Může to znít nadneseně, ale něco jako lidská duše existuje. Pragmatici a bezvěrci takto označují vnitřní vesmír člověka, do kterého by si neměl nechat sahat nikdy a nikým, a který hýbe jeho jinak nepříliš akčním tělem. Tedy měl by. A měl by správným směrem.

Zkusili jste pojmenovat současný stav naší společnosti jedním slovem? Je to dost těžké, protože i na to se každý z nás díváme svým úhlem pohledu. Tak například Michal Horáček říká, že: "Žijeme v nádherné době". Já jsem svou knížku fejetonů nazval "Česko máš za odměnu", protože si to prostě myslím. Kdo se nebojí práce, má rád lyže, kolo, horské potoky, rybníky, hříbky nebo třeba čerstvě utržené, vonící rajče z vlastní zahrádky, to všechno tady najde. Když tedy pohne zadkem. I přes to bych ale současný stav nazval jedním slovem, a tím je bohužel: Dekadence.

Neboli úpadek, zatím pozvolný. Jinak si lze jen těžko vysvětlit, jak snadno se vzdáváme ideálů svobody a jak snadno tu svou duši dáváme do pronájmu vykukům všech možných kategorií. Kdysi to byli církevní "ochránci", ale otázky víry raději vynechme, neboť to je víc, než věcí náboženských úřadů, věcí onoho vnitřního vesmíru každého jednotlivce.

Když jsem letos projížděl na kole Českem, bily mě do očí nejen stovky nesmyslných cedulí o dobrotě Evropské unie, onen novodobý slizký marketing úředníků z Bruselu, ale taky spousty cedulí na domech a všelikých barácích starých i nových: "Prostory k pronájmu." Namísto provozoven, zahradnictví nebo hospůdek to jen dáme za trochu peněz komukoliv, kdo je ochoten platit. Už se nám nechce starat se, kultivovat a hospodařit; ať nám někdo platí a někdo jiný ať ohýbá svůj hřbet. Jenže takových už není dost. ty cedule o tom svědčí.

Stejně pak dáváme do nájmu i svou duši. Nově teď komunistům, a je celkem jedno, jestli jsme rovnou jejich voliči, nebo jen ti, kteří k volbám vůbec nešli a komunistický restart dopustili. Frfláme nad kvalitou potravin, ale jsme to my, kdo je kupujeme a odporné jednání obchodníků tolerujeme. Nečteme dobré knihy, ale bulvár, ačkoliv se naoko tváříme intelektuálně. Živíme tak (prostoduše) prostoduchá média, i třeba "spisovatele", jako je Obermanová, jejíž další počin je krásným příkladem, kam až lze a vcelku snadno klesnout. Klesáme s ní.

Kolabujeme pod européčí, která nás zbavuje přirozených obranných mechanismů, půjčujeme si, protože je to snadnější, než si našetřit, nepracujeme, protože je to snadnější, než pracovat. Pepek Vyskoč, kdysi tolerovaný obecní blázen, ale prostě blázen, už bláznem není - je to na to jakási směrnice vládní organizace pod patronátem evropského komisaře pro obecní blázny. O evidentní hlouposti nelze říci, že je to evidentní hloupost a darebáka nelze spravedlivě nakopat do hader, a jde to tak daleko, že párek pofiderních politiků vymyslí pušku na tenisáky.

Viníky vidíme všude jinde a tak nakonec vylezeme na ulici a křičíme: Kde jsi velký bratře, proč nás nechráníš? Pochopitelně, že se hned objeví: v oranžové či rudé košili (nebo modré s hvězdičkami) vás vezme pod paží, pohladí po unaveném, nespokojeném čele, a za drobný podpisek pod smlouvu psanou tuze malými písmenky, vám přislíbí kýženou ochranu před zlým a příliš svobodným světem.

Že je ten podpis proveden krví vašich dětí si v tom zoufalství ani nevšimnete. Opravdu je vám tak divné, kde tihle lumpové berou sílu jen necelé dvě generace po pádu komunismu? Opravdu jsme tak slepí?

Pořád se kloním k tomu, že žijeme v nádherné době, a že máme Česko za odměnu. Ale horší se to, a pokud nezvedneme zadek, brzy to přestane platit úplně.

Čtěte také: 

Nedávejte lidem peníze, přestaňte jim je krást

 

A je to tady! EU chce vytvořit Spojené státy evropské.