Když měly zdravotní pojišťovny vytvořené rezervy, bouřili se lékaři v čele s pány Engelem a Kubkem, že by měly být tyto peníze použity na navýšení platů strádajících lékařů. Nešlo přeci o moc peněz, jen o nějakých 8000 měsíčně pro každého lékaře placeného státem nebo krajem.

Co na tom, že to je částka, se kterou musí lecjaký důchodce vyžít celý měsíc. Povolání lékaře je přeci prestižní záležitostí a tak musí dostat jako základ trojnásobek průměrné měsíční mzdy v Česku. A nakonec se lékaři dočkali.

Pojišťovny dostaly příkaz vyplatit více peněz, aby bylo na lékařské platy. Je zajímavé, že zvýšené platy dostali lékaři v nemocnicích řízených ministerstvem, ale v těch řízených kraji tomu tak nebylo, ač pojišťovny peníze poslušně poslaly. Peníze byly zčásti použity jinak za přispění hejtmanství.

Ne, opravdu lékařům plat nezávidím. Já ho nezávidím nikomu. Přesto je zde jedno ale. Ať si klidně lékaři berou půl milionu měsíčně, ale nejdříve na to peníze musí být. V době, kdy se naše země stále ještě nevzpamatovala z celosvětové krize a ekonomika nedosáhla na předkrizovou úroveň, byly požadavky lékařů nemorální.

Proto jsem jejich vydírací akci kritizoval, odsuzoval jsem jejich kampaň "náš exodus, váš exitus", kterou mohl vymyslet snad jedině odborář s podprůměrnou inteligencí, stejně jako výhrůžky typu nedostatečné péče o sotva narozené děti.

Už v té době, kdy si odboráři dělali zálusk na rezervy pojišťoven jsem tuto snahu kritizoval, protože rezerva měla sloužit pro nepředvídané situace a nikoli na "projedení". Je signifikantní, že po spotřebě rezervy volaly odbory společně se socialisty.

Socialisté i odbory nedokáží hospodařit tak, aby vytvořili nějakou rezervu pro nepředvídatelné situace. Jejich mottem je spotřebovat ihned vše do posledního drobku a ještě si půjčit na moučník. V předvolební době, kdy byla média zaměstnána jinými prioritními zprávami, ztráta pojišťoven tak nějak proběhla nepovšimnuta.

Média se pochopitelně zmínila, ale byla to taková zpráva spíše na okraj. Na Radiožurnálu promluvil člověk se sdružení pojišťoven a jasně řekl důvody takového propadu. Jednak je na vině zhoršující se demografie, kdy narůstá počet důchodců, za něž pojištění platí stát a léčba stojí o hodně víc.

Tou největší měrou se ale na propadu pojišťoven promítly zvýšené výdaje spojené s platy lékařů. Ta samá ztráta hrozí i za letošní rok. Z vytvořeného polštáře nezbylo nic a ztráta začíná narůstat. Když byl ministrem nynější vazební vězeň Rath nalil do VZP několik miliard a pochválil se, jak se za něj podařilo vyřešit zadlužení VZP.

V tomto světle se ukazuje, jak krátkozraká je politika odborů. V malém máme možnost vidět, kam vedou neúnosné požadavky. Je to přesná ukázka řecké cesty, kde odbory byly natolik silné, že si vždy prosadily svou bez ohledu na budoucnost.

Odbory a socialisté umí spotřebovávat velice rychlým tempem. Heslo "po nás potopa" je pro jejich styl více než příhodné. A teď si představte totéž ve velkém, nepříklad u státního rozpočtu. Můžeme se pak divit, že ani nebývalý růst a vyšší příjmy nestačí pokrýt spotřebu socialistů?

Až se budou lékařští odboráři zase domáhat dalšího zvýšení platů mělo by jim být jasně řečeno kam jejich požadavky vedou. Lékaře jsem vždy považoval za inteligentní lidi. Jak vidno (a jak s oblibou říkávala má babička) ani deset titulů není zárukou toho, že nejde o pitomce.

Čtěte také: 

Jediná smysluplná reforma zdravotnictví: odstátnění

Spor o zdravotnictví

 

Vydírání, které jaksi nevyšlo...