Je politováníhodné, že v mediální vřavě kolem OZE zaniká samotná podstata problému. Pojďme se na to tedy podívat. Myslím, že to bude užitečné. A možná to mnohým otevře i oči a pochopí, že problém je někde úplně jinde než jak je to prezentováno.

Fenomén OZE, který nyní pozorujeme všude okolo nás v podobě stále se množících lánů řepky, solárních parků na zemědělské půdě i na střechách, větrných parků a bioplynových stanic, je vyvolán politickým rozhodnutím Evropské unie. Právě EU se rozhodla, že tyto OZE jsou hodné veřejné podpory (z vašich zvýšených účtů za elektřinu) a nařídila členským státům, aby tuto politiku v praxi zavedly. Tato politika je PRÁVNĚ ZÁVAZNÁ. Pro Českou republiku byl vládou Mirka Topolánka dojednán relativně mírný závazek do roku 2020 dosáhnout podílu OZE na celkové spotřebě energie ve výši 13%. Důvodem pro veřejnou podporu pro OZE v celé EU, byl (a stále je) boj s globálním oteplováním. Přechod na OZE má za cíl snížit emise skleníkových plynů a eliminovat riziko globálního oteplování.

To vytváří dvě hlavní otázky:

1. Opravdu potřebuje EU závazný cíl pro OZE v podobě 20% za celou EU v roce 2020? A opravdu potřebuje ČR mít závazný cíl v podobě 13% ke stejnému datu?

Já na obě tyto otázky říkám, že to nepotřebuje ani EU ani ČR. Důvod je jednoduchý. Bez globální dohody o snížení emisí naše ušetřené emise nebudou hrát v globální bilanci žádnou roli a deklarovaného cíle se nepodaří dosáhnout. To je již nyní zřejmé. Skutečnost je ale taková, že většina evropské politické elity tyto závazné energetické cíle stanovila a dosud nikdo nenavrhl ani jejich snížení, natož zrušení. Tyto cíle jsou právně závazné a vlády v celé EU jsou povinny OZE podporovat bez ohledu na to, co si o tom daňoví poplatníci myslí. Bohužel tento základ celého fenoménu OZE většina lidí vůbec nechápe.

2. Druhou otázkou to, za jakou cenu se výše uvedených cílů pro OZE vládám členských států EU podaří dosáhnout?

Tím se dostáváme k naší národní debatě. A tam je nutné začít zkoumáním reálné situace o podílu OZE na současné spotřebě energie. Bohužel relevantní data jsou obtížně dostupná, což o lecčems vypovídá. Podle mnou zjištěných údajů byl podíl OZE na české spotřebě energie v roce 2011 již 10,5% a lze předpokládat, že letos tento ukazatel dosáhne 13% (pokud již náhodou nebyl dokonce překročen). Klaďme si otázku, proč máme fakticky splněný svůj závazek o 7 let dříve, než se vláda zavázala. Důvod je jednoduchý. Veřejná podpora pro OZE byla nastavena chybným domácím rozhodováním příliš vysoko. A toto chybné rozhodnutí zaplatíme všichni ve svých účtech za elektřinu. Pokud ale toto víme, musí vláda přistoupit k jednoduchému opatření. Vyhlásit, že Česká republika svůj závazek splnila a že nadále ŽÁDNOU další veřejnou podporu pro OZE poskytovat nebude.

Skutečnost je ale taková, že vláda sice podporu OZE snižuje, ale pomalu a nedostatečně. Přímým důsledkem této skutečnosti je to, že podíl OZE na české spotřebě energie bude dále stoupat a daleko přesáhne české závazky vůči EU. V roce 2020 se můžeme při současné podpoře dostat z EU požadovaných 13% na faktických až 20%. Zelení aktivisté a OZE lobbisté by měli jásat, protože se děje přesně to, co chtějí. Spotřebitelé energií však budou plakat při pohledu na fakturu za elektřinu.

Problém OZE tedy není o "solárních baronech", ale o zeleném politickém rozhodnutí EU, že tyto zdroje se budou povinně odebírat a dotovat. Dokud se nezměni tato politika, bude tady problém drahých OZE stále s námi. Prezident Zeman a premiér Nečas by tedy měli v současné situaci udělat úplně něco jiného než navrhují. Místo zřizování "superkomisí" je třeba dojet do Bruselu a říci na summitu, že podpora pro OZE by se v celé EU měla SNÍŽIT. Ve vládě by se potom mělo schválit usnesení o tom, že okamžikem, kdy ČR dosáhne svého závazku 13% OZE na spotřebě, KONČÍ veškerá další veřejná podpora pro OZE. Bez těchto dvou kroků jsou dnešní tanečky kolem OZE pouze prázdné řečičky.

Více na www.fajmon.eu

Čtěte také: 

 

(Ne)přimíchávej biopaliva: Zachráníš planetu!