Stačí zapátrat v nedávné historii. Ve dvacátých letech minulého tisíciletí se Hitlerovi každý smál a přitom si stačilo přečíst jeho příručku. Výsledky jsou známé. Bude se svět smát Kimovi? Kdo se nepoučí z historie, je odsouzen si ji zopakovat.

Severní Korea stojí na kultu osobnosti a hledání nepřítele, jak se na totalitní režim sluší a patří.  Přes tuhé represe proti vlastnímu obyvatelstvu a zastrašování, má v Číně mocného spojence. Vojenská zdrženlivost je v přímé úměře s ekonomickou pomocí. Nedáš? Odpálíme pokusnou raketu. Nikdo nikdy pořádně nezjistil, kam až může sahat zbrojařské lobby, a to na všech zúčastněných stranách, ale neni pravděpodobné, že by se ekonomicky rozvíjející Čína chtěla zaplést do vojenského konfliktu. Totalitní režim však bude "zkoušet" až kam to půjde. Možná i dál.

Kim Čong-un velí čtvrté největší armádě světa. Pozemní vojsko čítá přes pět miliónů vojáků, z toho milión v aktivní službě. Podle odhadů disponuje až 4000 tanky převážně sovětské výroby, ale v poslední době uvedla do výzbroje tanky vlastní výroby o kterých neni mnoho známo. Letectvo má asi 600-1000 strojů. Pro názornost, Česká republika má ve výzbroji 14 Grippenů. Ale to jsou jen odhady. Skutečnost může být horší.

Nedávno proběhlo světem simultánní video útoku dělostřeleckých baterií severokorejské armády. Kdo toto "divadlo" viděl, dechu nenabral. I když bylo vyrobeno patrně z propagandistických důvodů, tak i kdyby jen desetina byla pravda, jedná se o útok víc než masový. Když vše sečtu, tak jen představa, že se taková masa živé síly a techniky dá do pohybu, nemůže nechat nikoho chladným ani na Antarktidě.

Vojenské vedení Pchjongjangu je nevyzpytatelné. Podle dostupných informací mezi vedením probíhá spor. Třeba si chce mladý Kim s konzervativní částí vojenského velení jen tak se sousedem zaválčit a v opozici stojí realisté. Podmínky pro vojenské "hry" má dokonalé. Pchjongjangské metro, je nejhlubší na světě a projektované jako atomový kryt. Vyvolení se mají kde ukrýt.

Možná chce odvážnou rétorikou stmelit strádající obyvatelstvo, aby mohl zahájit alespoň zdánlivý demokratický proces. Vždyť studoval pod cizím pasem ve Švýcarsku a ovládá tři světové jazyky. Musí vědět, že to jde i líp. Pak si dovedu představit opozici konzervativní části elity.

Až potud je vojenský zásah omezen na Korejský poloostrov. Kdyby však došlo na rakety dlouhého doletu, nedejbože s atomovou hlavicí, které míří na americké ostrovy Guam a Havaj, pak se jedná o konflikt světový. Že by však Američané dopustili druhý Pearl Harbor, tomu snad nevěří ani v Pchjongjangu. Do války bude zatažena Jižní Korea (v počtech vojáků a zbraní má podobné stavy) Spojenými státy a v nějaké podobě Čína a Japonsko...to vše blízko hranic Ruska. A to pomíjím, že v Jižní Koreji mají svoje pobočky a ekonomické zájmy firmy mnoha další zemí. 

Dopady jsou zjevné. Především utrpení civilního obyvatelstva, ale i když na zbytek světa nedopadne jediná bomba, bude sčítat ekonomické škody. Na začátku bude pád jihokorejské burzy, který dostihne světové finanční trhy.

Zkusme se vžít do pocitů jihokorejských obyvatel, když Vám za hranicemi haraší takový vojenský potenciál. Pak se nás to týká také lidsky. Nikdo neví, co se může stát, kdyby tato obrovská kasárna otevřela svoje vrata. Tím, že na naše území nevstoupí nepřátelský voják ještě neznamená, že se můžeme chechtat za bukem.

titulek upraven redakcí ePortál

Čtěte také: 

Studený vítr z Pchjongjangu

O upřímném zármutku soudruha Filipa nad úmrtím Kim Čonga a prázdné kreditce jeho syna Kim-Čong-nama.

 

Kondolence za Kima