Zprava o organizovaném násilí komunistů č. 5: Brutální primitivové a psychopatičtí násilníci tvořili jádro SNB

Autor: Milan Vyterna | Publikováno: 15.10.2012 | Rubrika: Historie
Bolsevici

 

Vzhledem k masivnímu náboru „osvědčených kádrů“ zejména k SNB byla již v 45. roce zřízena tzv. výcviková střediska, jejichž počet narost rychle ze 7 až na 24. Ač byl výcvikový kurz podle sovětských vzorů rozplánován na 6 měsíců, často byli tito nováčci nasazováni „do térénu“ již po 3 týdnech základního výcviku. Úroveň těchto frekventantů již byla naznačena v předchozích kapitolách. Jistým druhem výběru podle „třídního hlediska“ pak procházeli zpravodajci, jednak stranickými výbory, jednak na plně komunistickým ROH. Zvláště naivně věřící komunisté, kteří od jara 1951 začali poznávat ponurý a krvavý svět vyšetřovací vazby se zděšením zjišťovali jak brutální primitivové a psychopatičtí násilníci tvoří členstvo SNB, ZOB a vězeňské ostrahy, nedisponující často ani základním vzděláním, natož aby měli elementární pojetí a nějakém právu. „Tvrdost proti třídnímu nepříteli“ bylo to jediné, co jim rychlokurzy ve výcvikových střediscích poskytovaly k výkonu jejich povinností.

 

Vyšetřovatelé se lišili jen mírou uplatňované brutality, při kterých někteří vyjímečně nadaní „dělnickorolničtí“ psychopaté uplatňovali zcela originální metody kombinovaného bití, mučení a i nepřímého trýznění svých bezmocných obětí hladem, nevyspáním či mrazem. Za pozoruhodný a typický rys pracovníků komunistické bezpečnosti lze úspěšně považovat originální nevzdělanost a bezmeznou stupiditu která se nijak nezměnila jak u bývalého nádeníka z r. 1950 jakož u jeho následovníka, oficiálního frekventanta Vysoké školy SNB o 30 let později. Jeden i druhý se na základě náhodně zachycených jmen, pojmů či výrazů kupodivu stejně neúspěšně snažili z vyslýchaných vymlátit jejich protistátní kontakty s Archimedem nebo Spinozou, a i poměrně známí představitelé komunistických či socialistických stran a hnutí z démonického Západu, neřkuli přímo z USA pro ně byli automaticky „židovskými děvkami“ nebo „slouhy imperialistů“.

 

Co si myslet o celkové úrovni celé řady vysokých funkcionářů dvojjediné všemocné Strany a Státu? Bylo náhodou nebo pravidlem že kovodělník z Jihlavy Antonín Prchal byl jmenován plukovníkem „bezpečnosti“ a ve 29 letech náměstkem MV? Nebo o stejně zázračně bleskurychle nastoleném veliteli vazby z Pankrácké věznice Václavu Peškovi, který sice nedokončil ani základní školu, ale s oblibou vyslýchal politické vězně rozbíjením jejich holení láhvemi piva? („Vy myslíte prdelí a ne hlavou“ rozčílil se jednou Šváb na podřízeného, který se zmínil o Peškově „vyšetřování“. „Dejte si pozor aby jste se mu nedostal do rukou!“) Již zmíněný Moučka také z profilu pracovníka komunistické „bezpečnosti“ nijak nevybočoval. V hodnosti také plukovníka, tentokráte v Ruzyňské věznici vykřikoval „My rozhodujeme kdo je v čele státu. Dneska ve funkci,zítra v cele!“ Moučka svoji kariéru nastartoval v procesu s M. Horákovou („..dalo mi mnoho práce ji přesvědčit!“) a jeho (krvavá) hvězda rychle stoupala vzhůru. Včas ale přestoupil z „bezpečnosti“ do civilního sektoru a jako generální ředitel Jáchymovských dolů, který opravdu mnoho věděl byl až do důchodu obecně obávanou a nedotknutelnou „šedou eminencí“

 

Úroveň prostých příslušníků komunistické bezpečnosti odpovídala přímo vzdělanostním a inteligenčním profilům vedoucích představitelů strany. Např již známý Karel Šváb absolvoval 7 tříd obecné školy a později v Moskvě jeden ročník „fyzkultury“(tělocviku) moskevské univerzity. Jako tajemník ÚV KSČ se ovšem řídil vlastní zásadou „mám tolik pravomocí, kolik si jich urvu“. Přímo a aktivně řídil výslechy a rád se jich osobně účastnil. Proslul nejtvrdším násilí dokonce i na ženách, jako na poslankyni Antonii Kleinerové. Šváb uplatňoval rovněž metodu „zatknout nejméně 50 lidí kolem obviněného“, ze kterých již dostane vše, co bude potřebovat. Když si Šváb sestavil vzorovou bicí partu z vyšetřovatelů Moučky, Doubka, Ježíka a Prchala při vyšetřování „Slánského sionistického spiknutí“ a pravidelně „zpracovával“ zejména Karla Löbla a Ottu Šlinga, jistě netušil že se brzy posadí na stejnou zkrvavenou židli a jeho výslechy bude řidit – Doubek.

 

Nechvalně známá je také postava B. Reicina, jehož kariéra nabrala zvláště po únorovém převratu raketové tempo. Po jeho mimořádné roli v prvním politickém procesu s generálem Heliodorem Píkou, kde proslul jako velice talentovaný organizátor výroby „svědeckých důkazů“ a „přiznání“ se stal živoucím pojmem komunistické nebezpečné bezpečnosti. Reicin, jako šéf ZOB si zřídil vlastní vyšetřovnu v tzv. „domečku“ v Kapucínské ulici v Praze, která rychle získala stejnou smutnou proslulost jako gestapácká „Pečkárna“. Když byl v létě 1951 zatčen, odsouzen a popraven, nebyla o jeho odporných a masových zločinech v obžalobě ani rozsudku pochopitelně ani zmínka.

 

Stejně skončil i další krvavý a brutální „vzor“ komunistické bezpečnosti, Osvald Závodský, který byl až do svého zatčení vrchním velitelem Stb. Závodský, stejně jako blízcí kolegové Šváb a Reicin měli velice dobré povědomí o skutečném pozadí „zločinů“ všech svých dosavadních obětí, znali podrobně a nezřídka osobně způsob získávání „svědectví“, „důkazů“ a „upřímných výpovědí“ tisíců vyslýchaných, kteří prošli jejich smrtící mašinérií - komunistickým mlýnkem na maso. Závodský byl osobně se Švábem, Kopřivou, Raisem a Klosem členem „Komise K“ která soudům předepisovala rozsudky v množících se politických procesech. Naivní a neinformovaní zatčení komunisté byli šokováni v mnohem větší míře než jejich nekomunističtí předchůdci, k jak absurdním zločinům se vysoce postavení funkcionáři strany jako právě Závodský, Šváb a Reicin okamžitě a „upřímně“ „doznávají“. Právě jim, těmto strůjcům celého tohoto smrtícího kolotoče ovšem bylo okamžitě naprosto vše jasné. Věděli jak je nesmyslné zapírat jakákoliv obvinění, která jim jsou kladena za vinu.

 

Speciálně od nich pocházela podrobná a sáhodlouhá svědectví o „protistátní činnosti“ všech rozmanitých (často i „jimi řízených“) „reakčních, revizionistických, titovských, trockistických, či sionistických“ diverzních buněk. „Závodského, jako blízkého spolubojovníka, interbrigadistu ze Španělska jsem považoval za svého přítele“, svědčí zatčený funkcionář MV, předválečný komunista Artur London. „Jen jeho svědectví by mě přivedlo na šibenici nejméně pětkrát!“ Závodský za svojí „upřímnou spolupráci při vyšetřování“ doposledka doufal v milost a „pouze“ v doživotí. Strana však jeho zbožnému přání nevyhověla. Byl popraven jako poslední (bývalý) vysoký funkcionář strany na jaře 1954.

 

Poněkud jiného druhu byli sovětští zpravodajci v řadách československé bezpečnosti. Za jejich ikonu můžeme považovat již zmíněného Karla Smíška. S dvojím občanstvím a dvojí hodností majora NKVD (MVD, pak KGB) a plukovníka, později generála Stb zajišťoval zejména sovětské mocenské zájmy a sovětskou orientaci bezpečnostních složek této důležité západní sovětské gubernie. Jeho role nebyla dosud zcela odkryta. Více je toho známo sovětském agentovi a členovi NKVD Pravoslavu Janouškovi, který za nepříliš jasných okolností vstoupil do smrtící mašinérie čsl. bezpečnosti jako vyšetřovatel. „Přinutil by mluvit i mumii“ bylo jeho charakteristikou a za nevídanou brutalitu při výsleších, po smrtelných „úrazech“ vyslýchaných byl dokonce r. 1949 od Stb propuštěn. Na nátlak sovětského poradce Bojarského byl ovšem po roce opět přijat pro vyšetřování „nepřátel“ ve stranických řadách. Ani on nebyl nikdy obviněn a po 68. roce se odebral jako vysoký funkcionář Stb do „zaslouženého“ důchodu

 

S tímto „sovětským“ aparátem Stb byl logicky jakýkoliv politický zvrat naprosto vyloučen. Jistý Jaroslav Jerman, rovněž „bývalý“ zaměstnanec NKVD, proslulý z 50tých let krytím brutálních výslechů a povzbuzováním vyšetřovatelů k násilí na vyšetřovaných řídil na inspekci MV až do 68 roku odškodňování vdov a dětí popravených komunistů. Samozřejmě, že pozůstalí po nekomunistech nezajímali až do Pražského jara vůbec nikoho z odpovědných činitelů. Plejáda sovětských agentů – zpravodajců a vyšetřovatelů čsl.bezpečnosti pokračuje přes Augustina Schramma (který dokonce vedl výcvikový tábor NKVD v Sovětském Svazu) k další smutně proslulé „mlátičce“ Pichu-Tůmovi, původně „partyzánovi“, proslulému mučením a mnoha vraždami na osvobozeném území republiky, který byl ovšem jako sadistický psychopat rychle vytipován za nadějného pracovníka bezpečnosti. „Měl to mlácení opravdu rád“ prozradil za Pražského jara jeden z jeho kolegů. “Bohužel to vězni většinou nepřežili“. Pich-Tůma se paradoxně jako jeden z mála obyčejných „bezpečnostních“ hrdlořezů rovněž vděku Strany nedočkal. Rudá mašinérie jej spolkla v procesu se Závodským a byl odsouzen za „protistátní spiknutí“ k 15 letům vězení, brzy však omilostněn..

 

Antisemitismus, masivně proudící do Československa v souladu se sovětskými „zkušenostmi“ našel vynikajícího představitele také v agentovi NKVD a později vyšetřovateli Stb A. Keppertovi. „Jak spatří někoho s velkým nosem, ihned zakládá vyšetřovací spis“ vyprávěli jeho podřízení. Z marxisticko-leninských brožurek nejvíce obdivoval Marxovo plošné odsouzení Židů v „Otázce židovské“ a „Protokoly sionských mudrců“, svůj „myšlenkový“ leitmotiv, prosazoval jako oficiální skripta MV pro všechny pracovníky bezpečnosti. Keppert hřímal na aktivech „Židi ven z republiky“ a ve své vpravdě streicherovské paranoie nakonec viděl spiklého Žida v každém, kdo mu dost horlivě nepřikyvoval. Jako zjevného blázna jej nakonec sama strana potichu uklidila na post šéfredaktora kynologického (!) časopisu.

 

Častokrát již zmíněný vyšetřovatel Doubek disponoval oproti drtivé většině svých kolegů včetně nadřízených skutečně nevídaným vzděláním. Ještě před válkou vystudoval coby levicový intelektuál dva semestry medicíny, po osvobození si však rychle našel díky předválečným stykům mnohem méně intelektuálně náročné a daleko perspektivnější místo na hospodářském odboru ÚV KSČ. Zde vydržel do října 1949, kdy jej Šváb angažoval jako vyšetřovatele Záviše Kalandry (spoluobviněného M. Horákové) a své „ostruhy“ si vysloužil zejména za Slánského procesu jako vyšetřovatel svého bývalého donátora. Doubek byl za tento „úspěch“ povýšen na plukovníka bezpečnosti, dostal Řád vítězného února a Řád republiky, vyšetřoval ještě „slovenské buržoazní nacionalisty“ v čele s G. Husákem a L. Novomeským, když byl nečekaně zatčen za „zneužívání pravomocí veřejného činitele“ 12. prosince 1955. Jeho svědectví vcelku přesně hodnotí celé pozadí „procesů“ i role jejich zvrácených protagonistů. Všechna vina ovšem byla účelově svalena na již popraveného Švába a Reicina. Za tuto spolupráci byl Doubek sice 12. 7. 1957 odsouzen na 9 let odnětí svobody, ale již 17. 12. 1957 podmínečně propuštěn. Brzy nato jako civilista figuroval na vysokých postech v čsl. zahraničním obchodu a v Čedoku a r. 1964 odešel do blahobytného důchodu.

 

Zvláštní roli měli vyšetřovatelé dr. Smola a dr. Sommer. Po nepříliš čistých „bojových zkušenostech“ s vysídlováním Němců, „trestání kolaborantů“ a retribucích zaujali tito originální „policisté“ K. Švába s nápadem na soustředění všech gestapáků a dalších zadržených nacistů do společné věznice v Náchodě. „Náchodská skupina“ těchto „doktorů“ získala rychle své jméno a budila respekt na stále vyšších postech. Prorůstaly zprávy o jejich originálních nátlakových a výslechových metodách, při kterých užívali svých lékařských a anatomických znalostí. Jejich pečlivě zpracované, z Němců a na politickou objednávku vynucené „důkazy“ mířily stále výš a výš. Sám Šváb si před zatčením posteskl, že mu „doktoři“začínají přerůstat přes hlavu. Zdá se, že se „doktoři“ se svými cizojazyčnými vězni časem báječně shodli zejména opět v antisemitizmu a v soukromí častokrát chválili nacistické „konečné řešení židovské otázky“.

 

Vzorem bývalého konfidenta gestapa může být zejména vyšetřovatel Stb Vladimír Kohoutek. Zajatý ostravský gestapák Steindorf „vypověděl“ na Kohoutkovu adresu dokonalé alibi a vyrobil z něj zasloužilého a „nepolapitelného“ komunistického odbojáře. „Nepolapitelný odbojář“ ale ve skutečnosti sloužil u protektorátní policie, byl gestapem zatčen a záhadně brzy propuštěn – zpět ke službě u policie(!). Nehledě na svůj slib mírného trestu Steindorfovi se Kohoutek rychle postaral o jeho popravu a za podpory sovětských poradců byl poté nasazován do „vyšetřování“ všech nejdůležitějších procesů. Steindorfova posmrtná zfalšovaná „svědectví“ v nejméně jednom prokazatelném případě použil k nátlaku na vyslýchané či zastrašování jejich kolegů a přátel. Kohoutek byl podobně jako Doubek r. 1955 spolu s ním zatčen, obviněn, odsouzen a ze sedmiletého trestu si odseděl 4 roky.

 

Podle někdejších a ZEJMÉNA současných komunistů se ovšem jednalo o „ojedinělé excesy“ a pestrá plejáda těchto kriminálníků, psychopatických a sadistických úchylů a sexuálních deviantů prý „nebyli praví komunisté“. Své strašlivé zločiny proti svým nevinným a bezbranným obětem tito komunisté páchali vědomě a na popud své milované strany a máme i jen na těchto stránkách nespočet důkazů že právě kriminálnická a násilnická minulost, ba dokonce aktivní kolaborace s nacistickými okupanty se stávala žádoucí a vítanou vstupenkou do komunistické smrtící mašinérie. Odsouzení i popravení komunisté nebyli NIKDY obžalováni a odsouzeni za své skutečné bestiální zločiny a masové vraždy, ale vždy jen za stejně absurdní zločiny a zkonspirovaná spiknutí, z jakých oni sami obviňovali a „usvědčovali“ předtím jiné bezúhonné občany. Jediné krátké údobí, kdy byli viníci z řad komunistické „bezpečnosti“ voláni k odpovědnosti za své skutečné těžké zločiny nastalo za Pražského jara a brzy po něm, než Husákova „normalizace“ opět poskytla svým oddaným a zasloužilým zločincům novou a zdánlivě již neotřesitelnou beztrestnost.

 

Komunisté dokonce neváhali a neváhají zneužít slovo teror na obhajobu všech svých nesmírných zločinů jak za Pražského jara, tak po pádu režimu r. 1989. Teror má být v komunistickém vidění spravedlnosti nastolen pouze tehdy, mají li se tito zločinci z jejich řad konečně ze svých zločinů zodpovídat. Nejkrutější bití a mučení mladých i starých, mužů i žen za často zcela smyšlené „zločiny“ proti „Matce straně“ (oficiálně proti „republice“ či „pracujícímu lidu“) podle komunistů nejsou terorem, obžalování těchto komunistických zločinců naopak ano. Komunistická strana poskytovala a poskytuje frustrátům, deviantům mentálně a morálně narušeným jedincům učinit jejím prostřednictvím oslnivou kariéru. Na desítkách případů již zde bylo ozřejměné, jak se nevzdělaní a nevzdělatelní primitivové, pohybující se často spíše za okrajem než na kraji zločinu stávali bleskurychle za své zločinné zásluhy plukovníky a generály komunistické „bezpečnosti“, náměstky ministrů či tajemníky všemocné strany na okresní, krajské i celostátní úrovni

 

Co se týče 50tých let, zde naši „liliovití“ soudruzi nejčastěji operovali a operují nejapnými výmluvami,že sadisté a psychopati se do KSČ pouze „vetřeli“ a nemají nic společného se „zdravým jádrem strany“, „se skutečnými komunisty“. Zvláštní je že jak nejproslulejší „mlátičky“ jako Pich-Tůma či vrcholní strůjci bezuzdného vraždění a mučení Šváb, Reicin, Kopřiva, Závodský byli všichni předváleční členové KSČ a zvláštní proslulosti pikantně nabyli i výše jmenovaní předváleční komunisté, vycvičení ke své „práci“ NKVD. Průkazka poskytovala potřebnou ochranu, vše se nakonec dalo svést na anonymní „Stranu“, která je přeci vždy v „právu“. Není tedy pravdou že jen „špatní“ jednotlivci se „vetřeli do strany“ a dopouštěli se zde jakési „nezákonné činnosti“, to strana, její morálka a charakter předurčovaly a předurčují její členstvo tvořené převážně masou primitivních a vyšinutých jednotlivců, která sama sebe povýšila na „lid“. Minimálně na „revoluční předvoj všeho lidu“.

 

Strana poskytovala komukoliv, kdo dodržoval její obřady, odříkával předepsané motlitby, kdo uctíval její vůdce neodolatelné lákadlo – moc a moc výhledově bezbřehou a neotřesitelnou. Je-li nejbrutálnější zločinná činnost provozována jménem strany, z „třídních a bolševických hledisek“ je nejen oprávněná , je požadovaná a odměňovaná. „Diktatura proletariátu“nezná nějakou mezivrstvu, je jen „proletariát“ - tedy členové vládnoucí komunistické vrstvy – a jeho tzv. nepřátelé. Nejsou-li žádní skuteční nepřátelé k dispozici, strana si je vyrobí z masy hrůzou a terorem ovládaných a paralyzovaných spoluobčanů.

 

Těch několik obviněných a víceméně formálně „potrestaných“, vždy brzy propuštěných či omilostněných komunistických bestií za „rehabilitačních“ procesů ve druhé polovině 50tých let proti „kultu osobnosti“ a za „zneužívání pravomoci veřejného činitele“ samozřejmě nijak nemohlo ovlivnit či změnit zločinnou podstatu celé komunistické ideologie. Strana rozhodně vždy je, a musí být neomylná a bezchybná a nikdy si sama nebude pod sebou podřezávat větev. Maximálně vytipuje několik vzorových obětních beránků – a vše pokračuje dál jen v nepatrně inovovaném hávu. STEJNĚ tak ve 40tých, 50tých, 60tých nebo 70tých letech, stejně tak i za zcela nové konstelace sil naší živé současnosti.

 

Čtěte také: 

 

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů: Upalování v pneumatikách, ukřižování a Bartolomějská noc (1. díl ze seriálu)

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů: "Svatý triumvirát" mučitelů Pich-Tůma, Mácha, Herda na scéně (2. díl se seriálu)

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 3: Nedodržování zákonů povýšeno na revoluční ctnost

Klíčová slova: socialismus  | komunismus  | diktatura
9808 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Než se Církev bude těšit ze zmrtvýchvstání, musí spolu s Kristem snášet Jeho utrpení, zejména však Jeho ukřižování. Víme, že Krista zradil Jidáš, apoštol, a proto dnes zrazují Církev nástupci apoštolůPodpořte prosím EUportal.cz

Eurabia.cz

Jak Izrael likviduje své nepřátele? Mohli bychom se inspirovat i my v boji proti islamismu?Česka media dnes přepisuji historií, tak jako to dělali komunisti

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

Ty p*čo, jdi do prd*le, máme tu děti v autech. Volejte blázinec! VIDEO z Brna, s aktivistkou se nepáraliChovají se jako v SSSR! Z USA přišel úder. Svoboda slova je pryč
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění