Zeman nebo Schwarzenberg: Česko konečně a poslušně sklapne bruselské podpatky

Vítězství dvou silně prounijně laděných kandidátů jen dokladá rozpad těch konzervativních hodnot, na kterých lze jako na pevných základech stavět prosperitu společnosti a státu na víc, než jen pár let trvání mandátu těch, kteří zrovna drží kormidlo. Je i smutným důsledkem již mnoho  let trvající socializace a byrokratizace evropskounijních struktur. Ano, už se to panu Barossovi, Schulzovi a mnoha dalším podařilo. Namísto silné a konkurenceschopné Evropy vytvořili tito sociální alchymisté hroutící se hybrid. A není cesty zpět, bohužel, rozhodně tedy ne dnes, kdy v Unii končí naše peníze a my je odtamtud prostě musíme chtít zpátky. Tudíž musíme poslouchat. Rapidně se zvyšuje naše závislost na těchto penězovodech, náš stát, úřady i společnosti si na to navykají (už navykli): prostě to zaplatí jakési "evropské peníze". O nesmyslných formulářích a projektech, kontrolorech projektů a kontrolorech kontrolorů projektů ani nemluvě a nemluvě ani o zatím neviditelné likvidaci demokratických principů.

Evropská unie potřebuje akutně silnou opozici

Demokracie má svá pravidla a mezi ně patří zejména možnost své volené zástupce zase odvolat. Posunume-li ale řízení společných věcí tak daleko, že k nim lidé nedohlédnou, a přesně tak funguje evropský parlament a evropské komise, pak si tam politici, finančníci a úředníci prosadí svou, aniž by to občan zaregistroval. Už v našem vlastním parlamentu máme potíž sledovat, co se tam děje, ale pořád je tu systém vlády a opozice, který, byť je zparchantělý průnikem ekonomických zájmů a rozmělněním idejí v levostředý balast, pořád plní roli vzájemného hlídání a korekcí extrémních úletů jedněch nebo druhých. V EU to ale neplatí. Obrovské množství poslanců tam sedí a hlasují téměř unisono, po nějaké opozici, která by sekla po chamtivých ideologických prstech současné vůdce euro-cirkusu, ani památky. Čestnou výjimkou je pan Nigel Farage, který přímo na půdě evropského parlamentu alespoň trochu burcuje nikoliv proti evropské integraci, ale proti její současné formě. A byl takovou výjimkou i Václav Klaus a nakonec Česko jako celek, protože alespoň občas od nás zazněly pochybnosti, připomínky a odpor vůči diktátu a často i evidentním ekonomickým pitomostem. Když nic jiného, byl VK jeden z mála, který díky svým nekompromisním názorům dokázal rozvířit diskuzi. Taková diskuze ale EU vůbec nevoní. A tak jsou čeští kandidáti druhého kola pro evropské hlavouny vítanou nadějí, že už ani Česko nebude evropským občanům připomínat, že by taky mohli někdy s něčím nesouhlasit a vůbec o něčem ještě přemýšlet.

A ještě jednu věc nám přinesla demokracie: svobodomyslnost

A není to věc či vlastnost záporná a určitě bychom se jí neměli vzdát. Bohužel, ať jste příznivci Zemana, tedy spravedlivého údajně levicového bodrého sedláka, nebo Schwarzenberga, aristokratického údajného pravičáka a víc Evropana než Čecha, s českou svobodomyslností a jistým vzdorem proti stádovitosti Evropy se můžeme rozloučit. Oba dva nás donutí, spolu se sociáldemokratickou vládou, která tuto zemi brzy čeká, srazit euro-podpatky a sekat už konečně dobrotu. O důsledcích takové servilní politiky zajeďte se přesvědčit třeba do Španělska. Česká svobodomyslnost je specifickým fenoménem a měli bychom si jí vážit. Umění nadhledu a sebereflexe, (a není náhodou, že nám jsou v této vlastnosti nejblíže Angličané se svým pověstným suchým humorem), je vzácný dar likvidující zaslepenost a upjatost. A jak už ukázala historie, jsou tyto vlastnosti protivné zejména byrokratům a dogmatikům všech barev.

Tak co s tím (prezidentem)?

V následující volbě nelze dobře zvolit. Ani jeden kandidát nebude důstojným reprezentantem a ani jeden v dlouhodobém horizontu Česku neprospěje. Oba jsou totiž představiteli minulých časů. Paradoxně je Miloš Zeman o maličko méně horším kanidátem, neboť je o maličko méně ohebným člověkem. Toť vše. Na vývojové sinusoidě nás čeká hluboký propad do socialistiského modelu společnosti. Ale naděje tu stále je: Když jsem v sobotu těsně po ukončení voleb sledoval debatu představitelů malých politických stran na CT24 (Piráti, Svobodní, LEV21), nestačil jsem se divit: jak slušně mohou mluvit a vystupovat politici aniž by uhnuli ze svých zásad, a jak lze kvalitně takovou diskuzi moderovat. Po panu Moravcovi s šestimetrovým hřebínkem a rétorice prezidentských kandidátů (o parlamentních figurách ani nemluvě) příjemné osvěžení a příslib nových časů. Doufejme, že se jich brzy dočkáme.

Čtěte také: 

 

O klinické smrti ODS, věrném českém levičáctví a nadpozemské moci našich médií

A stádo se poslušně dostavilo k urnám...

Volíme kandidáty Národní fronty. Principiální pravičák proto může s klidným srdcem a čistým svědomím zůstat v pátek a v sobotu doma