Nemusí se nám to sice líbit, ale Sudetoněmecká strana (SdP) byla v předválečném Československu legální politickou stranou a jako taková kandidovala ve volbách. To, že ji mnoho sudetských Němců volilo jak v parlamentních volbách v roce 1935 a ještě více pak v obecních volbách v květnu a červnu 1938 nebylo, není a nemůže být trestným činem.

Je jasné, že šéf SdP Konrad Henlein usiloval o rozbití Československa, nicméně až do zhruba poloviny roku 1938 se jeho strana otevřeně nehlásila k odtržení českého pohraničí a jeho připojení k Hitlerovu Německu. Pokud by tomu tak bylo, pak by musela být zakázaná a to se nestalo. Představitelé SdP pouze žádali širokou autonomii pro německý národní kmen a svobodu přihlášení se k nacistickému světovému názoru (viz tzv. Karlovarský program z dubna 1938).

V každém případě hlas pro legální politickou stranou v demokratických volbách nemůže být trestným činem. V opačném případě bychom mohli soudit za vlastizradu komunisty a jejich příznivce, protože proti vůli drtivé většiny lidí zaprodali stát zaostalému bolševickému Rusku, čímž způsobili smrt tisíců nevinných lidí a zavinili obrovský morální, ekonomický a kulturní rozvrat českých zemí. Vzato do důsledků i Miloš Zeman by mohl být odsouzen a popraven za vlastizradu.

Násilný transfer obyvatelstva pouze na základě etnické příslušnosti je nepřípustný. Žádná slušná země nemůže prosazovat princip kolektivní viny vůči skupině obyvatel. To, že to dělali nacisté a komunisté nesmí být omluvou, protože pak klesáme na jejich zvířecí úroveň. Právo demokratických států zná pouze trestání konkrétních viníků nezávislým soudem.

K této problematice je možné říct, ano, ze současného pohledu je něco takového nepřípustné. Nicméně je nutné vžít se do tehdejší situace. Celá Evropa měla možnost se na konci války v roce 1945 seznámit s nacistickými zločiny. Lidé viděli v kinech otřesné záběry ubohých a zmučených vězňů v koncentračních táborech, Češi byli svědky tzv. pochodů k smrti, kdy nacisté přesouvali přes naše území vězně z koncentračních táborů, což byly špinavé a otrhané ploužící se kostry. Hlavně příslušníci SS ještě v posledních dnech války povraždili v českých zemích stovky civilistů včetně žen a dětí. Navíc v roce 1938 po anexi Německem docházelo v Sudetech k vyhánění Čechů a rovněž k ničení jejich majetků. Když k tomu připočteme ještě vypálení Lidic a Ležáků, nacistickou perzekuci Čechů po celou dobu protektorátu, tak máme ve výsledku obrovskou pochopitelnou nenávist vůči všemu německému a příčinu poválečného odsunu. To navíc nebylo jenom české specifikum, ale celoevropskou záležitostí.

Je ovšem také jasné, že při odsunu Němců se děla zvěrstva, a často si na většinové sudetské populaci vybíjeli vztek členové tzv. Revolučních gard (lidově přezdívaných rabovacích gard), z nichž mnohým se v lepším případě za války nic nestalo, a v tom horším případě si takto léčili mindrák z kolaborace s nacisty.

Na Zemanově místě bych klidně rakouským novinářům řekl, že i bývalý německý prezident Christian Wulff zdůraznil, že daleko víc zlého udělali Němci Čechům, než tomu bylo opačně, bezdůvodné násilí na Němcích při odsunu bylo špatné, a nakonec hleďme raději do budoucna, protože minulost už nezměníme.

Čtěte také: 

Na Mnichovskou dohodu se zapomíná aneb dějiny začínají až odsunem

Sudetští Němci vs. Benešovy dekrety aneb Ještě bude "veselo"

 

Právníci nejsou jednotní: Benešovy dekrety mohou být prolomeny