Případ generála Heliodora Píky: Psychopat a sadista dr. Vaš začíná "úřadovat" (1/2)

Autor: Milan Vyterna | Publikováno: 17.9.2012 | Rubrika: Historie
Opratka

 

Násilí, rozpoutané arogantní komunistickou mocí při uchvacování absolutní moci v naší zemi se v první vlně zaměřilo proti prvorepublikovým politikům, novinářům a publicistům a ze zvláštní urputností proti představitelům nekomunistického odboje, jak proti západním vojákům a důstojníkům, tak proti představitelům domácího „civilního“ odboje. Stateční bojovníci proti obrovské německé válečné mašinérii, nebo v případě odbojářů proti těmto léta všemocným okupantům naší vlasti byli logicky vytipováni za potencionálně nejvážnější nepřátele nastolované totalitní moci komunistické Případ generála Heliodory Píky byl prvním a přímo vzorovým politickým procesem z tohoto tragického období našich národních dějin, příkladnou justiční vraždou, a proto si zasluhuje naší pozornosti právě dnes, kdy komunistické zločinecké živly pouze zdánlivě smetené do opovržení a zapomnění oprašují znovu svoji „revoluční“ vražednou ideologii i jen velice mírně pozměněnou frazeologii. Ztratit historickou paměť totiž znamená, že se nám tato historie znovu krvavě připomene.

 

Podrobnou zprávu nám zanechaly paměti Píkova statečného obhájce Rastislava Váhaly, oddaného vlastence a odbojáře z doby nacistické okupace naší vlasti, aktivního účastníka pražského Květnového povstání a v letech poválečných neméně statečného obhájce komunisty pronásledovaných nevinných lidí, kteří se „provinili“ pouze svým antikomunistickým přesvědčením. Již v prvních poválečných měsících byl krajně znepokojen rostoucí předúnorovou komunistickou zvůlí : “musil jsem se dívat jak moji přátelé a spolubojovníci v odboji a v ilegalitě, stateční bojovníci proti fašizmu jsou zatýkáni a v nestoudných procesech odsuzováni k vysokým trestům“ Osobně za osudovou ale považuje svoji (celoživotní) obhajobu generála Píky.

 

Od překvapivého a nezdůvodněného zatčení gen. Píky 5. května 1948 podal dosavadní Píkův obhájce dr. Kaisr několik žádostí o propuštění a dokonce se pokusil – naivně – využít i rozsáhlé amnestie, vyhlášené novým komunistickým presidentem K. Gottwaldem 2. 7. 1948. Generál Píka, jako symbol nekomunistického, západního odboje byl ovšem komunisty odsouzen již dávno předem, stejně jako tisíce dalších cílů komunistické arogance a pomstychtivosti. Dr. Váhala po převzetí obhajoby po dr. Kaisrovi v lednu 1949 doufal, že komunisté se neopováží nezachovávat formální, vnější zdání spravedlivého procesu. (Pouhá možnost, že by obhájce mohl u komunistického soudu pracovat ve prospěch svého klienta a protivit se všemocnému prokurátorovi – obžalobě - se z pohledu procesů nadcházejících později jevila jako zcela směšná). Snažil se tedy využít všech právních možností k obhajobě svého klienta v řádném procesu před politicky nezávislým soudem.

 

Kdo tedy byl Heliodor Píka? Narozen 3. 7. 1897 ve Štitíně na Opavsku byl po vypuknutí 1. světové války povolán na východní frontu, kde po několika týdnech přeběhl k Rusům.. V zajateckém táboře se při první příležitosti přihlásil do Československých legií a účastnil se bojů u Zborova a Bachmače. Absolvoval sibiřskou anabázi a se svými druhy se v hodnosti poručíka vrátil r. 1919 do svobodné vlasti. V diplomatických službách v meziválečném období se zejména v Rumunsku pokoušel udržovat „Malou dohodu“ (spojeneckou smlouvu Československa s některými balkánskými zeměmi) a bránit pronikání německých agentů na Balkán. V Rumunsku po okupaci okleštěné vlasti v březnu 1939 organizoval síť pomáhající našim prchajícím vojákům a civilistům za spolupráce s britskou tajnou službou a vzmáhající se rumunská fašistická „Železná garda“ proto dokonce dosáhla Píkova zatčení Propuštěn byl jen díky stykům s rumunským králem a ihned odcestoval do Istanbulu, kde opět z pověření londýnské vlády pokračoval za pomoci zejména britského vojenského atašé mjr. Gibsona ve své protifašistické zpravodajské činnosti, zaměřené tentokrát na stále ještě svobodnou Jugolávii.

 

Velké množství informací z této balkánské činnosti Heliodora Píky bylo komunisty v procesu zneužito jako součást jeho šokujícího obvinění z velezrady, ze spolupráce s cizí (britskou) tajnou službou. Spolupráce byla sice nezpochybnitelná, ovšem týkala se tajné služby spojenecké země a nijak nepřekročila meze jeho pověření. Komunistické lži a domněnky o inkasování finančních odměn za „zrádnou činnost“ pak byly zcela absurdní. Ve skutečnosti byl Heliodor Píka již v Istanbulu kontaktován sovětskou výzvědnou službou, hledající nové kontakty a spolupracovníky. Píka však nikdy nehodlal být dvojitým, natož snad trojitým agentem a jeho loyalita plně náležela jen okupované vlasti, představované londýnskou exilovou vládou a domácímu a zahraničnímu odboji, kterého byl význačným účastníkem. Nelze rovněž opominout fakt, že Sovětský svaz byl v této době spojencem nacistického Německa

 

Později byla v Istanbulu také projednána možnost zřízení československé vojenské mise v Moskvě, se kterou Sověti vyslovili souhlas 1. 4. 1941. Těchto jednání se zúčastnil Píkův pozdější spolukat, tehdy pplk. Ludvík Svoboda. Heliodor Píka byl po Sověty poskytnutých zárukách bezpečnosti pro své spolupracovníky a nezávislého působení svého nového úřadu presidentem Benešem jmenován 30. 3. 1941 náčelníkem československé vojenské mise v Moskvě.

 

V pověření presidenta Beneše stojí v popředí veliký zájem celé exilové vlády na realizování a utužení osobních a přímých styků s ústředními sovětskými orgány, k navázání spolupráce s jejich představiteli, zvláště po nových (pronacistických) událostech na Balkáně. Přes poskytnuté záruky se Píka a jeho podřízení rozhodně v Moskvě necítili jako ctění a vážení cizí diplomaté, ale spíše jako internovaní vězni. Vysílání z mise do Londýna bylo odposloucháváno, sovětské orgány činily trvalý a výhružný nátlak vůči všem členům čsl. mise k předávání citlivých materiálů, diplomatických depeší, na vyzrazování různých důvěrných informací. Zřízení mise se mu v prvních zlých týdnech v Moskvě jevilo jako zbytečný krok.

 

Důležitý zlom nastal po německém útoku na Sovětský svaz 22. června 1941. Píka ihned předává memorandum Lidovému komisaři bezpečnosti L. Berijovi, kde vyzývá k uskutečnění programu československo-sovětské spolupráce v boji proti nacistům, které posílí československý národ k odporu proti okupantům a posílí také sovětské postavení v mezinárodním měřítku .Ovšem opakovaně označuje za jediné odpovědné představitele národa londýnskou exilovou vládu v čele s presidentem Benešem, který také musí být jediným vrchním velitelem všech československých vojáků v zahraničí. Sovětská vláda sice již 18. dubna 1941 oficiálně uznala československou vládu v Londýně, sledovala však od počátku vlastní mocenské cíle. „Podle sovětských představitelů bude hlavní silou poválečného uspořádání Evropy Rudá armáda“ praví se v jednom Píkově memorandu do Londýna.

 

Úkoly kladené na misi gen. Píky byly z těchto důvodů obtížně realizovatelné, Sověti nikdy k žádným jednáním nepřicházeli jako jedni z rovnoprávných partnerů, ale jako nadřízení, kladli si požadavky a přidělovali úkoly.o kterých nehodlali dále jakkoliv diskutovat. Šlo jak o otázky širšího charakteru - o plné uznání londýnské exilové vlády jako jediného představitele československého státu a čs.vojenských jednotek, tak i o praktické otázky, jako bylo formování a podoba čsl. armádní jednotky v Sovětském Svazu. Zejména odpolitizování této jednotky byla nepřijatelné celému místnímu komunistickému vedení v čele s Gottwaldem a v SSSR se komunisté cítili být na „domácí“ půdě“.

 

Od počátku okupace naší vlasti tisíce Čechů a Slováků, včetně Rusínů, kteří v naivní dobré víře uprchli do SSSR bylo ihned zatčeno NKVD a dokonce odváženo jako „nepřátelé a špioni“ do gulagu. Čsl. armádní sbor v této době tvořilo několik desítek, později stovek internovaných čsl. důstojníků i prostých vojáků. Jen díky neúnavné mravenčí práci Heliodora Píky a jeho spolupracovníků, díky navazování osobních styků s různými sovětskými civilními i vojenskými představiteli lze vděčit za to, že z internovaných čsl. vojáků byl vytvořen řádný spojenecký vojenský sbor a z vězněných čsl. občanů jeho noví branci. V nejtěžší vojenské situaci let 1941-1942 se gen Píka snažil zajišťovat vojsku alespoň jeho nejnutnější potřeby, jako proviant, otop a zimní obuv a ošacení. O nějaké výzbroji, jak v pamětech svědčí i L. Svoboda ještě řadu měsíců nebylo reálné uvažovat.

 

Při četných logických neshodách s moskevkými představiteli KSČ narážela čsl. vojenská mise na další úskalí v podobě „našeho“ velvyslance v SSSR, pozdějšího čelního komunistického ideologa Z. Fierlinga. Jeho memoranda a zprávy do Londýna, se často diametrálně lišila od hlášení z Píkovy mise. Smlouva o čs-sovětském přátelství, podepsaná v prosinci 1943 v Moskvě Stalinem a Benešem paradoxně Píkovu poslání nijak neulehčila a zvláště se zrychlujícím se postupem sovětských vojsk zaznamenává stále častější a bezohlednější aktivizaci komunistických buněk v armádním sboru, jakož i novou vlnu sovětské arogance a nadřazenosti k čsl. „spojencům“. V prosinci 1943 také president Beneš Píku povýšil do hodnosti brigádního generála.

 

SSSR podle Píkových hlášení zřejmě nehodlá respektovat plnou nezávislost naší osvobozené republiky a nezasahování do jejího poválečného vývoje, ale za aktivní spolupráce s čsl. komunisty se chystá k masivní pro-komunistické agitaci také na našem osvobozeném území a k uchopení veškeré politické moci komunisty za přímé podpory Rudé armády. Píka ve svých hlášeních často opakuje, že poválečný vývoj republiky bude nepochybně ve znamení přátelství a spojenectví se Sovětským svazem, ale nesmí se tak stát zpochybněním československé svrchovanosti a nezávislosti.

 

Každou kritiku svých nekompetentních a ideologických zásahů do činnosti naší armádní jednotky komunisté ihned označují za „nepřátelství k Sovětskému svazu“. Stalo se tak např. během komunistického verbování zajatých vojáků Slovenského štátu agenty ÚVKSČ a jejich výcvik Sověty přímo pro tajné ideologické úkoly na slovenském území. Komunisté Píkův protest později v procesu označili za „podlamování válečného úsilí a škození SNP“ Paradoxním faktem v těchto souvislostech bylo zejména to, že gen. Píka byl nositelem jak třiceti vysokých vojenských řádů československých a západních, tak 4 řádů sovětských.

 

V květnu 1945 se H. Píka vrátil do Prahy, kde byl jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními. Z pozdějších, zejména dobrovolných a nevynucených svědectví účastníků těchto událostí před rehabilitační komisí na podzim r. 1968 vyplynulo, že Gottwald se osobně dotazoval svých vůdců v Moskvě, jak se má coby šéf služebné KSČ postavit konkrétně ke jmenování významného a problematického antikomunisty Píky na tento post. Sovětská odpověď,vzhledem k Píkovi uděleným vysokým vyznamenáním byla neutrální. Za únorového Puče H. píka těžce onemocněl a v březnu 1948 se musel podrobit ve vojenské nemocnici v Praze operaci žlučníku. V nemocnici stačil osudově prozradit synovi : „Nebude to lehké. Mě pověsí na nejbližší lucerně.“ V průběhu rekonvalescence byl na rozkaz generála Reicina zatčen a vyslýchán. Trestní oznámení pro podezření z velezrady bylo předáno vojenskému prokurátorovi 12. května 1948.

 

Zatčení gen Píky byla přinejmenším unáhlené, půl roku trvalo než byla teprve oficiálně soudu podána obžaloba. Jistý pplk. Nyč dokonce později svědčil, že měl po únorových událostech podle Reicinových instrukcí „se spolehlivými lidmi“ generála omámit chloroformem a unést do (Rusy okupovaného) Rakouska, kde „si s ním Rusáci již poradí po svém“. Tento plán byl však – zřejmě pro Píkovi hospitalizaci – Reicinem odvolán. V první fázi výslechů mělo být prokázáno, že se gen. Píka dopustil „velezrady“ „spoluprací s cizí (britskou) vojenskou službou“, a dále že „sabotoval vysílání parašutistů“. Žádný z horečně sháněných oficiálních dokumentů z vojenských a diplomatických archivů však o ničem takovém nesvědčil, ba dokazoval pouze generálovu naprostou loyalitu, profesionalitu a vzorné plnění povinností.

 

Obvinění bylo tady dále rozšiřováno. Při absenci důkazů o nějaké „velezrádné činnosti“ musely být „důkazy“ vyrobeny nové. Zde se vynořil jako na objednávku později nechvalně proslulý psychopat a sadista dr. Vaš, Reicinův zpravodajec, který počal soud zaplavovat „svědeckými důkazy“ o generálově „zrádné a nepřátelské činnosti“ během celého jeho moskevského pobytu. Sám se později chlubil, že to jen on „udělal Píku na špagát“. Tento svědomitý a zapálený „výrobce důkazů“ byl nejprve jmenován vyšetřujícím soudcem vojenského soudu, později žalobcem a prokurátorem v Píkově „civilním“ procesu u státního soudu, ač takovou kumulaci funkcí platný právní a procesní řád vůbec nepřipouštěl.

 

Půlroční věznění, ač ještě v této době nebylo doprovázeno bitím a mučení obviněného nijak generála Píku nepřiměly ke „spolupráci“ a odmítal všechna vznášená obvinění. Zastrašování a různé manipulativní Vašovy úskoky na statečného vojáka, který čelil daleko otevřenějšímu a brutálnějšímu nátlaku NKVD v Moskvě také nemělo žádný účinek. Když vyšetřování převzal osobně dr. Vaš, začal na Píku útočit svými vynucenými a zkonspirovanými „svědectvími“. Generál Boček tak např. uvedl, že Píka v Istanbulu obdržel od britského důstojníka Gibsona 3 000 liber. Paradoxní bylo, že nešlo o naprostou lež - se žádostí o půjčku pro čsl.vojenskou misi v Turecku se na Brity obrátil sám president Beneš. Ale účel byl splněn. Píka dostal od Britů peníze, tedy dopustil se „jistě“ velezrady, Podobně se rodily další „důkazy“. Zmíněný pplk. Nyč popisuje jak vypracoval podle Reicinových instrukcí zprávu o „podezřelých stycích“ Píky v Londýně v létě 1946. Tato zpráva byla později přeložena do angličtiny a použita jako „zachycený důkaz“ od britské zpravodajské služby. Skutečné oficiální setkání generála Davidsona s Píkou na čsl. vylvyslanectví v Londýně se tak změnilo na konspirativní schůzku s „nepřátelským“ zpravodajcem...

 

druhou část článku najdete v některém z dalších vydání ePortál

 

Čtěte také: 

 

Perzekuce čsl. důstojnického sboru v letech 45-48 a po "vítězném" únoru

 

 

Revoluce, znárodnění, umlčení kritiků. KSČ 1948, KSČM 2012

Klíčová slova: KSČM  | komunismus  | vlastenectví  | totalitatismus  | Stalin  | STB
5798 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Čtenáři a přátelé Eportalu, podpořte nás prosím, nebo ukončíme činnostPavlové Novotní by se před třiceti a více lety pravděpodobně naváželi do Reagana a Thatcherové a s rozzářeným úsměvem by přijímali státní vyznamenání od Gustáva Husáka nebo Milouše JakešeAbsolutní nevkus České televizePenzijní fondy už dokamuflovalyPřed dvaceti lety bývalá britská premiérka odhalila v Praze sochu Winstona Churchilla. Ta nám má připomínat cenu svobody, jejíž obhajoba může skutečně vyžadovat „krev, dřinu, slzy a pot“

euPortal.cz

Příliv imigrantů nedaleko od našich hranic sílíNeuvěřitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu de facto podporuje islamizaci naší země!

Eurabia.cz

České soudy pomáhají úmyslně pronikat islámským zákonům o českých školNATO označilo masovou migraci za bezpečnostní hrozbu!

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Když shrnu bisáckou argumentaci – jsme v hybridní válce s Ruskou federací, takže každý, kdo nejde s námi, jde proti nám s PutinemCo bych udělal, kdybych byl vedoucím redaktorem zpravodajské redakce České televize, a chtěl národu a všem posluchačům ČT ukázat, z jaké výšky a při tom s jakou přesností kálím na všechny ty kecy...

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Zeman vede džihád proti ČT? Petr Žantovský je ohromen nad argumentací zaměstnance ČT. I nad slovy dalšího novináře, že žijeme ve válceNic. Nula. Primátor řeší věci, které mu nepřísluší! Starosta Kolář tvrdě udeřil na Hřiba
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění