Lidem se tedy dostalo her, zatímco chléb se zase o něco obalil daní. Nicméně v éře talentových estrád a všemožných reality show je to sázka na dobrou kartu. Národ chytnul na první nakopnutí. Mainstreamová média, internet, hospody i náměstí žijí volbou a glorifikací svých či dehonestací ostatních kandidátů tak čile, že to připomíná zcela zásádní bitvu o zrno za bolševiků. Václav Moravec téměř nesleze z obrazovky, TV Nova má speciální redakci na zkoumání kvality zdarma rozdávaného pití a jídla ve volebních štábech.

Z devíti, pro liberálně uvažujícího voliče, nevolitelných kandidátů zbyli dva. Jakoby z divadelní hry Franty Ringo Čecha vystoupivší lidový bavič Miloš “Bimbo” Zeman a “Czeska prezydent, topra prezydent”, kníže a hajný Karel z Černé hory. Dobře vím, že již jen touto větou jsem článek totálně pohřbil. Taková opovážlivost, taková drzost, taková neúcta k budoucí hlavě státu! Vždyť oba pánové mají politické mozoly do krve rozdrásané, zkušenosti nedosažitelné a charisma do nebeských výšin stoupající! Kdo to nevidí u Miloše je vůl, kdo to nevidí u Karla je vůl korunovanej.

Ovšem jen do té doby než se tábory podporovatelů postaví proti sobě. To je potom moje nevinná charakterizující větička jen slabým vánkem v tornádu urážek, plivanců, fabulací či konspirací.Stádo zavětří pach pižma svého vůdce a jde v rytmu jeho bonmotů jak na porážku.Nechci zde lacině vypisovat všechny podpásové údery a nadávky či naopak zase oslavné výkřiky rozvášněných davů, které rezonují českým mediálním éterem. Co mne však zaráží je, jak málo lidí se dokáže na situaci Zeman versus Schwarzenberg podívat s nadhledem.

Pokud jsem ve svých dřívějších článcích psal o čím dál větším politickém rozdělení české společnosti, dnešní realita snad překonává všechna očekávání. Zloba a zášť ovládla většinové uvažování, bojuje se jen za chcíplou kozu na sousedově dvorku. A bojuje se ne silou myšlenky, silou reálných činů, ale obsahem žumpy politických volebních manuálů, stranických doktrín a usnesení předsednictev.

Pravicový volič neměl volbu v kole prvním, nemá ji samozřejmě ani v kole druhém. Pokud však nemáte jakýsi mentální deficit jako presidentský kandidát ČSSD Jiří Dientsbier, který označil za pravičáka Miloše Zemana. Blahoslaven buď, Jirko! S tímto rozhledem by bylo však lepší kandidovat někam, kde bude ještě lépe působit stín slavného otce. A moc nemluvit.

Ukazuje se tak v plném světle kam se současná politická situace u nás, potažmo i v celé Evropské unii posunula. Zkorumpovaný dotačně-regulační mafiánský eurosocialismus natolik posunul měřítka uvažování politických špiček i elektorátu, že socálně demokratická politika (u nás současná vládní koalice) je považována za pravicovou a levice má vyhrazený koridor politiky bolšeické závisti, spálené země, totálního rozkladu a kroucení krkem boháčům, kapitalistickým vydřiduchům či nepoddajným, svobodomyslným jedincům.

Důkazem budiž i davová hysterie kolem volby presidenta ČR. Stádo rozškatulkováno, rozděleno, mediálně infikováno. Můžete si zvolit demoktraticky. Milošův echtsocialismus s tváří ovaru a slivovice, opírající se o žebrotu u kovaných bolševiků, zkušenosti Miroslava Šloufa a peníze jeho kamarádů exekutorů či Lukoilu nebo Karlův eurosocialismus s daňovou tváří Miroslava Kalouska, ze zázemím u oligarchů z Bildenberg Group, který svou knížecí noblesu dávno prodal za dotace na svoje rybníky. Nevím co je horší...

Čtěte také: 

O klinické smrti ODS, věrném českém levičáctví a nadpozemské moci našich médií

A stádo se poslušně dostavilo k urnám...

 

Volíme kandidáty Národní fronty. Principiální pravičák proto může s klidným srdcem a čistým svědomím zůstat v pátek a v sobotu doma