Mýtus drogové svobody

Autor: Jiří Zahrádka | Publikováno: 20.7.2004 | Rubrika: Reakce
Drogy

Tomáš Munzi ve svém článku “Mýtus drogového harakiri” možná chtěl polemizovat se zastánci represivní protidrogové legislativy. Nazvat však jeho výsledné dílo “polemikou” se jeví jako zkrášlení skutečnosti. Některé pasáže mají spíš blízko k demagogii a (nevědomému?) vytržení skutečností z kontextu.

Pan Munzi tvrdí, že výrok “drogy jsou vrahem našich dětí a zdroj terorismu” je “populární, ale o to primitivnější.” Následuje poučení, že zdrojem zločinu je lidská vůle, nikoli tedy drogy. Co autor opomíjí je fakt, že právě lidská vůle je následkem užití drogy silně potlačena, ne-li zcela zničena. Dle Tomáše Munziho bychom – pro exaktní vyjádření skutečnosti – museli onen “primitivní” výrok opsat větami typu: “Ti, kdož dodávají drogy našim dětem, jsou jejich vrazi.” Chce-li Tomáš Munzi takto akademicky slovíčkařit, musel by zpochybnit téměř jakýkoli slogan, jakoukoli běžně užívanou frázi, které rozumí každý. Snad kromě salónních diskutérů, kteří dlouze mudrují o formě místo faktické polemiky nad obsahem.

Povolíme zloděje?

Kritiky nezůstala však ušetřena ani druhá část onoho “primitivního” výroku. Teroristé, kteří získávají peníze prodejem drog, mají prý vysoké zisky kvůli “rizikové prémii” v důsledku drogové prohibice. Proto jsou primárním viníkem síly teroristů dle Munziho zastánci protidrogové represe. Se stejnou logikou bychom však mohli tvrdit, že zastánci represí proti zlodějům zvyšují počet krádeží, protože zakázané ovoce zvláště některé pubescentní rebely láká nejvíce. Je snad řešením legalizace krádeží? Asi ne. Asi musíme přijmout fakt, že některé věci jsou morálně nesprávné, a proto se jim lidská společnost musí bránit – a v některých případech i za cenu represí.

Tomáš Munzi i na problém terorismu aplikuje svou základní myšlenku o lidské vůli. S jeho výrokem, že zdrojem terorismu je vůle a ideály teroristů nelze nesouhlasit. Jenže ani teroristická myšlenka a vůle nikoho nezabije, není-li realizovaná. Zabránit realizaci teroristických plánů lze částečně právě tím, když teroristy odřízneme od finančních zdrojů. Ano, bylo by jistě efektivnější neléčit symptomy, ale příčiny. Jenže jak? Jak máme teroristům, přesvědčeným o své víře, vysvětlit etické zásady my, kdo pochybujeme o samotných základech naší úspěšné západní kultury?

Lahůdkou je autorova poznámka o tom, že zabít se člověk může snadněji vypitím kyseliny sírové nebo toluenu, než vykouřením jointa, a přitom obchodníky s kyselinami a toluenem také nikdo nezavírá. Zřejmě mu ušlo, že kyseliny a toluen mají široké pole využití a neprodávají se pro zneužití k sebevraždě. Marihuana, jakkoli lze diskutovat o míře jejího zákazu (a zvláště v oblasti lékařství by si asi zasloužila podrobnější odbornou diskusi a případné přehodnocení jejího možného lékařského využití), by se v našich zeměpisných podmínkách a v naší době asi nevyužívala přednostně třeba pro textilní průmysl, že? Pan Munzi také jistě ví, že k zabití lze použít téměř jakýkoli předmět – kuchyňský nůž, dlažební kostku nebo třeba kus hadru. Sankce za jejich přechovávání nebo distribuci jsou samozřejmě nemožné – právě proto, že slouží primárně k jiným než vražedným nebo zdraví ohrožujícím úkonům.

Nemocní financují drogově závislé

Zcela absurdní a vůči nemocným lidem vyloženě sprostá je Munziho úvaha o drogově závislých jako o “skutečně nemocných lidech, závislých na předraženém svinstvu..., které je pro ně dostupné jen díky zoufalému vykrádaní něčeho rychle zpeněžitelného...” Člověk, který vědomě vezme drogu, není “skutečně nemocný”, ale “skutečně nezodpovědný”. Svou pozdější drogovou závislost nezdědil, ani jí nebyl virově nakažen. Závislost je jen a pouze důsledkem jeho vědomého konání. Skutečně nemocní lidé, pane Munzi, to jsou například diabetici, kteří pracují, platí daně a zdravotní pojištění, a přesto musejí doplácet na zdravotnické prostředky, které potřebují. Z jejich zdravotního pojištění a daní se ale hradí kromě jiného metadonové programy, drogová prevence, případně zvýšené bezpečnostní riziko právě i kvůli zdrogovaným zlodějům. Těm, kteří žádné daně a žádné pojistné neplatí.

Slova o zoufalém vykrádání něčeho zpeněžitelného jen potvrzují nebezpečnost drog a jejich rozdíl oproti jiným objektům spotřeby. Mám rád auta značky Ferrari. Nemám peníze ani na jedno. Přesto zoufale nekradu. Dovedu si požitek z jízdy ve Ferrari docela dobře odepřít. Drogově závislí toho schopni nejsou. Nebyli by ani v případě, že by restrikce byly zcela zrušeny. Vzhledem k fyzickým a mentálním schopnostem drogově závislých by se potřeba drogy, vyžadující vždy dostatek finančních prostředků, dostala do rozporu s jejich možnostmi legálního příjmu. Jak by tento rozpor asi řešili?

Nepochopení postoje zastánců restriktivního postoje k drogám pramení z Munziho srovnání občasného zfetování a prožitku extáze na jedné straně s životem v celibátu na straně druhé. Nepřirozenost celibátu je neoddiskutovatelným faktem. Jenže skutečnost, že se člověk svobodně rozhodne prožít život bez ženy, znepříjemňuje (a ženatí škarohlídi podotknou, že někdy možná spíš zpříjemňuje) život jemu samému. Člověk, který se stane závislým na drogách, ničí život nejen sobě, ale také svým blízkým i zcela cizím lidem.

Svoboda je ohrožena svobodou

V tom je možná jádro celého sporu mezi zastánci a odpůrci restrikce: obě strany mohou klást důraz na svobody jednotlivce, ale “pro-restriktivní” strana oprávněně namítá, že konzumace drog zasahuje do svobod druhých lidí, nejen konzumenta samotného. Zcela nekompromisní důraz na svobody jednotlivce by v praxi vedl k neřešitelným problémům. Představme si člověka, který by si sestrojil v panelákovém bytě atomovou pumu a chtěl by si ji ve svém vlastním bytě vyzkoušet. Jako důrazný zastánce individualistických svobod říkám: má plné právo si ve svém bytě sestrojovat a provádět co chce. Ovšem za podmínky, že žádný negativní efekt jeho počínání nepřekročí hranice bytu jeho sousedů. Jelikož jsem přesvědčen, že toho dosáhnout nelze, jsem pro zákaz atomových výbuchů v soukromých bytech. Z principiálně stejného důvodu jsem pro zákaz prokazatelně nebezpečných drog, jejichž uživatelé jsou nebezpeční svému okolí – a to zdaleka ne pouze při vysoké ceně fetu.

9981 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Takovéto děsivé věci se opravdu dějí v českém zdravotnictví... Čtěte příběhy konkrétních lidíTragédie antických rozměrů: Lidový vůdce Salvini zradou odstaven od moci. Conteho vláda dosazena z Bruselu. Přístavy se migrantům opět otevírají. Kdy italský kotel vybuchne?

Eurabia.cz

Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafineriíDnešní Londýn - dav v černém zahalených muslimek oslavuje multikulturalismus

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Horší než Esmeralda! Výbuch ČT se show o ,,fake news": Trošku jde o Zdeňka TroškuPrů*er. Asi dojde na Zemanova slova. Šichtařová odhaluje skrytý problém
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění