Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 17: Z této statistiky se vám zaručeně udělá zle

Autor: Milan Vyterna | Publikováno: 11.6.2013 | Rubrika: Historie
Bolsevici

Ke zhodnocení rozsahu a výčtu obětí československého komunistického „archipelagu Gulag“ je vhodné nejprve uvést několik historických reminiscencí, Soudy první republiky vynesly (překvapivě) celkem 415 rozsudků smrti, ale jen 9 exekucí bylo také skutečně vykonáno. Odsouzenci dostávali (snad až příliš často) milost a trest jim byl změněn na doživotí nebo i jen několikaletý žalář.

 

Omilostněn byl jak vrah ministra A. Rašína Šoupal, tak Šťastný, neúspěšný atentátník na předsedu vlády Karla Kramáře. Trest smrti byl v těchto dobách považován za přijatelný pouze pro sériové nebo bestiální vrahy a bylo k němu saháno jen v několika zcela vyjímečných případech. Za c. a k. monarchie také nemůžeme v archívech najít žádnou zvláštní krvelačnost. Za více jak 40 let od r. 1876 do r. 1917 bylo popraveno v českých zemích celkem 24 vesměs brutálních zločinců, v Uhrách za stejné období 38 osob.

 

Roku 1882 vzbudil široký ohlas politický proces se 32 socialisty, představiteli dělnického sociálního a národního hnutí široce komentovaný konzervativním i radikálním tiskem. Proces byl i oficiálně označován za politický, neboť obvinění byli žalováni otevřeně z politických zločinů, což jim dodávalo obrovskou popularitu. Obžaloba je vinila z nezákonného spolčování proti monarchii a státu, šíření protistátních štvavých letáků, literatury a také buřičských (vlasteneckých) písní narušujících povinnou úctu k panovníkovi a jeho rodině. Po několika dnech procesu, kdy se obžalovaní hrdě přiznávali ke svému protistátnímu smýšlení a činnosti a četným přihlížejícím novinářům nahlas proklamovali svá buřičská hesla vynesl soud rozsudek. Ladislav Zápotocký a Josef Rezler byli odsouzeni k 18 měsícům „těžkého“ žaláře (v žádném případě si nesmíme plést podmínky vězňů v rakousko-uherském „těžkém“ žaláři a libovolného komunistického lágru), dalších 5 dostalo 12 - 14 měsíců, 20 obžalovaných jeden až dva měsíce a 5 jich bylo osvobozeno. Antonín Zápotocký (syn výše jmenovaného) byl za šíření bolševické propagandy a přípravu dělnického povstání na Kladensku r. 1920 obviněn z velezrady a odsouzen na 18 měsíců (a po 9 měsících vězení amnestován). Také Ivan Olbracht byl obviněn r. 1926 z podněcování k vojenské vzpouře a odsouzen – na 2 měsíce.

 

Po rozpoutání nevídané vlny teroru r. 1948, mající v zárodku potlačit i tu sebemenší vůli k nesouhlasu s komunistickou hrůzovládou došlo k takovému náporu na justiční aparát, že ministerstvo spravedlnosti (jak absurdní název) muselo r. 1951 zdůvodňovat Ústřednímu Výboru KSČ hromadící se poměrně časté odročení některých přelíčení a tedy i odklady poprav tím, že takové množství „úkonů“ vůbec není technicky proveditelné zvládnout v tak krátkém časovém úseku. Ve zprávě Pillerovy komise zjistíme, že mezi roky 1948 – 1952 uložil Státní soud 233 rozsudků smrti, z nichž bylo 178 také provedeno. Rozsudky smrti ale byly vynášeny již před únorem 1948 a do tohoto výčtu také nejsou zahrnuty rozsudky vojenských či krajských soudů, jejichž přesný počet ani r. 1968 nebylo možno zjistit vzhledem k chybějícím nebo utajovaným materiálům. Například Ota Ulč vypátral za Pražského jara desítky případů neznámých osob, odsouzených těmito soudy k smrti, o kterých sice chyběly nebo byly utajeny veškeré vyšetřovací i soudní spisy, ale byl o nich učiněn na Generální prokuratuře záznam k dědickým řízením.

 

Nejčastěji se popravovalo v Praze a v Bratislavě, ale k uspokojení zvýšených nároků „naší“ Strany a Vlády byla průběžně zřizována dočasná popraviště i ve větších věznicích jako v Plzni, Nitře nebo v Jáchymově. V Praze se popravovalo na dvoře pankrácké věznice, až později byla zřízena popravčí místnost v suterénu vězeňské nemocnice. Soudruzi měli skutečně originální smysl pro humor. Cely smrti na Pankráci („provazárna“) se nacházely v třetím patře samovazby III A. Již brzy v poúnorových dobách se na Pankráci, a nejen tam, ujal cynický „humor“, kdy byli náhodní odsouzenci opakovaně pravidelně buzeni s tím, aby se připravili na popravu. Po nějaké době výborně se bavící bachař vězni oznámil, že poprava dnes nebude. Protože menší věznice neměly žádného alespoň základně lékařsky proškoleného kata, tak byl k popravám podle potřeby určen některý z bachařů se stejnou samozřejmostí jako k službě na věži nebo na chodbě. Jeho velitel pak pozorně sledoval, s jakou, vynalézavostí, zápalem či zručností se bachař svého „čestného“ stranického úkolu zhostí.

 

Pillerova komise dále zjistila, že po některých nežádoucích scénách, kdy někteří odsouzení začali před popravištěm hroutit, hystericky řvát či prosit všechny přítomné o milost, kdy jiní zase zahájili svůj beznadějný poslední boj o život, bylo od r. 1950 plošně nařízeno podávání silných sedativ. Popravy se později konaly pod dohledem určeného soudce Nejvyššího soudu, aby místně příslušní soudci soudů nižší úrovně nebyli obtěžováni a zdržováni od své další záslužné práce pro Stranu a Vládu. Tělesné pozůstatky se již od r. 1948 pozůstalým zásadně nevydávaly, a zvláštní předpis přikazoval spálení všech osobních věcí popraveného, včetně použitého provazu. Urny se zpopelněnými pozůstatky byly jako v případě dr. Horákové na mnoho let ukryty v určeném skladovacím prostoru věznice, jindy byly ihned odstraňovány neznámo kam. Ne vždy pohřbívány. Popel Rudolfa Slánského a jeho soudruhů vysypali Stbáci ihned po kremaci kdesi za Prahou na zledovatělou silnici.

 

Zjistit celkový počet obětí vražedného komunistického režimu je z mnoha důvodů práce nesnadná a těžko zvládnutelná. Komunistická propaganda v různých obdobích a podle svých vlastních potřeb počty tzv. „nepřátel“ jak nesmírně nafukovala, tak jindy naopak zamlžovala lživým tvrzením, že nikdo není v naší zemi pronásledován, nebo dokonce trestán z politických důvodů. Materiály byly až příliš často ničeny již brzy po procesech a případných popravách, v kritických obdobích (1968, 1989) se na dvorech, v kotelnách příslušných institucí či na lesních mýtinách chaoticky pálily celé tuny dokumentů. Jedinečným, a často také jediným zdrojem informací pro historická bádání a dokumentování permanentních, otřesných zločinů komunizmu jsou jen výpovědi na Západ uprchlých vysokých představitelů komunistického stranického, bezpečnostního a justičního aparátu, a svědectví přeživších obětí sveřepého pronásledování. Také západní ambasády a publicisté, přes ostré a důkladné strážení, sledování a omezování pohybu pečlivě sledovaly dění v naší zemi a posléze zveřejňovaly výsledky svého výzkumu. Střípky zachycené krvavé historie komunistického řádění v naší zemi se jen pomalu a neochotně skládají v ucelený obraz.

 

Některá dílčí svědectví poskytly přes zběsilé „uklízení“ přeci jen archívy ÚV KSČ, MV, MS a Hlavní správy Stb za Pražského jara 1968/1969 a podobně po listopadu 1989. To už ovšem v nich zůstal jen zlomek důkazního materiálu o celém dlouhém období komunistického teroru. Svodka Stb pro MV z r. 1949 uvádí, že ve vazbě je nyní přes 25 000 osob. Podle zprávy MV pro ÚV KSČ bylo do roku 1968 odsouzeno 6174 kněží a příslušníků různých řeholí k celkem 32 016 letům vězení. Jiné hlášení zase uvádí, že za květen a červen 1949 bylo na Pankráci 400 vyšších armádních důstojníků. Předseda svazu protifašistických bojovníků J. Hušek r. 1968 uvedl na základě studia různých pramenů, že počet nekomunistických odbojářů perzekvovaných komunisty ve věznicích a lágrech dosáhl třiceti až čtyřiceti tisíc, ze kterých bylo dosud rehabilitováno jen necelých 700. Svědectví západních ambassadorů a publicistů se přes všechny nesnáze přibližně shodovala na 20 -30 000 politických vězňů r. 1949, 50-70 000 r. 1950, 100 000 r. 1951 a 120 000 r. 1952. Zachoval se také zápis z pléna ÚV KSČ z dubna 1956, kde smutně proslulý Vasil Biľak referuje o „porušování socialistické zákonnosti“, což v dobovém žargonu byly jednoznačně politické důvody, o 24 000 trestních podáních v letech 1952/1953 jen v Prešovském kraji, přičemž ČSR byla tehdy správně rozčleněna na 19 krajů.

 

V Táborech nucených prací (TNP) včetně internačních kláštěrů bylo postupně internováno kolem 200 000 československých občanů. Údaje shromážděné našimi domácími i exilovými badateli včetně závěrů zahraničních publicistů a zpravodajců uvádějí počty internovaných a mimosoudně vězněných v ČSR ale o čtvrtinu až třetinu nižší. Všechny tyto výzkumy se ovšem zabývají jen 104 oficiálními tábory. Těch neoficiálních, zahrnujících obvykle jen jeden nevelký osamocený objekt (statek, tvrz, zámek), pro několik desítek, maximálně stovku vězňů bylo podle svědectví uprchlých aparátčiků a Stbáků v první polovině 50tých let nejméně čtyřnásobné množství. Ota Ulč po svém bádání v archívech a podle zachycených svědectví různých osob z obou stran barikády spočítal 422 někde zmíněných či zaznamenaných lágrů a internačních míst. Tiskový mluvčí MS mjr. Tvrz r. 1968 věcně dodal, že MS nespravovalo všechny TNP a internační místa. Další zřizovalo značně chaotickým způsobem také MV a MNO. K jejich sloučení došlo v průběhu r. 1951 v přímé souvislosti se zřízením Ministerstva Národní bezpečnosti 1. září 1950, jež postupně přebíralo kompetence od jiných orgánů. Většina drobných lágrů zanikla, některé byly změněny na tajné věznice a mučírny, některé byly MNO transformovány na PTP. Při žádné takové „tranformaci“ ovšem nikdy nedošlo k nějakému propouštění stávajících vězňů a byli přemístěni jinam..

 

Rusy dychtivě požadovaný a očekávaný uran, který byl „vyvážený do Sovětského Svazu jen pro mírové účely“ však ještě kolem roku 1960 těžilo výhradně 25 – 30 000. vězňů V zápisu pléna ÚV KSČ z r. 1951 se hovoří o 30 šachtách a Ústřední Správě Jáchymovských dolů (vznosně nazvané velitelství lágrů) v Ostrově nad Ohří se ukládá zintenzivnění těžby podle požadavků sovětských soudruhů. Tvrzení komunistického rozhlasu z května 1960, že v republice je poze 23 „nápravných ústavů“ věrně charakterizuje komunistickou taktiku jak „pravdivě lhát“. Všechny jáchymovské lágry například tvořily administrativně jediný „nápravný ústav“.Lágry, až příliš věrně kopírující nacistické koncentráky jako továrny na smrt však byly nepochybně postupně (a potichu) rušeny, transformovány např. na Státní podnik Jáchymovské doly, který „velkoryse“ umožňoval vězňům pracovat a po čase jim dokonce začal ukládat část výdělku na zvláštní účty mimo odvodů na „náklady vazby“. Informaci Charty 77, která v polovině 70tých let podle svědectví politicky stíhaných odhadla počet věznic a nápravně výchovných ústavů na 45, lze považovat za hodnověrný.

 

Pillerova a Kolderova komise, čili stranické orgány určené ke zdokumentování zločinů minulosti iniciované „obrozeným“ ÚV KSČ přes zveřejněná šokující zjištění o rozsahu a brutalitě režimu při pronásledování nevinných občanů se až příliš soustřeďovaly jen na oběti z řad komunistů. Jejich závěrečné zprávy se dále zabývají jen odsouzenými Státním soudem v případě politických paragrafů spiknutí, zrady, velezrady či špionáže a pomíjejí obrovský počet obviněných, účelově obviněných z kriminálních deliktů jak již bylo na množství případů demonstrováno v předchozích kapitolách. Práce nezávislých historiků a publicistů jak domácích, tak exilových, přistupují k problematice politických perzekucí v ČSR z rozličných pozic a při těžko realizovatelném komplexním výčtu pronásledování, kriminalizování a terorizování nejrozmanitějších sociálních, profesních či etnických skupin obyvatelstva se ve snaze o maximální přesnost a důvěryhodnost zdrojů věnují buď jen kratším obdobím komunistické diktatury, nebo terorem jen proti přesně vymezeným vrstvám obyvatelstva.

 

J. Sládeček tak spočítal ve své knize „Osmašedesátý“ vydané r. 1980 v Kölnu dílčí počet obětí komunismu na 29 000 občanů odsouzených Státními soudy, 9 000 odsouzených soudy zemskými a krajskými a 62 000 soudy okresními. V knize také neopomněl zdůraznit utrpení 27 000 občanů, násilně poslaných k „převýchově“ (a doslova na neurčito) v letech 1950 – 1954 do „Pomocných technických praporů“. Doplňoval je menší počet skutečně kriminálních delikventů. Výkazy Čepičkova MNO hovoří jasně. Do PTP bylo ke konci r. 1953, kdy tato mimosoudní nezákonná praxe kulminovala zařazeno přes 35 000 mužů. Kanadský historik a bohemista H. G. Skilling samostatně dospěl k číslům 27 000 odsouzených Státním soudem v letech 1948 - 1952, 5 600 odsouzených v letech 1953 – 1956 a 3470 odsouzených v letech 1957 – 1967. Skilling přidává často opomíjené pronásledování a kriminalizování nejméně 30 000 samostatně hospodařících rolníků, tedy tzv. kulaků a asi 16 000 živnostníků stíhaných převážně jen za vykonstruované kriminální delikty. Podobná čísla uvedla v květnu 1968 Mladá Fronta v mimořádné reportáži jen s drobnými rozdíly. Zde uváděla minimálně 23 000 případů živnostníků, odsouzených mimosoudně „akčními výbory“ do TNP, přes 23 000 rolníků odsouzených za „poškozování národního hospodářství“ (neplnění dodávek) a dalších 30 -35 000 za jiné „kriminální“ zločiny

 

Exilový právník Zdeněk Kryštůfek vydal v New Yorku r. 1981 v knize „Soviet regime in Czechoslovakia“ výsledky své celoživotní výzkumné práce, kde uvádí číslo 85 000 osob odsouzených soudy všech úrovní v letech 1948 - 1968 a také věnuje pozornost mimosoudním rozsudkům posílajích tisíce politicky nespolehlivých občanů jak do PTP, tak do TNP. Exilový publicista a fotograf Antonín Kratochvíl, věnující se širší problematice válečného a totalitního násilí ve světě se pokusil shrnout ve své práci „Žaluji“, vydaní v Harleemu r. 1977 po studiu všech dostupných pramenů počet obětí v ČSR na 217 000 československých občanů, kteří za 20 let prošli soudní a mimosoudní mašinérií přímo či nepřímo z politických důvodů. Vynášení rozsudků smrti z politických důvodů, a následné exekuce neustaly po celou dobu vlády komunistického režimu.

 

Po potlačení „Pražského jara“ režim pouze navenek nasadil úporně udržovanou masku jakési mírnosti, vlídnosti a bezelstné přívětivosti, tyto procesy probíhaly již jen u vojenských soudů a pod zástěrkou vojenských a státních tajemství zde probíhala přísně utajená soudní přelíčení, končících popravami obviněných. Všechny stopy v podobě jakéhokoliv důkazního materiálu byly následně důkladně tzv. archivovány (zničeny). R. 1981 bylo díky pátrání historika dr. J. Mlynárika např. v Ruzyňské věznici tajně popraveno 6 důstojníků za údajnou špionáž.

 

Mimořádný a nečekaný zdroj informací poskytuje od r. 1968 pravidelně MS vydávaná ročenka věnovaná mimo jiné statistice vězeňství, která však začíná teprve rokem 1958. Z ní se dozvídáme, že podle Hlavy 1 Zvláštního Trestního zákona (velezrada, spiknutí, špionáž) bylo r. 1958 ještě odsouzeno 4337 osob, pak čísla zvolna klesají před 2740 osob r. 1961 až na 757 r. 1964, než opět strmě vyskočí na 2512 osob odsouzených r. 1967 díky již zmíněné poslední paranoie presidenta Novotného na 2512 osob. Příznačné jsou údaje o odsouzených v letech 1970 (1576 osob) a 1971 (861 osob), kdy byla G. Husákem smetena „Poučením z krizového vývoje“ reformistická politika Pražského jara a tvrdě realizována „normalizace“ a „očištění společnosti od reakčních a kontrarevolučních živlů“ V následujících letech již byly příslušné paragrafy používány poměrně zřídka a ustálily se na 200 – 300 případů ročně. Nejde ovšem o výčet vyčerpávající. Spíše tisíce než stovky občanů byli odsuzováni na mnoho let vězení podle paragrafů „řádného“ trestního zákona, jako např. za „podvracení republiky“nebo „pokusu o nezákonné opuštění republiky“.

 

V počátečním období politických procesů byl proti obviněným obvykle zneužíván zákon číslo 50/1923 Sb. na ochranu republiky, podle kterého byly oběti režimu falešně „usvědčovány“ se styku s nepřátelskými mocnostmi, ať již z přesvědčení či za peníze (připomeňme případ gen H. Píky, „usvědčeného“, že od anglického zpravodajce, tedy spojeneckého důstojníka přijal r. 1941 v Istanbulu 3 000 Liber), později již byly aplikovány nové, režimem podle sovětského vzoru pečlivě ušitými zákony číslo 231/48 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky nebo trestní zákon číslo 86/1950 Sb. Právě zákon číslo 231/48 Sb. obsahoval mimo jiné i smutně proslulý § 48, jenž umožňoval konfiskovat veškerý majetek odsouzených. Za posledního politickou oběť komunismu je nejčastěji považován Vladivoj Tomek, popravený v Praze na Pankráci dne 17. 11. 1960.    

 

Čtěte také:

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 11: Spouštění vězňů do vany s moči, elektrošoky, pálení či drcení varlat nazvané jako „telecí pečeně“ či „rajský protlak“. Tak se budoval komunismus, milí voliči KSČM!

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 10: „Tu s.ini Landovského hodit do Vltavy a nejlépe by bylo jej pověsit“

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 9: Paci paci pacičky, Husák nám zdražil botičky!

Klíčová slova: komunismus  | totalitatismus  | Gottwald
6856 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Piráti v sombrerech: Transgender exempláře obsazují pozice. Budou si depilovat nohy? Revoluce žere vlastní děti. Feministky ostrouhajíPodpořte prosím EUportal.cz

Eurabia.cz

Premiér Orbán vyzval v 7 bodech reformě EU!Jak si s námi vytřel Západ zadek a okradl nás o naše zlato

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

„Migranta do každé rodiny!“ Babiš a Piráti. Soudem rozdmýchané téma. Jak to může skončit? Cyril Svoboda tuší„Děti projevují rasismus už ve třech měsících? Probůh, kde to žijeme!“ Ivo Valenta se neudržel nad školením v USA
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění