Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 4: Žid = sionista, sionista = nepřítel

Autor: Milan Vyterna | Publikováno: 3.9.2012 | Rubrika: Historie
Bolsevici

 

Zřejmě první seznamy nežádoucích osob u české exilové vlády v Londýně pořizoval sovětský velvyslanec Čičajev v letech 1943-44, kdy se také pokusil naverbovat pro NKVD gen. Fr. Moravce, šéfa československé zpravodajské služby, poskytující spojencům díky své sítí agentů (jmenujme zejména vysoce postaveného funkcionáře NSDAP a Abwehru Paula Thümmela) v okupované Evropě velice hodnotné informace. Zásadní zlom v činnosti sovětských „poradců“ na našem území nastal ovšem až po osvobození Slovenska a následně také českých zemí. Masivní vlnu násilí rozpoutala NKVD na „osvobozené“ Podkarpatské Rusi, kde ihned započaly násilné odvody obyvatelstva do Rudé armády a rozsáhlé represálie proti „antisovětským“ živlům, to vše navzdory zárukám, které Stalin a jeho poskokové ohledně budoucnosti této předválečného součásti našeho území dávali jak československým komunistům v Moskvě, tak zejména presidentu Benešovi před podpisem smlouvy o spojenectví a československo - sovětském přátelství v prosinci 1943 v Moskvě. Tato „spojenecká“ činnost sovětských orgánů vyústila na tzv. sjezdu Národních výborů Zakarpatské Ukrajiny 25. - 26.11. 1944 „lidovým požadavkem“ k připojení země k sovětské Ukrajinské republice.

 

Tato zvůle a naprosté pohrdání Stalina svým československým „spojencem“ ovšem touto anexí našeho území zdaleka nekončila. Za asistence svých vojenských jednotek zahájili sovětští zpravodajci z NKVD v osvobozených oblastech Československa hned v prvních dnech rozsáhlé zatýkání československých občanů, zejména z řad bývalých tzv. bělogvardějců – tj. všech bývalých občanů Sovětského Ruska, poté SSSR, kteří zejména ve dvacátých letech po statisících prchali před bolševickým terorem do Evropy, do USA, ba i do Číny a do Japonska. Statut velezrádců dostali i Rusíni, Ukrajinci a příslušníci dalších „sovětských“ národů a národností aktuálně prchající před odvody či novými bolševickými represáliemi na západ z rodné země.

 

Pokračovalo rovněž i zatýkání rodilých Čechů a Slováků vytipovaných Sověty již za předválečného nebo válečného období jako „nepřátel“ ruské bolševické moci. Jak již víme, již od května 1945 sídlila v Praze v kasárnách Jiřího z Poděbrad zvláštní „vyšetřovací“ jednotka NKVD a bez jakýchkoliv ohledů k československému „spojenci“ zde proti těmto vytipovaným československým občanům postupovala jako na dobytém území nepřítele. Podobné, menší rezidentury sídlily ve všech Rusy „osvobozených“ českých a slovenských městech. Ojedinělá svědectví přeživších, rodilých Čechů a Slováků zatčených a vyšetřovaných NKVD po „osvobození“ naší vlasti a často i na mnoho let zavlečených do gulagů bude snad předmětem příštích článků..

 

Jakýsi přehled o tajných sovětských operacích, o jejich pravděpodobném rozsahu, snad měl jen nám známý „styčný důstojník“ NKVD, Karel Smíšek na MV, pokud se vůbec Sověti obtěžovali jej o všech svých operacích na „osvobozeném“ československém území informovat. Centrála NKVD samozřejmě sídlila na sovětském velvyslanectví, pro konspirační účely byla zřízena ovšem také v Tróji centrála tajná. Jediné zachovalé svědectví o ní přinesl uprchlý (r. 1969) vysoce postavený Stbák Josef Frolík. Často ji navštěvovali jistí, výše i níže níže postavení pracovníci MV, MNO – neblaze proslulí vyšetřovatelé Pich-Tůma, tajemník Šváb, Kopřiva, Čech, ale i civilisté - četní komunisté z Národních výborů, Národních správ průmyslových podniků, novináři a úředníci.

Tuto velice rozsáhlou síť podrobně sledující všechny oblasti společenského a ekonomického života státu, všechny sociální vrstvy a skupiny již v předúnorovém období řídili agenti Tichonov a Chozjanov. Počet těchto sovětských „poradců“, odpovědných pouze Moskvě byl proměnný a vrcholu (přes 500 osob) dosáhl až v období nejtvrdšího stalinizmu v souvislosti se zajišťováním a trvalým zvyšováním dodávek uranu z lágrů v Jáchymově a v Příbrami.

 

Svoji činnost překvapivě zintenzivnili po „únorovém vítězství dělnické třídy, vedené KSČ“ a po různých úrovních po svých podřízených vyžadovali, aby podporovali oficiální žádost vrcholných orgánů Československé republiky do Moskvy o zaslání mnohem většího počtu „poradců“. Země Sovětů má přeci již třicetileté zkušenosti s „budováním“ dělnicko-rolnické beztřídní společnosti a intenzivního „odhalování a boje proti zrádcům, zaprodancům a reakčním živlům“. Generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský se však v naivní důvěře v sice sovětsky orientovanou, ale přesto „československou cestu budování socializmu“ při projednávání této „žádosti o pomoc“ postavil rozhodně proti, čímž si zpečetil pozdější vlastní rozsudek smrti. K dalšímu masivnímu tlaku zdejší residentury NKVD (již přejmenované na MVD) na československé představitele došlo o rok později v souvislosti se „zradou“ jugoslávského diktátora Josifa Tita a s ním úzce souvisejícím budapešťským procesem s László Rajkem, bývalým šéfem maďarské Státní bezpečnosti.

 

Ostře Sověty napadaný nezájem československých vrcholných orgánů a jejích představitelů o tuto kauzu rychle ÚV KSČ napravil vysláním Karla Švába na proces do Budapešti. Jelikož podle Sovětů nebylo možné, aby zrádci a titovští spiklenci nepronikli také do československých orgánů, Šváb 16. 9. 1949 urychleně informoval ÚV KSČ o závažných odhalených skutečnostech, o proradných konspirativních piklech antisovětských, titovských zaprodanců, kteří dokázali oklamat bdělost a oddanost maďarských soudruhů a tedy o nutnosti požádat Moskvu o vyslání zkušených bezpečnostních poradců. Ústřední výbor samozřejmě souhlasil a tak již za 14 dnů do Prahy přicestovali první zvláštní „poradci“ Lichačev a Makarov. Již po pár dnech „vyšetřili“ katastrofální situaci v československých bezpečnostních orgánech i v armádě. S „třídním nepřítelem“ je zacházeno nedůsledně a až podezřele blahosklonně. Skutečné poslání těchto „poradců“ výtečně popsal sám Lichačev při ostré výměně názorů na slovenském pověřenectvu vnitra 15.11. 1949 :“ Nepřišel jsem sem diskutovat, přišel jsem „svorotiť golovy“! Soudruh Stalin mě pověřil odhalit zde nepřítele a připravit procesy. Nelze tedy ztrácet čas. Nevykroutíme-li nepříteli krky, vykroutí je on nám!“.

 

Zdejší pracovníci „bezpečnostních“ orgánů byli již zvyklí na ledacos, a nejtvrdší metody při výslechu byť jen podezřelých „nepřátel socializmu“ jim již léta nebyly vůbec cizí, ale šokovala je zarputilost sovětských „poradců“ mířících do jejich vlastních řad při hledání údajného nepřítele a to včetně nejvyšších představitelů komunistické moci. Teodor Baláž, velitel útvaru pro odhalování nepřátelské činnosti při slovenském pověřenectvu vnitra dále svědčí : “ Lichačev trval na odhalování nepřátelské činnosti také tajemníka ÚV KSS K. Moškoviče. Podle jeho slov jej nezajímalo, kde důkazy proti Moškovičovi vezmu a nezajímala jej ani jejich pravost či důvěryhodnost. Otevřeně mi přikázal předložení těchto „důkazů“ a o vše další se již postará on sám : „ Co mně záleží na takovém židovském HOVNU!“ (pozn.autora - Ejhle kde se sebral komunistický, od nacistů doslovně okopírovaný zuřivě vražedný antisemitizmus). Zakázal mi také poradil se o tak závažných skutečnostech s předsedou ÚV KSS a místopředsedou československé vlády Viliamem Širokým. Lichačev doslova řekl „ I toho kopneme DO PRDELE!“ „

 

Karel Šváb se stal automaticky pravou rukou těchto „poradců“. Při hledání „československého Rajka“ projevoval ryze sovětskou paranoiu a vynalézavost. Podezření dokonce padlo na tak velice zasloužilého a vysoce postaveného komunistického funkcionáře, jakým byl ministr vnitra Václav Nosek. Ze zcela zkonspirovaných svědectví bylo vyrobeno obvinění Noskovy manželky, že pracuje pro britskou Intelligent Service. Noskovi bezmezně oddaný velitel Stb Jindřich Veselý toto vyrobené „odhalení“ psychicky neunesl o pokusil se (neúspěšně) o sebevraždu.

 

„Československý Rajk“však nebyl přes toto příkladné nasazení sovětských poradců a jejich oddaných místních spolupracovníků nalezen, i ministr Nosek toto nepodložené obvinění ustál, z postu MV odešel až r. 1953 a jako ministr pracovních sil zemřel o dva roky později. Šlo však o mocnou inspiraci československé „bezpečnosti“ pro „hledání nepřítele ve vlastních řadách“ v následných monstrprocesech. Dosud neslýchaná a bezbřehá obrazotvornost při odhalování nepřátelských spiknutí a všemožných trestných činů účelově vyrobených „nepřátel socializmu“, z dnešního pohledu zcela směšná, měla velice brzy najít své uplatnění.

 

Podle sovětských pokynů bylo v květnu 1950 zřízeno samostatné ministerstvo Národní bezpečnosti, ve skutečnosti formální orgán kryjící a zastřešující činnost sovětských „poradců“. Poradců působilo na ministerstvu přibližně 50 a jejich počet byl navyšován „experty“ při každém novém zinscenovaném montrprocesu. Tento sbor ministerských „poradců“ řídil své vlastní (sovětské) podřízené až na krajské a okresní úrovni. Prvním ministrem NB se stal kádrovák ÚV KSČ Ladislav Kopřiva, který zanechal věcné svědectví :“ Pravomoc neměli tito poradci oficiálně žádnou, měli však zásadní a rozhodující vliv v celém resortu bezpečnosti, ba i u vedoucích funkcionářů Strany“. Velitelé těchto poradců se poměrně často střídali zjevně v souvislosti s paranoiou vrcholných sovětských představitelů. Bojarskij, hlavní poradce v letech 1950-51 se chlubil a často zdůrazňoval své přímé spojení na členy ústředního výboru. Jeho nástupce Bezčasonov, se zase politbyru presentoval se slovy, že byl vybrán osobně soudruhem Stalinem. Pádnější doporučení zajisté nebylo zapotřebí.

 

Opět to bylo zásluhou poradců, že na ministerstvu NB byl v souvislosti s připravovanými procesy zřízen zvláštní odbor zabývající se „bojem proti sionizmu a jeho špionům“. Kopřiva byl o novém oddělení na „svém“ ministerstvu informován až na jednání ÚV. Odvolávání se na „nejvyšší autoritu“ - k sovětským poradcům docházelo až do krajních absurdit. Ministr vnitra Rudolf Barák ještě 16. srpna 1954 vášnivě obhajoval správnost všech rozsudků v politických procesech, neboť všechna předmětná vyšetřování přeci osobně řídily desítky nejlepších sovětských soudruhů poradců! Komunisté angažovaní v ostudných procesech ze svého neotřesitelného přesvědčení později velmi často svědčili o své bezmezné důvěře ve „zkušenosti“ a také v „mezinárodní rozhled“ sovětských poradců. Pokud sovětští poradci tvrdí, že vyšetřovaný je vinen, nemohou se přeci mýlit.

 

Činnost „poradců“ se ovšem nezaměřovalo jen na čsl. bezpečnost, ale logicky i na armádu. Velitel armádní rozvědky O. Valeš svědčí o příchodu původně 10 sovětských poradců do své úřadovny počátkem roku 1950, kteří ihned započali s rozsáhlou reorganizací „naprosto nedostatečné“ čsl. armádní výzvědné služby. Podle sovětské metodologie měli být všichni diplomatičtí pracovníci, zejména v „nepřátelských“ zemích ze 70-80 procent přímo rozvědčíci a zbytek spolupracovníci. Rychle narůstal počet „terénních pracovníků“ školených poradci, vedoucí pracovníci pak odjížděli na pracovní pobyty a stáže v Sovětském svazu. Vedoucím těchto poradců u rozvědky byl jistý Filipov a ten byl opět přímo podřízen jedině Moskvě. Podobně jako Bojarskij u MNB se často prezentoval jako důvěrník, nikoliv však podřízený ústředního výboru (KSČ)

 

„Poradci“ nastolili od jara 1951 v celém mocenském i stranickém aparátu ryze sovětské ovzduší všeobecné podezíravosti. Sbírali informace o každém vedoucím pracovníkovi od ministerstev po okresní úroveň. Od nedůvěry, naznačené těmito „poradci“ bývalo k zatčení a minimálně dlouholetému trestu vězení již jen krůček. Staří přátelé a dlouholetí kolegové se přestávali zdravit, navštěvovat i jakkoliv stýkat, podezřelému se každý zejména v bezpečnostním aparátu ve vlastním zájmu vyhýbal širokým obloukem. Tento aparát smrti se zčásti řídil samospádem, stylem „padni komu padni“, úkoly zásadního charakteru ovšem nestanovoval ani ÚV KSČ, ale Moskva. Poradci hromadili „důkazních materiál“ proti všem členům politbyra a ústředního výboru a čekalo se jen na rozhodnutí z Moskvy na koho kladivo dopadne.

 

Kariéristé ovšem využívali těchto „poradců“ jako vlastních prostředků na cestě k moci. Četní komunističtí čelní vyšetřovatelé (Doubek, Košťál, Brůha, Musil) jakož i jejich vedoucí představitelé (ministr NB Kopřiva, jeho následovník Bacílek či ministr NO A. Čepička) se dokonce dali pod vlivem těchto poradců přesvědčit ke společnému žádoucímu cíli – odhalit v ČSR spiklenecké špionážní centrum v takového rozsahu, které překoná podobná „odhalená centra“ v okolních sovětských satelitech. „Nepřítel“ zkrátka neměl šanci „být neodhalen“.

Každý mohl být objeven, odviněn a „usvědčen“ jako „nepřítel“ a každý mohl následně do záhuby strhnout celé své okolí

 

Všemocnost sovětských poradců motivovala morálně a charakterově nejproblematičtější jedince v bezpečnostním aparátu země. Jako důvěrníci sovětských poradců se stávali obávanými a téměř všemocnými jedinci v okruhu své působnosti. Najdeme mezi nimi nacistické konfidenty jako V. Kohoutka, psychopatické sadisty jako P. Janouška a dr. Mudru, kteří byli před Únorem za delikty propuštěni od bezpečnosti a dr. Mudra dokonce odsouzen za prokázanou bestialitu na vězních do kárného tábora, fanatické komunisty Doubka a Košťála, nebo stejně fanatické antisemity jako A. Keppert a bezohledné kariéristy (Prchal, Moučka). Doubek, jako náčelník správy vyšetřování se dokonce minimálně jednou musel podvolit výsledkům absurdních svědectví, vynucených speciální vyšetřovací jednotkou v Náchodě, vedené dr. B. Smolou, která sice dodala všechny požadované důkazy, ale proti jinému „vyšetřovanému zrádci“ než Doubek, nikoliv z vlastní vůle požadoval. Ani Smola ovšem neshromažďoval tyto „důkazy“ na vlastní pěst a rozkol byl sovětským poradci rychle uklidněn. Sovětští soudruzi jistě vždy vědí co dělají, a dělají to dobře.

 

Obsadit všechna vedoucí místa v československém mocenském aparátu lidmi naprosto oddanými sovětským poradcům byl jejich logickým prvořadým záměrem. Nápor byl podle momentální situace v Moskvě, i podle osobního rozpoložení vedoucích těchto„poradců“, majících velice širokou pravomoc na tomto podřízeném území zaměřen různými směry. Obětmi čistek, zatčení a trestů smrti či vysokých trestů odnětí svobody se postupně a zdánlivě náhodně stávali španělští (komunističtí) intebrigadisté, zahraniční vojáci ze západní i východní fronty, příslušníci nevojenského domácího i zahraničního odboje stále častěji i zcela ekonomicky, společensky, natož politicky neutrální Židé jen na základě nepřetržitě mohutnějícího sovětského antisemitizmu. Podle jednoduché rovnice : Žid = sionista, sionista = nepřítel. „Zločin“ srovnatelný snad jen s „imperialismem“, obecným „reakcionářstvím“, nebo snad s „klerikalismem“. Moskva po poradcích požadovala pouze výsledky. Rychlé a průkazné výsledky – tedy procesy a rozsudky nad odhalenými „nepřáteli“.

 

V přípravě Slánského procesu byla díky masivnímu nasbíranému „důkaznímu“ materiálu zatčeno v únoru 1951 na třicet vedoucích činitelů bezpečnosti a vnitra, včetně 2 náměstků ministra a velitele Stb. Většina jich byla později odsouzena spolu se Slánským, jejich místa ale ihned zaujali oblíbenci poradců. Později také zatčená členka ÚV KSČ Taussigová (pověřená spoluprací s Bojarským) svědčí, jak byl k účelům vyšetřování „členů spikleneckého centra“ z Moskvy dovezen „důkazní materiál“ z archívu Komunistické internacionály. Za odměnu při této aktivní spolupráci při vyšetřování se stal velitelem Stb Taussigovou doporučovaný J. Hora. O neuvěřitelných poměrech , tedy o naprosté svévoli sovětských poradců v naší nesvéprávné zemi mimo jiné svědčí i to, že Hora vůbec nebyl informován o zatčení Taussigové 24. listopadu 1951 a dozvěděl se to až sám ve vězení.

 

Rychle pokračovala příprava na další zatýkání a důvěrníci poradců Doubek a Košťál vypracovali pod jejich ideovým vedením zprávu o hrozbě „židovského buržoazního nacionalizmu“. Zpráva se samozřejmě vyhnula všem označeným „židoburžoasním zrádcům“ v čele se Slánským, ale Stalin ji Gottwaldovi poněkud překvapivě vrátil jako „nedostatečnou“ k přepracování a doplnění. Nebyly v tom ovšem žádné Stalinovy dobré úmysly, natož ohledy k představitelům satelitů jeho soukromé říše. Stalin vzhledem k tomu, že byl přímo symbolem komunistické paranoie právě osobně podezříval z „nepřátelství“ nikoliv k nějaké ideologii, která mu byla zcela lhostejná, ale ke své vlastní osobě svého nejoddanějšího spolupracovníka L. Beriju a nařizoval rozsáhlé čistky proti Berijovým lidem doma i v zahraničí.

 

Gottwald, který se měl i vzhledem k rzchle postupující paralýze mozku ze Stalina panickou hrůzu vyslal do Mosky A. Čepičku, který byl svědkem Stalinova ostře „kritického“ výbuchu proti špatné práci jistých pracovníků sovětské bezpečnosti také ve spřátelených zemích, jmenovitě i v Československu. O iracionálním strachu Gottwalda ze Stalina svědčili už i jeho spolupracovníci z moskevského exilu, postupem času ovšem narůstal do chorobných rozměrů. Prominentní stranický ideolog se sovětským občanstvím a známý agent NKVD (MVD) Kolman např. napsal v září 1948, za Gottwaldova jednání v Moskvě, že nejvyšší stranické vedení propadlo oportunismu. Gottwald po této zprávě propadl nejhlubší depresi a nevěřil, že se ještě do Prahy vrátí.. Ke Stalinovi jej museli členové delegace spíše donést a až tam se mu zázračně ulevilo. „Soudruh Stalin mi prozradil, že Kolman je trockista!“. Stalinovy osobní záměry tak mimoděk dočasně odložily již připravený proces „Slánského špionážního centra“. Přímým důsledkem Stalinova škodolibého tažení proti Berijovi bylo v ČR jen nahrazení velitele „poradců“ Bojarského Bezčasonovem.

 

Hlavním „přínosem“ všech těchto sovětských „poradců“ byla přímá a silná inspirace pro jejich učenlivé české a slovenské žáky ohledně sovětských metod justice, vyšetřování, soudních procesů a zvrácené „spravedlnosti“ vůbec. Jejich činnost, tato výroba procesů zahrnovala celý jejich vývoj od zrození podezření až po krvavá rozuzlení.. Přinesla zároveň zaměstnancům komunistické „bezpečnosti“ důležité ponaučení, že žádné (vylhané či vynucené) svědectví, žádný (zfalšovaný ani podvržený) důkaz není zanedbatelný ani nepodstatný. Pokud se nehodí k aktuálnímu obvinění a procesu, jistě dojde uplatnění později. Ryze sovětská byla zejména atmosféra všeobecné podezíravosti a paranoie, stále posilovaná novými a novými případy „dokazujícími“, že nepřítel se zkrátka může skrývat a také jistě skrývá naprosto všude a zárukou nejsou ani nejvyšší mocenské a stranické posty ve státě. Důležitá také byla masivní vlna antisemitizmu, který je v komunistické ideologii latentně přítomný a čeká na své uplatnění VŽDY když tato strana potřebuje odhalit a najít „nepřítele“, na něhož svede své neúspěchy, selhání a zločiny.

 

Přestože se počet sovětských „poradců“ v pozdějších letech snížil a jejich vliv již na všech úrovních mocenských složek ČSR (ČSSR) nebyl tak veřejný a masivní, nikdy neustal zcela. Sovětští poradci opět plně režírovali „normalizační“ čistky zejména v bezpečnosti a armádě počátkem 70tých let, sovětští poradci vyjadřovali nadále našim komunistickým vrcholným představitelům názor Mosky na každý politický proces, na každou kulturní, hudební, filmovou či literární sebeméně nezávislou událost, natož opoziční činnost. Plně v režii „sovětských soudruhů“ byla až do listopadu 89 také těžba a distribuce (odvoz) československého uranu do Sovětského Svazu. K jediné částečné legalizaci sovětských „poradců“ došlo až v Zákonu o SNB č. 40/1974, kde se v paragrafu 7 praví o „spolupráci s bezpečnostními službami socialistických států“

 

 

Čtěte také: 

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů: Upalování v pneumatikách, ukřižování a Bartolomějská noc (1. díl ze seriálu)

 

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů: "Svatý triumvirát" mučitelů Pich-Tůma, Mácha, Herda na scéně (2. díl se seriálu)

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů č. 3: Nedodržování zákonů povýšeno na revoluční ctnost

Klíčová slova: KSČM  | komunismus  | Adolf Hitler  | Gottwald
5264 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

V případě, že by se nepodařilo déle sehnat více peněz, činnost Eportalu bude ukončenaPropaganda na výbornou: Jak to funguje u ČTPodle michprdů má uvědomělý lid vyjít do ulic a manifestovat své odhodlání nejít cestou našich kolegů z V4 Maďarska a Polska Ti, kteří v této volbě prohráli, spustili spolu s Milionem chvilek na dr. Křečka a na výsledek této volby neskutečně agresivní útokVelký Bratr nám dýchá na krk. Celá Evropa se pomaličku mění na zónu, v níž se sleduje a eviduje vše

euPortal.cz

Pokrokové médium London Times objevuje, že ty trapné genderové role jsou formou extremismu ve stylu ISISZdražování masa se v EU chystá. Připravuje se Zelený úděl chudoby

Eurabia.cz

Šíření coronaviru uprchlíky české vládě nevadí, ale do českých občanů by klidně stříleliO NEOMARXISMU A FABIANISMU

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Čeho všeho se chvilkaři budou muset ještě dopustit, než na ně padne zákon?Levice opustila pracující třídu a přeběhla k migrantům, k LGBT a posedlostí Gretou, hořekují švédští komunisté

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Migrace? Evropa může kleknout. Hladomor. Do ČT mě už nepozvou. Bojím se kolapsu Západu, Rusů ne, říká diplomat Jaromír NovotnýEmanuel Moravec by zatleskal, Jasánku Šídlo. Havlérka jásá nad atomovým Hřibem. Martin Koller zírá nad hloupostí a sprostotou bruselské propagandy
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění