Málokdy se vyjadřuji k zahraničním událostem, ale znovu udělám jednu výjimku. Především proto, že evropská politická korektnost vede k ustupování od vlastní kultury jen proto, aby náhodou někoho neurazila (viz tradiční vánoční strom v Bruselu).

Vzájemné ozbrojené konflikty mezi Izraelem a Araby začaly hned den po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948, kdy nově vzniklý stát obratem uznaný jako Spojenými státy tak Sovětským svazem napadlo sedm sousedních arabských států s jasným cílem naprosté likvidace.

Izrael se tehdy ubránil a podíl na tom měly i dodávky československých zbraní. V této válce Izrael postupně zabral i území, která měla patřit Palestincům na základě plánu OSN. Nutno poznamenat, že Palestinci tehdy na rozdíl od Izraele nabídku vlastního státu odmítli a raději odešli z území.

Za osm let se válčilo znovu, tentokráte to začalo egyptskou blokádou izraelského přístavu. V této válce znovu Izrael získal další území, včetně pásma Gazy. Za dalších 11 let znovu vzplál konflikt mezi Egyptem a Izraelem. Důvodem byl podle mezinárodního práva jednoznačný válečný akt Egypta v podobě uzavření Tiranské úžiny pro izraelské lodě.

V šestidenní válce utrpěli Arabové (Egypt, Jordánsko a Sýrie) těžkou porážku. Izrael získal západní břeh Jordánu a strategické Golanské výšiny. Jeruzalém byl obsazen Izraelci. Za pouhé 4 měsíce došlo k dalšímu konfliktu, kdy Egypt potopil izaraelský torpédoborec. K dalšímu zabírání území už nedošlo.

Poslední arabsko-izraelský konflikt se odehrál v roce 1973, kdy Sýrie a Egypt nečekaně zaútočili na Izrael, podporováni dodávkami sovětských zbraní. Částečně se též zúčastnil Irák a Jordánsko. Izrael útok odrazil díky americké podpoře. K žádné velké válce od té doby nedošlo.

Pět válek a pokaždé byl napadený Izrael. Nechci zde dělat advokáta, je jisté, že Izraelci také nejsou neviňátka, ale primárně to nejsou oni, kteří by začínali válečné konflikty. Vždy se brání a dávají najevo svou sílu třeba i tím, že jsou schopni zabrat kus území útočníka.

Palestinci nejsou hodní a lidumilní vůči Izraelcům. K terorismu jsou vychováváni od mala. Ještě mám v živé paměti radost Palestinců nad teroristickým útokem vůči USA 11.9.2001. Na rozdíl od Izraelců považují za nepřítele každého člověka, třeba i studentku na diskotéce.

Kolik teroristických útoků bylo uskutečněno? Kolik nevinných lidí přitom umíralo? Mrtví jsou na obou stranách, ale je v tom jeden veliký rozdíl. palestinští teroristé se schovávají za civilní obyvatelstvo. Večer se seberou, vypálí si pár raket na Izrael a klidně jdou ke svým rodinám považováni za ohromné hrdiny.

Když potom izraelský nálet zlikviduje s teroristou i jeho rodinu, je špatný Izrael. Alespoň v očích mnoha politicky a multikulturně korektních médiích a nejen v jejich. Současný konflikt se snaží Palestinci přes počet svých mrtvých posunout tak, že vše začal Izrael.

Ano, Izrael zlikvidoval předáka Hamasu, ale to byla akce, která byla odpovědí na palestinské ostřelování Izraele raketami, kdy Palestinci během pár dní vypálili stovky raket. To je původ dnešního konfliktu, ne zabití předáka militantního a teroristického Hamasu.

Je logické, že Izrael požaduje zastavení útoků ze strany agresora. Co je na tom ještě víc specifičtější je fakt, že k témuž se hlásí asi 80% izraelských Palestinců. Když to vezmu pohledem nezúčastněného pozorovatele, pak musím konstatovat, že velké množství Palestinců není oběťmi Izraele, ale palestinského Hamasu.

Je velice smutné, že určité politické korektnosti podléhá i OSN. Rusko vypracovalo rezoluci k ukončení bojů ze strany Izraele, aniž by byly zmíněny palestinské útoky. Terorista je teroristou, i když se o tom bude taktně mlčet. O tom, proč umírají palestinští civilisté snad nejlépe ukazuje tento propagační obrázek.

Čtěte také:

Palestina? Jedině JudenFrei! 

Pokud nechá Evropa padnout Izrael, padne společně s ním! Islamisté nás nenávidí, tak proč jim jdou EUsocialisté na ruku?

Je dobře, když Izrael zabíjí zabijáky