Jak na to šel Karel Gott? Kupoval hudební časopisy, které pak rušil!

Autor: Zuzana Štefánková | Publikováno: 30.12.2005 | Rubrika: Ostatní

Kavčí hory se opět zahalily do čecháčkovského oparu! Tentokráte jde o to, že přispěvatel ePortálu, pan Petr Žantovský, dostal od stanice ČT24 nabídku, aby se zhostil role moderátora předpůlnočního diskusního pořadu. Jenže, co čert nechtěl, ihned se vyrojilo klubko odpůrců tohoto tahu, kterým zřejmě nejvíce nevoní Žantovského dřívější angažmá v roli poradce Václava Klause. Takto však nesouhlas s jeho osobou v „pluralitní“ ČT vyjádřit nelze, a tak pánové Marek Wollner a spol. ladí primitivní antibolševickou strunu. Označují Žantovského za novináře poplatného komunistickému režimu v době jeho působení v časopise Melodie v polovině 80. let. Jak to je tedy s panem Žantovským doopravdy?

Nechme jej chvíli hovořit:


Nemám rád, když se veřejně lže, tak to musím krátce uvést na pravou míru. Posloužím si vybranými citacemi z jednoho emailu, který jsem před nedávnem psal jednomu rozhlasovému posluchači, který (zjevně na rozdíl od pana Wollnera) chtěl znát můj názor na podobné, po léta rozšiřované pomluvy. Konkrétně se mě dotazoval na jakýsi článek Jiřího Černého, kde mě tento zahrnul (podobně jako pan Wollner) mezi normalizační „kulturtrégry“. Tak jsem mu mj. napsal:

Moje spolupráce s hudebním měsíčníkem Melodie: Začalo to v říjnu 1984 - 10 měsíců poté, co došlo ke (podotýkám vynucené) změně v redakci, odešel ing. S. Titzl, Č.Klos a F.Horáček a s nimi externisté (mj. i J. Černý) - vesměs do "konkurenční" Gramorevue, rovněž měsíčníku vydávaného "kulturtrégry", abych zůstal u Černého terminologie. Bylo by dobré oba listy porovnat a dojít snadno k závěru, že v obou se věrchuška snažila zavádět normalizační pop a redaktoři občas prosadili skutečnou hudbu. Nuže tedy v říjnu 1984 mi zavolala redaktorka Melodie Ivana Brumovská (dcera Aidy Brumovské, která textovala pro E.Olmerovou), dnes Peroutková (manželka bubeníka Olympiku - říkám to proto, abychom se zhruba orientovali, kdo je kdo). Brumovská mě požádala, abych do Melodie začal psát jazzové recenze. To jsem také činil pak asi rok a půl. Má témata: Jazz Q, Jana Koubková, C. & K. Vocal, Jan Spálený, Vokalíza, Jazzové festivaly. Nic, za co bych se měl stydět. Však také i Černý svého času v jiném pomlouvačném textu napsal, že s mým psaním po odborné stránce nemá problém.

Problém byl jinde: (podotýkám někteří, ne všichni) lidé, co odešli skoro rok před mým "příchodem" - byl jsem externí autor, bez vazby na redakci a rozhodování (a už vůbec ne ve „vedoucí pozici“, jak mylně píše pan Wollner) - byli dost agresivní. Tehdy jsem pochopil, že víc než o politiku jde těmto hochům o generační problém. Proto je tak nadzvedlo, když se najednou vyrojili lidé o deset a víc let mladší se slušnými znalostmi a byli schopni je nahradit. A to nemluvím o sobě. Vybaví se mi třeba František Fiala (dnes šéfproducent EMI), Ivan Kytka (dnes v BBC v Londýně), Michal Huvar (dnes monografista Kryla či Lohonky) atd. Dodejme, že je pravda, že já jediný jsem to těmto generačním předchůdcům řekl na plná ústa. Možná nešťastnou formou, ale upřímně.

Nevyjadřuji se k úrovni Melodie r.84, ta byla strašná, stejně jako celá ta kádrovácká akce tam, o tom není sporu. Chápu Černého (a jiných) rozmrzelost k mé osobě v této věci, ale vnímám ji jako generační problém. Já jsem se politicky nikdy nijak neexponoval, nebyl jsem ničeho členem atd. V Melodii jsem si jako dvaadvacetiletý začínal dělat profesi jazzového publicisty, což je to, co jsem chtěl a kam jsem se orientoval.

Mimochodem, z Melodie mě vyhnala redaktorka Thámová v r.86 - poté, co jsem do jednoho článku napsal, že považuji za špatnou známku kulturnosti, když v Praze není jediný otevřený jazzklub (Parnas zrušený, Metro a Reduta zavřené). Taková banalita stačila, nebo spíš byla záminkou. Ale to jen na okraj. Pak jsem do Melodie psal krátce v letech 88 a 89, kdy se jejím šéfem stal Jan Dobiáš (dříve Mladý svět, dnes TV Nova), který velmi rozumně přibíral rozmanité spolupracovníky (tehdy se tam, pokud se pamatuji, začala též objevovat jména jako V.Vlasák, V.Lindaur a podobně). Dobiáš držel filosofii propojování lidí, ne jejich rozeštvávání.

Od Melodie mě pak vyhnal až soudruh Zapletal, do normalizační Melodie psával úvodníky o budování socialismu plnými tvůrčími silami, po listopadu 89 v sobě objevil antikomunistu, stal se z něj vedoucí redaktor, kterému se podařilo Melodii v podstatě zabít. Nakonec ji koupil Karel Gott, a ten ji zavřel. Pohádky je konec.


Pan Wollner dále zmiňuje mé angažmá v odborářském deníku Práce. Je třeba jen krátce připomenout, že v roce 1989, kdy jsem tam nakrátko nastoupil, tu vycházely deníky buď explicitně komunistické (Rudé právo, Svoboda atd.), potom deníky jiných stran (Lidová demokracie a Svobodné slovo) a dále deníky jiných organizací tzv. Národní fronty (svazáci měli Mladou frontu, odboráři Práci). Všechny tyto deníky byly řízeny ideologickým oddělením ÚV KSČ. Tato pevná ruka se pak v různé míře důslednosti promítala do jednotlivých redakcí. Zatímco třeba Rudé právo bylo hlavním výrobcem propagandy, Práce či Mladá fronta jen papouškovaly jednotlivé její části. A v zájmových rubrikách (např. kultuře či sportu) nepanovalo tak drsné kádrování. Díky čemuž třeba v Mladé frontě už tehdy například psal o alternativním rocku Alex Švamberk, ve Svobodném slově o divadle a filmu Mirka Spáčilová, a v Práci o jazzu já. To jen pro připomenutí, jak pevné, či naopak volné byly poměry v dobovém tisku.

Pan Wollner ale určitě naráží na jedinou mediálně známou akci, tzv. kauzu Baezová. Vrátím se k citaci z toho svrchu zmíněného emailu.

Kauza Baezová je prostinká. Zpěvačka Joan Baezová vystoupila v Bratislavě, pozvala na scénu Havla (červen 89), já jsem o tom napsal a do vydání propašoval pochvalnou recenzi. Až poté, co vyšla, prasklo, co vlastně v té Blavě proběhlo, vedení redakce deníku Práce napsalo jiný článek o Baezové s jiným hodnocením, podepsali tam mě proti mé vůli, já jsem k tomu souhlas nedal. Vyšlo to pod mým jménem. Ale to už jsem byl na odchodu z redakce. Kromě jiného jsem byl totiž taky sebrán čackou VB na Václavském náměstí při demonstraci a další měsíce jsem strávil už mimo redakci, mimo jiné také v péči jednoho zdravotnického zařízení v Praze, kde mi dělali azyl. Podotýkám, že v tom zařízení mi dělal ochránce jiný člověk, o němž by asi Černý či Wollner také hezky nemluvili, ale který byl statečný v době, kdy to nebylo zvykem.

(Mimochodem: v listopadu 1989 mě v Práci zvolili za mluvčího tamního OF. Nepředpokládám, že to bylo za „normalizační“ zásluhy. Zeptejte se dnešního europoslance za ČSSD Richarda Falbra, tehdejšího odborářského předáka, kdo se s ním za Práci hádal o odborový majetek, a že to nebyla žádná selanka.)

Takže Baezová není můj problém, já to vím, a to mi stačí. Nemám touhu se donekonečna někde bránit sprosťárnám, zejména když tuším, že pramení v podstatě z dotčené generační pýchy: Jedni najednou zjistili, že na tu svou profesi nejsou sami na světě, a to zabolelo. To je obecný problém podobných lidí - mají to mnozí lidé z r. 68 - to přesvědčení, že jsou sami nositeli univerzálních pravd a jediní mají právo o nich veřejně mluvit. To je ale přesvědčení dost bolševické, protože v důsledku znamená uzavření veřejného prostoru pro ty ostatní, zejména pro ty, kteří se mnou - univerzálním pravdydržitelem - nesouhlasí.


Nevím, zda jsem pana Wollnera svými informacemi trochu uspokojil. To je ale moje summa k tomuto tématu, kterou jsem po hodně dlouhé době takto uceleně sepsal, nic víc k tomu nemohu dodat, protože nic víc se nestalo. Všechno ostatní jsou jen ideologické interpretace, a s těmi nemá smysl polemizovat, protože nesledují zjištění pravdy, nýbrž dosažení subjektivního cíle.

15424 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Za Jakla se vylučuje z ODS?Ministr vnitra Islámského státu Abbdulah Al-Hamaida varuje uživatele sociálních sítí, aby si nedovolovali neschvalovat teroristické útoky v Evropě„Nepovedený“ příměr Václava Klause ml. naplno odhalil nedemokratickou podstatu současné EU Kdo jsou protiizraelští aktivisté EAPPI? Pane Fialo, že se nestydíte

euPortal.cz

Australan povraždil lidi v mešitě. Ovšem media již neřeknou, že v této mešitě verbovali muslimy pro džihád proti nevěřícímTohle je opravdu brutal. Tato velmi, velmi nehezká věc se stala Angele Merkelové. Podívejte se a sdílejte, než to smažou...

Eurabia.cz

Francouzští intelektuálové sepsali apel proti proislámské cenzuře v Rakousku již podpořil Evropský soud pro lidská právaŠéf ODS vyhodil Václava Klause ml. a pochvalně se vyjádřil o sprostém a vulgárním ODSakovi Novotném

FreeGlobe.cz

Senegalec unesl autobus s dětmi a podpálil ho. Nesouhlasil s imigrační politikou italské vlády (+ foto)Teroristický útok v pražském metru: Hřib naštěstí nebyl atomový

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

„Ukazoval jste jen uprchlíky a jednu stranu konfliktu. Jsem tady, abych vám to řekla do očí!“ Drsný střet zpravodaje ČT Jakuba Szántó a rozčílené Syřanky. Na veřejnostiGenerál Pavel, Štětina, Telička, Dvořák z ČT, Pithart... Publicista vrací úder Kocábovi
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění