Vše odstartovala střelba policie proti muži, který její příslušníky ohrožoval mačetou. Zásah skončil zastřelením a po téměř týdnu se rozhořely švédské ulice. Stovky spálených aut, útok na policejní stanici, nákupní středisko, zapálené školy a školky, vytlučené výklady obchodů, to je reakce přistěhovalecké mládeže.

Zda byly obchody i vyrabovány není známo, ale moc bych za to nedal, že ano. To je výsledek štědrosti švédského sociálního systému, kdy za přívětivosti švédského státu přišlo velké množství imigrantů. Ti dnes tvoří 15% obyvatel Švédského království.

Každý šestý člověk je imigrant. To je ohromné číslo a vypovídá to mnohé o tom, jak si Švédové zadělali na ohromný problém. Ona i vstřícnost musí mít své meze. Štědrý sociální systém se nakonec téměř zhroutil a od roku 2006 dochází k postupnému útlumu přebujelého sociálního státu.

EU stále tvrdí, že přistěhovalci jsou obohacením místní kultury. Pokud toto obohacení má mít podobu ničení majetku jiných, ničení užitečných a veřejných staveb, jakými bezpochyby školy a školky jsou a podobu útoků na policii, pak děkuji, takové obohacení si rád odpustím.

Problémem imigrantů je, že se nechtějí začlenit do místní společnosti. Jenže na to odpovědní politici přicházejí se zpožděním podobnému přesnosti dopravy psího spřežení na Čukotce. Politikům trvá mnoho let než pochopí, že imigrant, který se staví proti systému své hostitelské země není přínosem, ale přítěží.

Když se pak počet imigrantů zvýší nad únosnou mez, neví jak tento problém řešit. Jednoduchá řešení jsou vždy laciná a je jasné, že imigranti by hned využili svých práv bez ohledu na to, že své povinnosti neplní. K tomu různí "pseudohumanisté" budou osočovat hostitelský stát z diskriminace a rasismu. Jenže právě tito lidé napomáhají ještě větším problémům.

Švédsko hoří týden. "Mám strach, že se to ještě zhorší. Bude to vypadat jako ve Francii," citoval list Aftonbladet jednoho z obyvatel čtvrti Kista, který připomněl tři týdny trvající pouliční boje v Paříži a v dalších francouzských městech v roce 2005.

Smutné je, že počet zadržených je vzhledem k rozsáhlosti nepokojů velice malý. Za týden zatkla policie jen 29 lidí. Podle mluvčí stockholmské policie se situace uklidňuje: "Situace je trochu klidnější. Samozřejmě ale máme ještě hlášeny požáry." Reportér BBC informoval o tom, že se počet požárů snížil ze čtvrtečních 90 zhruba na 70. To je tedy uklidnění...

Škody, které napáchala imigrantská mládež vyvolaly v zemi debatu o asimilaci přistěhovalců. A tak se zase bude s těmi, kteří ničí hodnoty vytvořené jinými, jednat v rukavičkách, aby se jich náhodou někdo nedotkl. Z fota je patrné, že jde o samé typické Švédy.

Co s tím? Především by měla policie jednoduše přitvrdit. Nejsem příznivcem násilí, ale zde by bylo zapotřebí ostrého zákroku. Zadržet, obvinit, odsoudit, to se dá zvládnout během pár dní, leckdy se soudí i přímo na fotbalovýách stadionech, tak proč něco podobného neudělat i zde?

Jsi-li plnoletý a nemáš švédské státní občanství? Deportace do rodné země. V případě mladistvých si pozvat rodiče a neprodloužit jim pobyt. Chceš-li s námi býti, dodržuj naše zákony. Nechceš-li, můžeš jít jinam.

Ve Francii, stejně jako v Belgii, tak i ve Švédsku jde o imigranty vyznávající islám. Podobný problém měla i Austrálie. V roce 2006, tedy již před sedmi lety australský premiér John Howard na adresu muslimských imigrantů řekl:

"Nejsme proti imigraci, ani proti tomu, jestliže někdo hledá lepší život v naši zemi, ale imigranti i domácí musí pochopit, že multikulturalismus vede k popření naší suverenity a národní identity. Máme vlastní kulturu, vlastní jazyk i životní styl. Kdo chce žít v naší zemi, ať se učí anglicky. Většina Australanů věří v Boha. Nejsme křesťanští pravicoví extrémisté, ale tento národ vytvořili křesťanští mužové a ženy na křesťanských základech. A je správné, že je to vidět také na školních zdech. Koho to uráží, ať si hledá jinou zemi, neboť Bůh je součástí naší kultury. Akceptujeme vaší víru a neptáme se proč. Očekáváme od vás, muslimů, že budete akceptovat naší víru a žít s námi v pokoji. 

Koho uráží náš "Jižní kříž", ať si hledá jiné místo na planetě. Jsme spokojeni s naší kulturou, nemáme důvod ji měnit a nestaráme se o to, jak to vypadá v zemích, odkud jste přišli. Můžete si svou kulturu zachovat, ale nevnucujte ji druhým. To je naše země, náš životní styl a umožňujeme každému mít na něm podíl, ale chcete-li si stěžovat, naříkat a nadávat na naši vlajku a na naši křesťanskou víru nebo náš způsob života, pak bych vám doporučil využít další přednosti australské svobody: práva opustit Austrálii! Když se vám u nás nelíbí, pak jděte. Nebudeme vás nutit, abyste zůstali, chcete-li ovšem zůstat, pak akceptujte zemi, která vás
 přijala".

K tomu není co dodat. Tak by to mělo fungovat i v EU. Bohužel, ta je posedlá multikulturalismem. Neustálé ústupky, aby náhodou něco nevadilo muslimům jsou na denním pořádku. Případ britského vysloužilce, který si na dveře namaloval anglickou vlajku je výmluvný. Jak dlouho to bude trvat, než se staneme kalifátem?

Čtěte také: 

„Mohamed byl pedofil. Měl sex s devítiletou,“ šokoval kazatel

Nejlepší fórek o muslimech, jaký jste kdy četli

Analýza: Multikulturalismus je rasistickou doktrínou