více než 20 let okupoval a za zpěvu pionýrské písničky, zcela mimo svoji kompetenci slíbil bývalým okupantům stamiliardovou investici na stavbě přímo ovlivňující energetickou bezpečnost státu ? Ano zasmáli jsme se jeho podvečernímu potácení ve svatovítské katedrále, ale zabýval se někdo tím co prezident važvaňoval na ruské ambasádě ?

Problémem ČR je neexistence autentické levice. (Ne že by pravice nějak excelovala). Ale ve skutečnosti zde nemáme klasickou sociální demokracii, ale regulérní (možná se otevřeně k marxismu-leninismu nehlásící) komunistickou stranu a potom vyloženě zločineckou ultrastalinistickou KSČ(m). Komunisté z Lidového domu stejně jako jejich soudruzi z ulice Politických vězňů, jsou ochotni demokracii respektovat jen když jim vyhovuje. Pokud demokratické volby dopadnou v jejich neprospěch, vždy udělali vše proto, aby demokratickou vládu svrhli, nebo udělali k tomu všechny kroky. Ač byly příčiny vládních krizí jakékoli, vždy to byli sockomunisté, kdo okamžitě požadovali pád vlády a nové volby. Když sami prožívali své vládní krize, vždy jim prezident a parlament dali prostor, aby si své problémy vyřešili doma

Nemalou měrou se na těchto pučích podílela naše slavná média. To když jakoukoli spekulaci či sebemenší ničím nepodložené podezření okamžitě prezentovala senzacechtivým divákům jednoduššího ražení tak, jako by se jednalo o hotovou, nezpochybnitelnou pravdu.

Ona naše média se dodnes nevypořádala s traumatem, že 40 let byla hlásnou troubou komunismu a dnes se to snaží svojí senzacechtivou pseudoinvestigativní publicistikou napravovat. A i zájem inzerentů je dostatečnou motivací psát smyšlené, o to však senzačnější bláboly. Co našim novinářům chybí na profesionalitě, to bohatě vyvažují bulvárním dryjáčnictvím. Jména jako Kmenta, Kroupa či Lorencová jsou toho nejlepším důkazem.

Údajné sledování premiérovy manželky se jeví rovněž jako závažný bezpečnostní problém. To,že se bulvárním novinářům dostávají do rukou citlivé informace, přístupné pouze osobám s nejvyššími bezpečnostními prověrkami, či úniky z živývch, dosud neuzavřených vyšetřovacích spisů, považuje značná část veřejnosti za zcela normální. Nikdo se ani na chviličku nezamyslí, zda náhodou nedochází ze strany žurnalistů ke zjevné korupci, nebo zda tyto služby nebo orgány náhodou nedisponují mimořádně nespolehlivým personálem

Všeobecná nespokojenost mezi „lidem“ má mimořádně třídní charakter, zjevně vykazující stálou charakterovou devastaci minulým režimem. Lidé kritizují politiky za činy, které provádějí sami, jen možná v menší míře. Podle sebe posuzují ty druhé a jsou přesvědčeni, že když druzí mají více peněz,musí stejně jako oni, krást, ale výrazně ve větším. „Spravedlivě“ se potom rozhořčují nad politikem, který je bez sebemenšího důkazu a jen na základě něčí smyšlené domněnky osočen. Mají plná ústa morálky, organizovaného zločinu, mafií a kmotrů a při tom jim vůbec nevadí důvěrné kontakty jiných politiků, kteří se stýkají se skutečnými mafiány a Stbáky, kteří se na jejich večírcích dokonce navzájem vraždí.

Občané dělají závažné problémy z prkotin a s ledovým klidem přehlížejí skutečnou likvidaci svobod a demokratických principů. Stačí jen aby se tyto totalitní manýry zabalily do vznešených slov o sociální „spravedlnost“, boji proti „korupci a klientelismu“ nebo nedej bože o „přímé“ demokracii

Kdysi, krátce po listopadu 1989 mi kamarád z Anglie řekl, ať nečekám, že hned budeme mít fungující demokracii, trh a budeme si žít jak u nich. Dnes s lítostí vidím, že ani víc než 20 let nestačilo, abychom se s tou demokracií a svobodou naučili žít. S tímto lidským materiálem, co nám tu zbyl po komunistech, jsme v tom lepším případě někde na půli cesty.

Čtěte také: 

Svět podle Ištvana aneb Konec politiky v Česku

Fandím mladým policistům. Dost bylo zlodějen, korupce a Kalousků!

 

Co měl Nečas říci?