Oranžové myslitelky asi nepochopily smysl vydávání zákonů. Zákon by měl regulovat pouze ty situace v našem životě, kde může docházet k nějakému sporu nebo kde může vznikat problém. A snad také v těch případech, kde je pro stát vysloveně žádoucí vynutit si určité chování či činnost jeho občanů. Možná, že je pro postavení žen skutečně dobré, aby muži trávili více času s jejich společnými dětmi. Možná, že by to mělo skutečně dobrý vliv na jejich kariéry. A možná, že by si mnozí otcové skutečně mnohem lépe uvědomili odpovědnost, která je spojená s výchovou dětí. Otázka však zní, zda je pro náš stát nevyhnutelné, aby tyto záležitosti reguloval zákonem.

Obecně platí, že stát a jeho občané jsou tím svobodnější, čím méně je společnost svázána zákony. Tudíž platí, že pokud chceme být národem nesvéprávných loutek, které nejsou schopny se samostatně rozhodovat, a jejichž životy nejsou odrazem svobodné vůle, nýbrž státní zvůle, pak bychom asi měli vydávat zákony, které budou lidem určovat, co je pro ně a pro jejich děti správné, a předjímat tak jejich svobodné rozhodování.

Představa života v takovém šíleném orwellovském světě zkonstruovaném oranžovými feministkami je však pro mě nepřijatelná.

Čtěte také: 

ČSSD a její genderová svita přišla na to, jak rozprášit české rodiny

Feminismus: Jak dlouho nás nechají nosit varlata?

 

Feministické spolky tlačí na pilu. Už brzy půjdou ředitelé do výroby a ženy na jejich místa