Průměrná izraelská rodina má dvakrát větší měsíční příjem než arabská rodina. Polovina arabské populace žije pod hranici chudoby a izraelský HDP je téměř třikrát větší než HDP izraelských Arabů. A přesto: HDP izraelských Arabů činí 6 750 dolarů, zatímco jordánský HDP jen 5 900, dyrský HDP činí 5 041 a egyptský 6 540 amerických dolarů. HDP Libanonu s početnou  křesťanskou populací činí 15 523 dolarů.

V Izraeli žije 150 000 křesťanů a stejný počet Druzů. Křesťanští Arabové mají vyšší zaměstnanost a vyšší vzdělání než muslimští Arabové. Důvodem proč je mezi izraelskými Araby tak nízký HDP je štědrý sociální systém a zahraniční finanční pomoc. Arabové dostávají na jednoho obyvatele 750 dolarů. Nepotřebují ekonomiku, protože jejich ekonomikou je ta americká a evropská. Nepotřebují budovat stát, jejich státem je UNRWA.

Také za hranicemi Blízkého východu je situace podobná. Indický HDP na osobu je téměř o 1000 dolarů větší než pákistánský. Muslimové jsou v Indii v dolní části ekonomického žebříčku, jejich HDP na obyvatele je nižší, stejně jako jejich míra gramotnosti je nižší a vedou si hůř než hinduisté. A přesto: průměrný roční příjem indických muslimů na obyvatele činí 513 dolarů, zatímco průměrný roční příjem muslimů v Pákistánu je 420 dolarů. Muslimové v nemuslimských zemích vydělávají méně než většina, ale stále více než většina v muslimských zemích.

Somálští muslimové sousedí s Etiopií a Keňou. Etiopané mají HDP 1 093 a Keňané 1 746. Somálský HDP se ani nedá vyčíslit. Je pravda, že Somálsko čelí občanské válce, ale Rwanda, která má za sebou genocidu, má HDP 1 341 dolarů. Niger má až 80% muslimské populace a HDP jen 771, zatímco sousední Čad s 53% muslimů má HDP 1 865 dolarů. Sousední Kamerůn se 70% křesťanskou populací má HDP 2 257 dolarů.

V Británii je rozšířen mýtus o tvrdě pracujících muslimech z Pákistánu a Bangladéše. Ve skutečnosti má 70% jejich domácností nízké příjmy, zatímco Afričané mají nízké příjmy jen v 50% domácností, Indové jen v 30% a domácí Britové v 20%. Nezaměstnanost mezi muslimy z Pákistánu a Bangladéše je v Británii vyšší než u Afričanů. Mají dvakrát větší nezaměstnanost než indičtí hinduisté. Britští muslimové mají nejvyšší míru nedokončeného vzdělání ze všech náboženských skupin a tím také největší nezaměstnanost. Největší nezaměstnanost mají muslimové také v Irsku. V Belgii mají muslimové z Turecka a Maroka až 5x větší nezaměstnanost než domácí populace. V Austrálii mají muslimové 2x větší nezaměstnanost než nemuslimové a 40% jejich dětí žije pod hranicí chudoby. Kanada má 7,2% nezaměstnaných, ale mezi muslimy to činí až 14,4%.  

Mnozí označují takový stav za výsledek rasismu. To ovšem nevysvětluje fakt, že se muslimům daří nejméně ve vlastní zemi. Za neúspěch muslimů na území Judeje a Samaří je obviňován Izrael kvůli kontrolním stanovištím. Jejich neúspěch v Austrálii, Kanadě a Evropě je vysvětlován rasismem. Ale kdo je vinen jejich ekonomickým neúspěchem v Pákistánu, Somálsku nebo třeba v Saúdské Arábii?

The response to all these numbers is the usual cry of racism, but racism fails to explain why Muslims fail more comprehensively at home than they do abroad. If Muslims fail in the West Bank, then Israeli checkpoints are to blame. If they fail in Canada, Australia and Europe, then racism is to blame. But if they fail in Pakistan, Somalia and Saudi Arabia– who is to blame?

Daniel Greenfield, FrontPage Magazine

Čtěte také: 

 

Militantní islám s burkami postavme mimo zákon!

Na Evropu míří smrtící islamistické dýky! Neztupíme-li je, zhyneme…

Islám chce dobýt svět