Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 13: Že práva v Plzni byla fraška? V tom případě se přečtěte něco málo o Právní škole pracujících“ v Hoříně u Mělníka

Autor: Milan Vyterna | Publikováno: 18.3.2013 | Rubrika: Historie
Bolsevici

 

K destrukci právního řádu bylo slovy komunistických pohlavárů v prvé řadě nutno rozvrátit justiční aparát „buržoazní“ republiky. V souvislosti s brutálními čistkami ve všech státních orgánech a institucích po „Vítězném únoru“ mířil záštiplný bolševický úder také na ministerstvo spravedlnosti, generální prokuraturu a také na justiční školství. Již jsme zaznamenali, že právnická fakulta v Brně byla prakticky, poté i fakticky zrušena, na PF UK potom zůstali čtyři řádní profesoři. Centrální pracoviště i školy justičního aparátu byly vystaveny třídní kádrové politice pod důkladnou kontrolou místně příslušných stranických výborů. Nové personální obsazení charakterizuje postava Antonína Kašpara, který jako „dělnický kádr“ udělal bleskovou kariéru z Rolnických mlékáren ve Valašském Meziříčí na 24letého vedoucího personalistu MS a mnohem později za normalizace dosáhl rovnou na ministra spravedlnosti.

 

Již před vyhlášením pověstné budovatelské akce „77 000 (buržoazních) intelektuálů do výroby“, na základě které Strana plošně propustila a nahradila „dělnickým kádry“ mnoho desítek tisíc předúnorových státních zaměstnanců, bylo jen z rezortu MS a prokuratury vyhozeno nejméně 4 000 kvalifikovaných právníků a posláno k lopatě. „Budeme důslední a neúprosní“ hřímal K. Klos v červnu 1949 na aktivu zaměstnanců ministerstva a také podle toho postupoval. Na poslední fungující právnické fakultě UK v Praze nastaly rovněž radikální změny v duchu nové doby. Nebylo důležité myslet ani jednat lidsky nebo právnicky v duchu zákona, důležité bylo pouze myslet a jednat sovětsky – naučit se co Strana, nikoliv zákon a právo v tom kterém případě a situaci předepisuje, nařizuje či naopak zakazuje. „O vině a nevině, o tom kde konči omyly a pochybení a kde nastává trestní odpovědnost, rozhodne Strana za pomoci orgánů národní bezpečnosti“ shrnul ideu „třídní spravedlnosti“ ministr K. Bacílek v r. 1952.

Přes obrovské úsilí, které strana věnovala budování „lidově demokratické“ justice byl nastolen díky plošnému kriminalizování a žalářování předúnorových kvalifikovaných advokátů, soudců, prokurátorů, ale i úředníků, schopných vést komplikovanou administrativní agendu, jejich zoufalý nedostatek a „revoluční improvizace“ měly být jediným všespasitelným řešením. Na jaře 1949 vyšlo z tzv. Ústřední dělnické školy na 166 nových „právníků“, z nichž 11 obsadilo funkce krajských, 75 okresních prokurátorů, a zbytek různé nižší funkce v justičním aparátu. Poté absurdní roli právně vzdělávací instituce převzala „Právní škola pracujících“ v Hoříně u Mělníka a také zde se udělovaly v půlročním kurzu doktoráty práv stranickým kádrům, které by díky své mentální výbavě za normální situace nesložily ani maturitu. A to se jednalo o vybrané elity dělnické třídy,absolventi této PŠP automaticky obsazovali nejvyšší posty v celém rezortu MS. O kriminálnické, deviantní a psychopatické sebrance tvořící nižší vrstvu „dělnických“ vyšetřovatelů, bachařů a dalších pracovníků „bezpečnosti“ a „justice“ jsme psali již v minulých kapitolách

Strana ústy svého vůdce K. Gottwalda ovšem vysoce hodnotila „úspěchy“, jakých v budování nové „dělnické spravedlnosti“ dosáhla. „Noví absolventi práva mají v oboru trestního práva lepší znalosti než jejich předchůdci a v mnohém (zejména v aplikaci tohoto práva) je vysoce předčí!“ Interní zpráva pro členy ÚV KSČ z jara 1968 situaci výstižně hodnotí slovy „do významných i nejvyšších funkcí, rozhodujících o lidských osudech, v krajních případech o bytí či nebytí byli dosazováni velice mladí a zcela nezkušení lidé s naprostým nedostatkem právního vědomí, které nahrazovali třídním instinktem, který byl považován za primární cíl i prostředek“. Není ovšem správné vinu svalovat jen na tyto „nové dělnické kádry“. Údernou sílu komunistického „práva“ i zde v každém případě představovali staří, předváleční komunisté, tato rozhodující síla v nové „lidově demokratické“ republice. K legalizaci rudého státního terorismu se z různých důvodů bohužel propůjčili i někteří starší, klasicky vystudovaní právníci. Od zanícených komunistických fanatiků, jako byl soudce M. Horákové dr. Jiří Kepák („všemu jsem věřil“) přes povolné a ohebné charaktery jako dr. Dědourek, který sice ještě r. 1949 dělal moci jisté potíže při procesu se spisovatelem E. Valentou, ale později se dal snadno „třídně přesvědčit“ a odsuzoval poslušně podle rozkazů shůry.

 

Z nových „dělnických kádrů“ nelze opominout Dr. Karla Vaše, hlavního vyšetřovatele

gen. H. Píky („Píku jsem udělal na špagát!“), oblíbence B. Reicina, se kterým se později svezl za stranických čistek a jen shodou okolností neskončil také na šibenici. Dr. Vaš byl ovšem v 60tých letech rehabilitován a za počínající „normalizace“ v letech 1968/69 dokonce vydáván za oběť perzekucí. Novopečení dělničtí prokurátoři z PŠP F. Antl a M. Kolaj o 16 let později dojatě vzpomínali, jak jim v prosinci 1952 přišla na promoci skoro celá vláda a ačkoliv byli vyslýchán kvůli protistátní činnosti (!?), strana je poctila důvěrou a přidělila je jako asistenty dr. Urválkovi k procesu s protistátním spikleneckým centrem R. Slánského ještě před promocí. Ostatní „studenti“ jim tuto poctu záviděli a náměstek MS Klos jim blahopřál k tomu, jak „vejdou do dějin“!

 

Nezřízené ambice dovedly dr. V. Aleše, předválečného okresního soudce k účasti na procesu s R. Slánským a se sociálními demokraty o dva roky později. Strana dala tomuto nevýraznému provinciálnímu úředníkovi šanci „psát dějiny“ a on se jí vděčně chopil. Kdysi objektivní a korektní soudce vynášel se zápalem bezprávné rozsudky smrti nadiktované všemocným sekretariátem. Řada předválečných nebo válečných pracovníků justice byla komunisty také vydírána pro svoji kolaborantskou minulost. Pardubický soudce dr. Vážný, předválečný vůdce fašistické Národní fronty ještě r. 1964 působil u soudu na Praze 2. Kolaborant dr. J. Bartuška nejprve působil jako předseda Národního výboru v Českých Budějovicích, ale díky svému právnickému titulu uposlechl volání strany a rychle to dotáhl na generálního prokurátora.

 

Mnohem otřesnější kombinací vlastní malosti a komplexů svářících se s ambicemi byl soudce dr. Jaroslav Novák. Jak praví jeho posudek, tento „původně pravicově orientovaný pracovník justice od r. 1924, má od vstupu do KSČ kladný vztah k lidově demokratickému zřízení, k Sovětskému Svazu, je ale maloměšťácky bez třídního nadhledu, ovladatelný a poddajný“. Tím byl ideální postavou k vykonání nejšpinavější práce pro Stranu. Odsoudil jako „špiona“ amerického novináře W. N. Oatise, poté předsednictvo Junáka, biskupa Zelu, opaty Opaska a Jarolímka (jako prokurátor mu často sekundoval níže uvedený K. Čížek), rozsudky smrti vynesl nad studenty B. Kovaříčkem a K. Bacílkem (proces s gen. Kutlvašrem), protifašistickými odbojáři mjr. J. Nechanským a V. Wahlem a zlatým hřebem kariéry mu byl proces s R. Slánským, kterým si připsal na konto 11 nových rozsudků smrti. Celkem jich vynesl přes sto a u všech dohlížel nad řádným průběhem exekucí. Neplatí, že jen příležitost dělá zloděje. V některých případech i masové vrahy

 

Typickým přizpůsobivým kariéristou byl prvorepublikový advokát dr. Karel Čížek. Rychle postupoval za nových podmínek v kariéře a byl pověřován stále důležitějšími úkoly. Asistoval při vyšetřování faráře Toufara, později byl prokurátorem v procesech s duchovními jako jezuitským provinciálem F. Šilhanem, premonstrátskými opaty A. Machalkou a B. V. Tajovským a dalšími „agenty Vatikánu“, katolickými novináři a spisovateli jako L. Jehličkou („Tohle je přeci fraška pane prokurátore!“ vykřikl vězeň Jehlička. „Tohle celé je fraška, ale každý hrajeme svoji hru!“ odpověděl dr. Čížek) a ještě r. 1966 byl prokurátorem v procesu s „buřici“ z řad zatčených studentů, kteří prý svým Majalesem “rozvraceli socialismus v naší vlasti“.

 

Další a další jména pracovníků komunistické justice defilují na stránkách materiálů ÚV KSČ, vlády a MS. Bezohledný a mocí zpitý kariérista E. Švach, mimo jiné soudce Marie Švermové, který o pár let později dostal stranický úkol prošetřit tuto kauzu a případně navrhnout nový proces (to se skutečně může stát jen za komunismu), nebo podle hodnocení vlastních nadřízených primitiv bez názorů i páteře L. Gešo (soudce „buržoazních nacionalistů“ L. Novomeského a G. Husáka). V procesu se Slánským si mimořádnou „proslulost“ vydobyl prokurátor dr. Josef Urválek, který za své zásluhy byl v dobách „odhalování kultu osobnosti a zneužívání pravomocí“ paradoxně r. 1957 jmenován předsedou Nejvyššího soudu. V této vysoké funkci řídil jak tzv. „rehabilitace“(týkající se ale jen některých procesů s komunisty), tak nové politické procesy a penze se dožil jako ředitel výzkumného ústavu kriminologického.

 

Kati v talárech měli tuhý kořínek, neotřesitelnou pozici a minimálně hroší kůži a tak přes jisté zčeření hladiny za Pražského jara dále úřadovali u Nejvyššího a Městského soudu v Praze dr. Vojtěch Rudý (případ Babice) a gen. Štella (přísedící u Slánského procesu). Také někdejší růžolící dělnický prokurátor M. Kolaja byl v ještě 70tých letech zástupcem náčelníka vojenské prokuratury v Praze. Nebyli bychom ovšem spravedliví, nepřipomenout také ty pracovníky a zaměstnance MS, kteří se opovážili kruté, krvelačné a sebevědomé rudé moci vzepřít. Tím spíše, že více než kdo jiní znali následky svého statečného odporu. Relativně dobře ještě dopadl předseda senátu Státního soudu v Brně dr. Horňanský, který v procesu s „orelskou protistátní skupinou“ (dr. Vojtěch Vodečka a František Boublík) pojal podezření, že obvinění i svědkové byli donuceni k výpovědím fyzickým a psychickým nátlakem a dokonce ustanovil 11. března 1949 vyšetřovací skupinu a vyslal jí do Uherského Brodu. Když jeho podezření potvrdila, odstoupil a proces dovedl ke konci povolnější nástupce.

 

Také mezi prokurátory se objevili nečekaní odpůrci zločinných praktik. Dr. Jůna ze státní prokuratury hovořil otevřeně na poradě 28-30. září 1949 o hrůzných praktikách vyšetřovatelů a postup Stb označil bez obalu za gestapicizmus. Dr. Jůna byl ihned z prokuratury propuštěn s odůvodněním „záporného postoje k lidově demokratickému zřízení“. Případ vzbudil rozruch a vedoucí státní prokurátor dr. Ziegler po referencích o průběhu skandální schůze propustil také Jůnovy „nedostatečně uvědomělé“ kolegy dr. Ritta, Pelhřimovského, Řeháka a Práška. Ovšem propuštění byl ten nejmenší možný trest a docházelo k němu pouze brzy po převratu 1948, kdy se „třídní hněv“ ještě neobracel do vlastních řad. Tak byl dr. Hortych ve Vrchlabí r. 1952 obviněn z „netřídního přístupu“ při projednávaných kauzách a v procesu, ve kterém s ním před senátem stanuli také soudci dr. Jerie a Mašek, je prokurátor dr. Čížek kromě jiného obvinil z „nerespektování příkazů generálního tajemníka ÚV KSČ R. Slánského“. Dr. Hortych za tyto „zločiny“ vyfasoval 18 let nucených prací, r. 1958 byl sice potichu ze zdravotních důvodů omilostněn, ale na následky úděsných poměrů v komunistických lágrech za dva roky zemřel. Ve vazbě i po ní se svými kolegy marně žádali o revizi procesu, třebaže byl mezitím R. Slánský „odhalen“ jako „nepřítel lidu“ a popraven.

 

To dr. Kepák (viz výše) se ještě na jaře 1968 ve Svobodném slovu prohlásil „starým komunardem“ a obhajoval všechna zvěrstva a politické vraždy, kterých byl aktivním spoluviníkem. Také tvrdil, že kdo tehdy soudit nechtěl, tak nemusel (!). Ano, nemusel, ale jak si jednou oblékl talár, pak již jen přesně plnil direktivy, směrnice a hlavně plán poprav nadirigovaný sekretariátem. Každému soudnému člověku, který do mašinérie vražedné a záštiplné komunistické hrůzovlády kdy vstoupil, či do ní byl nějakým způsobem vtažen byť se sebekrásnějšími naivními představami, muselo být ve velmi krátké době zcela jasné, jak nesmírná a nepřekonatelná propast dělí komunistické ideály od praxe. Právě případy dr. Hortycha či dr. Jůny jsou toho smutným důkazem. Vzniká až dojem, jako by ti dnešní „komunardi“, ať staří či mladí tyto sprosté prolhané žvásty opisovali ze zažloutlých stran dobového tisku, nebo od sebe navzájem.

 

Politoložka a psycholožka Hannah Arendtová ve své knize „Revolution“ mimo jiné trefně ilustruje rozdílný charakter „revolučního“ teroru např. jakobínského ve Francii 18. století a teroru bolševického kdekoliv později. Zatímco jakobínský teror usiloval o „odhalení“, stržení masek zrádcům, komunisté je hledali a tudíž nacházeli naprosto všude. Bolševizmus „masky zrádců“ cíleně nasazuje nevinným. Zatímco jakobínský teror probíhal v drtivé většině jen v centru dění v Paříži a jen mezi vládnoucí vrstvou revolucionářů, komunistický teror se rozlévá po celém ovládaném území a zasahuje všechny vrstvy obyvatelstva. Zcela zfanatizovaných komunistů anebo naprostých primitivů, kteří vraždili podle pokynů shora zcela poslušně a bezmyšlenkovitě bylo přitom v bezpečnosti a hlavně v justici poměrně velice málo.

 

Těžko dnes soudit, co měl na mysli ministr Bacílek, když naléhal na členy ÚV KSČ, že „potřebujeme našeho Vyšinského“! (demagogií a zběsilým fanatizmem neblaze proslulý sovětský prokurátor za největších Stalinových čistek, dávaný za vzor také našim právníkům). Vyšinskij nebyl až natolik dokonalým vzorem „dělnickorolnického“ prokurátora jak se Bacílek naivně domníval. Jako menševik a tedy „zrádce“ pouze tím horlivěji a usilovněji plnil vůli strany a zejména jejího zbožštělého vůdce. Byl tedy typickým představitelem vychytralého kariéristy, kterému je spíše naprosto jedno jaké ideologii slouží, a stejně dobře by se uplatnil ve službách jakémukoliv režimu proti jeho pronásledovaným vědomým, nebo jen podezíraným oponentům. Druhou početnou skupinou, z níž se rekrutovali služebníci represivního aparátu, pak byli naivní mladíci (a slečny pochopitelně) zmanipulovaní mocí k slepé víře v nové náboženství a jeho nová božstva, která jsou pochopitelně vševědoucí a neomylná.

 

Teprve souhrn těchto archetypů povah a charakterů dával konečný výsledek kruté komunistické diktatury, živící se lidskými obětmi. Režim nepotřeboval, aby nutně všichni oddaně věřili, bez pochyb papouškovali mantry komunistické víry a příkladně se modlili k novým nesmrtelným bohům, Vnější projevy loyality stačily a chytrý a zkušený kariérista plnil své úkoly lépe a mnohem horlivěji nežli zfanatizovaný naiva Stranou odkojený. Přidáme-li představu darované a ničím neodůvodněné absolutní moci nad svými spoluobčany pro tupého, líného, neschopného, nudného a fádního nýmanda, sžírajícího se celý život nad “křivdami“ jež mu zlý a neuznalý svět uděluje pochopíme proč komunizmus měl, a žel bohu stále má, tolik stoupenců, vyznavačů, oplakávačů a opěvovatelů.

 

Čtěte také:

 

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 12: Vina slovenského buržoazního nacionalisty dr. Gustáva Husáka byla jasně prokázána dobrovolným přiznáním

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 11: Spouštění vězňů do vany s moči, elektrošoky, pálení či drcení varlat nazvané jako „telecí pečeně“ či „rajský protlak“. Tak se budoval komunismus, milí voliči KSČM!

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 10: „Tu s.ini Landovského hodit do Vltavy a nejlépe by bylo jej pověsit“

    

Klíčová slova: Stalin  | STB  | Gottwald
7606 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Muslimské šátky a svoboda je nositČtenáři a přátelé Eportalu, podpořte nás prosím, nebo ukončíme činnostNejvětší dezinformační médium v zemi Česká televizeProdej kovů ze státních hmotných rezerv je naším bezpečnostním ohrožením.Environmentalismus, genderismus, multikulturalismus, alarmismus... Hromada -ismů, které mají jedno společné: Ještě před dvaceti lety zněla jak z cizí planety, dneska hrozí ovládnout a překopat náš svět...

euPortal.cz

Podpořte nás, prosím. Bez Vás to nedámeEurokomisařka Věra Jourová z ANO se chová jako Leonid Brežněv a globalista George Soros

Eurabia.cz

Průšvih: Baltazar je na vánočním přání bílejVideo: Důchodce na žalobu imigranta odsouzen + další multikulti "lahůdky"

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Dosud největší facka EU! Sledoval jsem celý přenos. ČT hystericky proti JohnsonoviMám pro premiéra Babiše dvě zprávy

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Kdo v listopadu 1989 řídil změny? O těchto jménech se mluví. Ale Jakeš byl mimo. Spisovatel Čejka také o Babišovi a dnešní cenzuře mlčenímBrexit? To nejhorší nás teprve čeká. Petříček naznačil, o co se pokusí Česko
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění