Zpráva o organizovaném násilí komunistů: "Svatý triumvirát" mučitelů Pich-Tůma, Mácha, Herda na scéně (2. díl se seriálu)

Autor: Milan Vyterna | Publikováno: 6.8.2012 | Rubrika: Historie
Bolsevici

 

Vágní formulace o kompetencích Národních výborů při zřizování bezpečnostních sborů dokonale splnila svůj účel a umožnila komunistům realizovat bolševické heslo „Všechnu moc sovětům“. Typická pro osud „nové bezpečnosti“ byla situace v Praze, kdy policejní ředitelství doslova přepadl se svými „partyzány“ komunista Sameš a bez okolků vyhodil od květnového povstání zde úřadující plukovníky četnictva Šemberu a Stukavce. Jeho prvním krokem bylo rozpuštění policie a četnictva a zřízení pohotovostních oddílů, „Dělnických milic“ pro „zvláštní použití“.

 

Podobní samozvaní vůdcové tohoto typického lumpenproletariátu úřadovali ve většině českých měst. Jako houby po dešti vznikaly a mohutněly bandy, rekrutované z kriminálních živlů a nacistických kolaborantů, jako „Národní milice“, „Národní stráž“, „Občanská stráž“ nebo „Revoluční gardy“. Někdejší Stbák Vlastimil Kroupa, který po srpnových událostech 1968 emigroval do Kanady dosvědčuje, že tyto bandy vznikaly pod logistických vedením zpravodajců NKVD a Rudá armáda zajistila jejich výzbroj i výstroj, přesně podle směrnic moskevského vedení KSČ, potvrzených rozhodnutím Národní fronty ze 17. 4. 1945 a Ústřední rady odborů z 39. 4. 1945.

 

V minulé kapitole zmíněný komunistický sadistický vrah Sedlář si zřídil v Ostravě svojí tlupu gangsterů a udělil si titul „Zemského náčelníka Stráže bezpečnosti“ ve spolupráci s komunistou Kotasem, stejně samozvaným předsedou ostravského Národního výboru, který svým dekretem s okamžitou platností rovněž rozpustil policii a četnictvo a přikázal násilné odzbrojení jejich příslušníků. Výkonem rozhodnutí byl pověřen samozřejmě Sedlář. Spíše více než méně chaoticky se do různých „gard“ a „stráží“ rekrutovali z těch charakterově a morálně nejproblematičtějších živlů různí „vlastenečtí bojovníci“.

 

Komunistický novinář Lakatoš ovšem pěl chválu nad nadšeným „vytvářením bezpečnostních sborů“, složených z „partyzánů“ a „osvědčených bojovníků a odbojářů proti fašizmu, vedeních KSČ“. V červnu 1945 se komunistická moc pokusila nezměrný chaos ve svých „bezpečnostních“ složkách centrálně usměrnit a ministr vnitra Nosek jmenoval jak vrchního velitele „bezpečnosti“, kariéristického byrokrata Oldřicha Kryštofa, tak zemského velitele „bezpečnosti“ pro Čechy Veselého-Štainera, pro Moravu pak údajného interbrigadistu ze Španělska Sedláka. Ti měli formální odpovědnost za bezpečnostní situaci ve státě, ale ve skutečnosti zůstala svrchovaná a naprosto ničím neomezovaná moc té rozmanité sbírce zločinců, kolaborantů a deviantů, formálně ovšem „osvědčeným komunistům, partyzánům a odbojářům proti fašistům“ na okresních a obecních úrovních. Za pozornost stojí neoficiální styčný důstojník Karel Smíšek, který v hodnosti majora NKVD zajišťoval sovětizaci československé „bezpečnosti“

 

Klika, reprezentovaná komunistickým ministrem vnitra Noskem prosazovala rozpuštění všech dosavadních ozbrojených složek a zřízení jednotného Sboru Národní bezpečnosti (SNB), zatímco Ústřední Rada Odborů (ÚRO), vedená Antonínem Zápotockým nadále trvala na posílení a formálním uzákoněním činnosti neblaze proslulých „Revolučních gard“. Na Gottwaldův zásah došlo 26. 5.1945.k formálnímu podřízení „Revolučních (spíše gangsterských) gard“ Zemskému Národnímu výboru a 16. června došlo k dohodě, podle které budou všechny dosavadní ozbrojené formace „dělnické třídy“ rozpuštěny a začleněny do SNB, případně do armády. ÚRO a tedy Zápotockému byl svěřen úkol zřídit a posilovat dělnické závodní milice pro chystané zúčtování s buržoasií. Vskutku byl zahájen masový nábor do SNB z řad „osvědčených stranických kádrů“ , ze kterých byl podle rozhodnutí Zemského Národního výboru zformulován Pohotovostní pluk Národní bezpečnosti.

 

Celkem bylo k SNB do konce roku 1945 přijato přes 13 000 osob, zatímco ve stovkách venkovských bývalých policejních a četnických stanicích zůstalo ve službě 19 027 „starých“, převážně ještě prvorepublikových zaměstnanců bezpečnostních sil ministerstva vnitra. Do konce roku 1947 byly penzionovány a propuštěny, někdy také tendenčně obžalovány a. pod různými záminkami uvězněny stovky „starých“ policistů a četníků, početní stav SNB však přesto vzrostl na 43 609 osob. Skutečný výkvět “Revolučních gard“ se sešel u pražského pohotovostního pluku. Jeho velící důstojníci, jako ppor. Jan David veřejně hlásali, že revoluce v květnu neskončila a po fašistech je nutno skoncovat také s buržoasií, por. Miroslav Duda byl zase obviněn z drancování v pohraniči, kterého se dopustil se svojí „Národní gardou“. Nekomunisté neměli téměř šanci být do těchto jednotek přijati, a pokud ano, nikdy nedosáhli velitelských funkcí.

 

Od počátku v nich byli činní tzv. osvětoví důstojníci, pozdější politruci a byli buďto pravou rukou, nebo častěji skutečnou velící autoritou toho kterého oddílu SNB. Osobní složky nekomunistů byly vedeny odděleně se zvláštním důrazem na „lidové a vlastenecké smýšlení“ těchto zaměstnanců, na které byl vyvíjen hrubý nátlak buďto ke vstupu do Strany, nebo k „dobrovolnému“ odchodu ze služeb ministerstva vnitra. Tyto excesy, jakož i nesmírné posilování ozbrojených složek komunistického ministerstva vnitra přeci jen nemohly nevzbudit pozornost nekomunistických politiků v parlamentu a tak bylo dosaženo alespoň jeho reorganizace na 3 pohraniční pluky a zvláštní útvar pro trestní tábor v Jáchymově. Interpelace ohledně nehorázných praktik uplatňovaných na nekomunisty u SNB na ministra Noska jím byly zcela ignorovány.

 

V oficiálních projevech pro parlament a širokou veřejnost komunisté konejšili a bagatelizovali hrozivou situaci, ve které plně ovládli ministerstvo vnitra a Nosek v parlamentu dokonce tvrdil že z 53 vedoucích činitelů je jen 23 členy KSČ. Podle jakého klíče určoval Nosek „vedoucí činitele MV“ zůstalo neznámo. ÚV KSČ z jara 1946 naproti tomu s uspokojením konstatuje, že vedoucí místa u SNB jsou na místní i okresní úrovni z 95% v „našich rukou“ a na celostátní (ministerské) úrovni zcela. Co se týče Státní bezpečnosti, kterou v této době ještě nelze ztotožňovat s pozdější StB, varuje, že se v ní na rozhodujících místech ještě nacházejí některé nespolehlivé osoby, zejména sociální demokraté. Byla již však „přijata opatření“ aby došlo k „nápravě“ této situace. Zvláštní pozornost věnovalo vedení komunistů zpravodajským službám jak armádním, tak civilním.

 

Po období chaosu, podobného tomu při formování SNB byl 21. srpna 1945 zřízen Zemský výbor bezpečnosti při Zemském Národním výboru, který se členil na Zemské velitelství SNB, Zemskou úřadovnu Státní bezpečnosti, Zemský odbor bezpečnosti , Zemskou kriminální ústřednu a další drobná méně významná oddělení. Agenda a obsah činnosti úřadovny Státní bezpečnosti a Zemského odboru bezpečnosti prakticky splývaly, což pramení zřejmě z nejednotného pohledu při budování čistě komunistických ozbrojených a zpravodajských složek jednotlivých vedoucích komunistických činitelů. Brzy ostatně došlo k jejich sloučení. Zemský odbor bezpečnosti (ZOB), tzv. II. oddělení byl plně podřízen MV, kde velel tzv. odboru „Z“ v NKVD vyškolený zpravodajec Jindřich Veselý.

 

Obdobou odboru „Z“ na Slovensku byl VI. (později VII.) odbor pověřenectva vnitra. Jeho podřízeným, velitelem pražského ZOB byl Emil Hršel, známý z předválečné doby jako předseda československého komsomolu. Jeho zásluhou byla dovršena plná orientace celého jeho odboru na infiltraci a sledování nekomunistických stran a jejich vedoucích činitelů v centru dění, tedy v Praze. Navíc byl při zemském velitelství SNB založen „stíhací zpravodajský oddíl“ pro „zvláštní úkoly v terénu“. Zcela paralelně pak působily cizozemské, sovětské zpravodajské skupiny,o kterých snad věděl jen „styčný důstojník“ NKVD Karel Smíšek, působící na Noskově ministerstvu jako nedotknutelná „šedá eminence“ a z jistě dobrých důvodů a těchto aktivitách do smrti nic neprozradil. V dokumentech z této doby nenalezla o činnosti agentů či přímo skupin NKVD na území ČSR naprosto nic ani Pillerova vyšetřovací komise z roku 1968

 

Díky dosud trvajícímu formálnímu oddělení Zemského odbor bezpečnosti a úřadovny Státní bezpečnosti vznikaly na nižších stupních oblastní, krajské a okresní (městské) úřadovny jak ZOB, tak StB. Platila ale zásada podřízenosti úřadoven StB místním úřadovnám ZOB, díky čemuž hlášení a výkazy StB putovaly směrem vzhůru jak v samotné hierarchii StB, tak přes odbory ZOB a Jindřích Veselý tak ve svých rukou soustřeďoval dvojmo kontrolovanou moc nad všemi civilními zpravodajskými službami, plně orientovanými na „boj proti třídnímu nepříteli“. Oficiální komunistická historiografie velice oceňuje „nesmírně záslužnou práci“ kterou ZOB vykonal pro „stranu a dělnickou třídu“.

 

Prověření členové strany ve službách komunistické „bezpečnosti“ „odhalovali činnost vnitřních nepřátelských politických sil, zaměřených proti zájmům REPUBLIKY A LIDU, proti lidově demokratickému zřízení, a pronikali odvážně do ideologických buněk a centrál, ze kterých byla tato nepřátelská činnost řízena“. Nepřátelé „republiky a lidu“ byly tedy jasně identifikováni a díky plnému a bezpodmínečnému ovládnutí vnitřních bezpečnostních složek se komunisté chystali k závěrečnému skoncování s tímto „vnitřním nepřítelem“. A vývoj z hlediska utužení a zefektivnění výkonu komunistické „lidové spravedlnosti“ dále pokračoval.

 

Po vyhraných volbách 1946 bylo z podnětu členů ÚV KSČ Slánského a Švába založeno při pražské úřadovně StB oddělení „F“. Pracovníci oddělení, pečlivě vybírání z „nejosvědčenějších kádrů“ měli v bezpečnostních složkách (a nejen v nich) odhalovat skryté nepřátelské živly, zejména kolaboranty (čili čtěme věcně a správně účelově vyrábět kolaboranty), shromažďovat proti nim důkazní materiály pro retribuční soudy a v pozdější době také zejména v utajení pronikat na schůze nekomunistických stran,

 

vytipovávat „nepřátelské živly“, zaznamenávat jejich „nepřátelské“ proslovy a aktivity pro chystané konečné zúčtování a konečně dopouštět se provokací a přímo destrukcí těchto „nepřátelských“ schůzí. Marně si soc. demokratický poslanec Kubát stěžoval na účelové provokace a rozbíjení schůzí příslušníky „oddělení F“, kteří sice často nosí průkazku strany Sociálně Demokratické, ale rozkazy jim dává výhradně ÚV KSČ. Komunističtí poslanci jeho projev jako „lživě skandální“ ocenili pískáním a dupotem.

 

Vyšetřovatelé oddělení „F“ Pich-Tůma, Mácha, Herda s další vyslýchali uvězněné příslušníky Sicherheitdienstu a Gestapa. Všechny získané informace byly díky plnému ovládnutí bezpečnostních a zpravodajských složek komunisty využity jen k jejich prospěchu. Podle interního dokumentu ÚV KSČ z jara 1947 mělo být těmito výslechy zejména „všemi prostředky zabráněno odhalením zrádců a udavačů či přímo konfidentů gestapa a nacistických zpravodajských složek v KSČ, které by v podmínkách stupňujícího se politického boje mohli využít buržoazní odpůrci dělnické třídy“. Zároveň je nutné získat co nejvíce kompromitujících materiálů k „protilidových“ a „buržoazním“ představitelům. I bez vysvětlujícího dodatku bylo i těm nejhloupějším komunistickým vyšetřovatelům zcela jasné, že tyto materiály je nutné získat - či vypracovat – za každou cenu a jakýmkoliv způsobem. Po nejočividnějším odhalením zjevných lží a zfalšovaných důkazních materiálů před retribučními soudy však tato praxe poněkud polevila a oddělení „F“ se pak věnovalo jiným úkolům nemenší důležitosti.

 

Karel Šváb, který se v dubnu 1946 chopil ze Slánského popudu tzv. evidenčního oddělení ÚV KSČ, z něj vybudoval skutečnou zpravodajskou centrálu komunistické strany a soustředil ve svých rukou moc nad všemi bezpečnostními a zpravodajskými složkami státu. Zefektivnil nábor agentů v nekomunistických stranách, pečlivě sledoval a monitoroval činnost představitelů všech takto definovaných „nepřátelských sil“ jako nekomunistických ministrů, poslanců a představitelů jiných politických stran, nekomunistické, ale i komunistické generality (vzpomeňme jen na proces a odsouzení generála Ludvíka Svobody o pár let později), vysokého kléru a kanceláře presidenta republiky včetně sledování dr. Edvarda Beneše osobně.

 

Jen během roku 1946 oddělení předložilo 22 situačních zpráv pro ústřední výbor. Díky svému vrcholnému řídícímu postu shromažďoval Šváb ve svých rukou jak zprávy z bezpečnostních agentur ministerstva vnitra tak již i z plně komunisty ovládnutého armádního zpravodajství, jakož i od četných komunistických agentů na MZV kterému dosud formálně velel Jan Masaryk. Rejstřík aktivních komunistických špionů, provokatérů i hluboce utajených zpravodajců byl velmi široký.

 

Kádrovou základnu hojně dodala zejména „Leninská mezinárodní škola“ v Moskvě, mezi jejímiž absolventy najdeme jak nejbrutálnější katy z vyšetřoven a cel táborů smrti (Bruno Köhler) ,tak uhlazené intelektuály jako Jan Šverma, studující ve stejném ročníku s Marií Švábovou, později Švermovou. Tuto školu „zpravodajců“, evakuovanou za války do Kušnarenkova u Ufy absolvovali jak již jmenovaní vyšetřovatelé „oddělení F“, tak další neblaze proslulí představitelé komunistické „spravedlnosti“ z let nadcházejících, jako R. Vetiška, R. Peschl, A. Schramm či R. Procházka. Jejich tvrdě sovětská výchova a „zpravodajské“ vzdělání se hrůzně komicky projevila v oběžníku ÚV KSČ z ledna 1948 který byl rozeslán směrem dolů na všechny úřadovny civilního i vojenského zpravodajství a kladoucí za cíl pořídit seznamy nejvýznamnějších ideových nepřátel komunistické strany, chystající se provést dlouho připravovaný konečný úder. Jasně byl uveden účel tohoto oběžníku - komunisty velice hojně používaným rusizmem „OBEZGLAVIŤ“(O hlavu připravit)!

 

Vojenské Obranné zpravodajství (OBZ) bylo již od svého účelového založení v lednu 1945 u Čsl. Armádního sboru na východní frontě nezpochybnitelným jádrem vojenského zpravodajství, plně předem ovládaného komunisty. Náčelníkem Hlavní Správy Obranného zpravodajství se stal v Bedřich Reicin (později jako velezrádce v procesu se Slánským odsouzen a popraven 3. prosince 1952), známý jako „Kinderfricek“ pro svoji vášnivou a fanatickou indoktrinaci dětí a dorostu.

 

Prozatím za své úspěchy skokově postupoval v hodnostech a funkcích. A úspěchů nebylo málo, z HSOBZ se dávno před komunistickým pučem stala další plně služebná organizace ÚV KSČ. Její I. oddělení bylo operativní a z titulu své funkce pátralo po „nepřátelských“ silách a agentech v armádních útvarech. II. oddělení, studijní, vyhodnocovalo všechny zprávy a informace o bezpečnostní situaci v armádě pro potřeby ústředního výboru v úzké spolupráci se III. oddělením, zabývajícím se prověrkami důstojnického sboru, „osvětovou“ výchovou a defenzivou před „nepřátelskými agenty“.

 

Další oddělení již byla méně významná, podstatný byl již jen vlastní zásahový oddíl HSOBZ provádějící domovní prohlídky a zatýkání „nepřátel republiky“. Reicin byl schopný – a bezohledný - organizátor a dlouho před civilním resortem MV dosáhl plné konsolidace vojenské bezpečnosti a zpravodajství pevně ve svých rukou. HSOBZ byla v létě roku 1946 přejmenována na 5.oddělení štábu MNO pod již plukovníkem Reicinem. Ve funkci zůstal až do roku 1949, kdy povýšil na náměstka ministra obrany.. 5.oddělení prošlo ještě několika reorganizacemi, až se z ní stala na přelomu 1952-1953 Vojenská kontrarozvědka, formálně součást MNO, ale ve skutečnosti až do pádu režimu r. 1989 zcela podřízená StB

 

Stranická činnost byla sice až do února 1948 v armádě a vůbec v bezpečnostních složkách přísně zakázána, ale jak bylo uvedeno, pod pláštíkem „osvěty“ a hojně využívaných „osvětových důstojníků“, v drtivé většině pečlivě vybraných stranických kádrů jak u MV, tak u MNO získali komunisté zcela zásadní vliv nad ozbrojenými složkami republiky. Za zmínku stojí rovněž zásadní vliv ÚV KSČ na brannou politiku celé země, nad pečlivým sledováním zatím jen všech příslušníků ozbrojených sil. Branná komise ÚV KSČ masivně využívala strachu z komunistů a snahou „nedráždit komunisty“, zejména pak jejich hrozivé protektory Rusy, obecně rozšířenou v ostatních politických stranách a bez rozpaků a obav mimo jiné zřídila až na úroveň nejnižších a nejmenších vojenských útvarů a oddílů hierarchickou organizaci “stranických důvěrníků“. Branná komise ÚV KSČ přímo řídila zemské branné aktivy (zemské branné referenty),ty pak divizní, plukovní branné aktivy.až po branné důvěrníky rot a světnic.

 

Karty byly rozdány a majíce s rukou všechny trumfy, Strana se chystala na Velké finále.  

 

Čtěte také:

 

Zpráva o organizovaném násilí komunistů: Upalování v pneumatikách, ukřižování a Bartolomějská noc (1. díl ze seriálu)

 

Proč jsou komunisté takoví hrozní zbabělci

 

Komunisté vystrkují ďábelské rohy

Klíčová slova: KSČM  | komunismus  | levice  | marxismus  | extremismus  | Grebeníček  | Gottwald
10406 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Studenti Sorosova gymnázia v Praze vyhlásili stávku kvůli Zemanovi. Přišli je podpořit Pavel Novotný, herečky Holubová s Geislerovou a Eva DecroixDlouholetý člen ODS se naštval po vyloučení VK ml. Tohle napsal v rezignačním dopisu šéfovi Oblastního sdružení Česká LípaEvropský parlament včera narychlo přijal dva zákony, které se týkají slovenských prezidentských voleb. Slušní lidé budou potěšeniV ODS začal hon na čarodějnice. Příznivci umučeného Mistra VK ml. jsou hromadně upalováni na hranici. S poslankyní Majerovou Zahradníkovou bude zahájen monstrprocesAť se Petr Fiala omlouvá sám za sebe

euPortal.cz

Australan povraždil lidi v mešitě. Ovšem media již neřeknou, že v této mešitě verbovali muslimy pro džihád proti nevěřícímVáclav Klaus mladší už nebude spojován s pokryteckou neomarxistickou skupinou, která mu špinila jméno. Pro ODS se otevírá daleko snadnější cesta k faktické integraci s TOP 09 a Piráty

Eurabia.cz

Teroristický útok v nizozemské tramvaji - několik mrtvých. Jde o muslimskou pomstu za vystřílení mešity na Novem Zélandu?Zažili jsme německý protektorát a měli bychom se bát protektorátu muslimského?

FreeGlobe.cz

Bílé feministky sklízejí plody své tolerance! Barevné sestry jim nadávají do bílých ku.ev (+ video)Každý druhý mladý Němec se bojí vyjádřit svoje politické názory. Tomu se říká svobodná společnost!

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

Česká média vždycky nenáviděla ODS, ta se teď sama porazila a zapřela. Prořízlá komentátorka Stonjeková nakládá po odstranění Klause juniora brutálně všemVeteránka ODS se neudržela: Vlezte EU do prdele. Psycho, prounijní sráči. Nasrali jste mě, už nikdy ODS
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění