Armabeton tehdy nasadil na stavbu vězně a výsledkem byl beton jak z toho vtipu ze socialistické éry, když soudruzi vyšetřovali proč se stavba zřítila a tak při výslechu došla řada i na cement a ten se bránil slovy, „já za nic nemohu soudruzi, vždyť já tam vůbec nebyl.“ A na stavbě motolské nemocnice to bylo podobné, cement tady sice byl, ale bylo ho tam tak málo, že písek nad ním suverénně zvítězil.

Ovšem odborníci tvrdí, že za komunistů byla výstavba ve stylu Motola normální a hodně staveb z jejich neblahé doby zcela zfušovaných. Navíc jsou tato díla z pískového betonu lidem nebezpečná a bohužel se tyto obrprůšvihy většinou odhalí jen v případech zásadních rekonstrukcí. Proč se tak stavělo? Důvod je prostý, v socialistickém podniku nikomu nic nepatřilo, každý to měl lidově řečeno na háku a tak se rozkrádání materiálu tolerovalo. Kamarád, co dělal stavbyvedoucího to řekl jasně, klidně i třetina materiálu ze staveb za komunistů zmizela.

Takže, když si spočítáte, že takto se kradlo na všech stavbách v socialistickém Československu, pak škody byly miliardové. Proto zlodějny za komunistů nebyly o nic menší než nyní, akorát tak nějak kradli všichni, což nyní nejde a proto je plno řevu o tunelování. Nicméně nejvíc řvou ti, kterým chybí možnost si nakrást. Inu zloděj křičí, chyťte zloděje.

Samozřejmě účetně bylo tenkrát všechno v pořádku. Podle papírů spotřebovaly komunistické stavby sice více cementu než pohraniční pevnosti v roce 1938, ale nikoho to nezarazilo.

Jak bylo také za komunistů zvykem, stavělo se pomalu a tak byla motolská dětská nemocnice zcela dokončena až v sedmdesátých letech a to ještě v mizerné kvalitě. Moji pražští kamarádi, kteří měli tu smůlu a z nějakého důvodu pobývali jako malí ve zdejších prostorách, vzpomínají na motolskou nemocnici jako na dům hrůzy. Hrozná prý byla netěsnící okna, kterými to dovnitř příšerně táhlo.

Čtěte také: 

Komunistické zdravotnicí: soudruhům luxus, lidem smrt

Komunistické zdravotnictví – bída, svrab a popravy důchodců

 

Na zdravotnictví bychom neměli nazírat optikou ideologie