Pozitivní význam morálky ve společnosti je zaplaven špínou. Kdo nás očistí? Bůh, revoluce či snad my sami?

Autor: Richard Jecho | Publikováno: 2.8.2012 | Rubrika: Zamyšlení
Vlajka - Česká Republika

Nálada v naší společnosti je na bodu mrazu. Průvodním jevem je občanská bezradnost, která ústí v lhostejnosti. Průměrný občan ztrácí víru v pozitivní obrat a uzavírá se do ulity rezignace. Z hlediska společenského vývoje je to stav velmi nebezpečný, poněvadž budou chybět impulzy k pohybu vpřed, což v důsledku povede k zaostávání a pozvolné degradaci našeho národa na snadno ovladatelné stádo ovcí. Přesvědčil jsem se, že značná část nespokojené občanské populace vnímá medializované skandální korupční kauzy, ale jejich komentování končí slovy „stejně nic nezmůžeme“.

Tato odevzdanost je alarmující a to zejména proto, že tato populace přijala účelově deformované významy slov jako je politika, demokracie, morálka, etika, právo a mnoho dalších mezníků, které by měly vymezit prostor našeho kvalitativně jiného bytí, které přiděluje každému jedinci aktivní roli spolutvůrce přítomnosti a neposledně budoucnosti a to nejméně v horizontu lidského života. Je nutné znovu probudit v současnosti spící občanské sebeuvědomění. Očistit základní postuláty organizované společnosti od nánosu falešného předstírání. 

O D S – je vůbec ještě stranou občanskou, neřku-li demokratickou? Vždyť reprezentuje v podstatné míře rozkradení a devastaci našeho hospodářského potenciálu.

Ć S S D – co je to vlastně z dnešního pohledu sociální demokracie? Jinými slovy by to mělo znamenat, že většina obyvatelstva je zbavena sociálních starostí, tzn. bezproblémové zabezpečení každodenních základních potřeb a to počínaje bydlením, výživy, zdravotní péče, vzdělávání a především nabídkou pracovního uplatnění, které je vlastně základem sociální jistoty. I tato strana měla příležitost vládnout, ale přesvědčila jen o formálním obsahu svého názvu, je spojena taktéž s řadou korupčních kauz, pokrytectvím a ideovou bezradností a sliby, kterým objektivně nemůže dostát. Ostatně slíbené vydrží i 100 let.

K D U – Č S L – křesťanská demokracie, jak může naplnit vůli většiny? Základním kamenem je víra křesťanských principů a k té se hlásí v naší ateistické populaci asi 15% obyvatelstva a lidová? To snad nemyslí ani vážně, když ji volí sotva 5% sympatizantů. A přesto tato strana za podpory spekulantů jiných stran lobbuje za diskutabilní církevní restituce a zcela přehlíží skutečnost, že v podstatě ateistický občan ve prospěch tohoto skupinového zájmu přispěl ze svých daní na mzdy „sluhů božích“, nákladů teologických fakult a údržbu svatostánků od r.1950 min.částkou 100 mld. Proto považuji církevní restituce v požadovaném rozsahu za akt nehoráznosti, které ve své prozaické podobě jsou analogií kuponové privatizace. 

Strana z e l e n ý c h - patří do extrémní skupiny ekologismu. Tím ovšem nechci říci, že životní prostředí je druhořadé, právě naopak, musí mít své významné místo v programu každého seskupení, které bude chtít komplexně řešit navršené problémy v naší zemi. Co je vlastně ta demokracie, kterou se zaštiťují všechny politické strany? „Demokracie“ se stala zaklínadlem současnosti. Je frekventovaná ve všech mediích a téměř v každém vystoupení některého z politiků. Stala se lacinou návnadou pro všechny skupiny voličů.

Bohužel, téměř všichni, kdo s tímto pojmem operují, mají na mysli něco jiného, než- li prostý občan – volič, který si demokracii vykládá jako svobodu a rovnost před zákonem a právem „ do toho mluvit“. Domnívám se, že cítění občana se více ztotožňuje s principy tzv. přímé demokracie. A to je ten základní rozpor chápání občana a politika, který byl z nepochopených principů zvolen také občanem, ale do tzv. zastupitelské demokracie, tzn. že nyní disponuje delegovanou pravomocí voliče, ale již dávno zapomněl na své předvolební slogany a jeho chování je motivováno jen a jen upevňováním moci. „Demokracie“ která má původ někde ve Starém Řecku a jejíž výkladem se zaobírali Platon i Aristoteles, je velmi ohebná. Vždyť i tito filozofové dospěli ve svém výkladu k rozdílným závěrům. Z formálního hlediska můžeme hovořit o demokracii přímé, nepřímé, zastupitelské, konkurenční, konsensuální, participační, sociální atd.

I z hlediska obsahu můžeme hovořit o demokracii liberální a z opačného pólu o demokracii socialistického centralismu. T. G. Masaryk demokracii z hlediska obsahu definoval „Demokracie je diskuze…“. T. Baťa ji definuje „Demokracie je volba…“. Jak je zřejmé, „Demokracie“ není pojmem statickým a je ji možné různě interpretovat. Jsem názoru, že „Demokracie“ je pojmem časoprostorové dimenze a neustále se vyvíjí v závislosti na celosvětovém společenském pohybu Chceme-li pochopit demokracii, nelze abstrahovat pojem demografie v tom nejširším výkladu, tzn. s ohledem geografického rozprostření lidské společnosti, etnické různorodosti, kulturní vyspělosti, krajové a rodové zvyklosti, genové intuici a mnoha dalším faktorům. Demokracie také není „bezbřehým“ pojmem a musí být limitována všeobecně platnými principy lidského bytí. Pro ilustraci problematiky mne napadá oblast sportu.

Člověk jako jedinec disponuje různými schopnostmi, ale u každého jsou některé dispozice dominantní a podle toho se svobodně rozhoduje, kde uplatní svůj talent. Může to být kopaná, hokej, házená, košíková, tenis, plavání, atletika, box, lyžování atd. Ale každý zájmový sport má velmi odlišné podmínky charakterem hřiště, nebo jiného sportoviště. Tento základní předpoklad provozování daného organizovaného sportování nelze zaměňovat. Každá hra, či souboj, má svá pravidla, mnohdy velmi protichůdné. Tato pravidla jsou všude striktně dodržována a příp. porušení je ihned sankcionováno. Má člověk právo na své rozhodnutí, který sport bude preferovat? Jistě se shodneme: ANO.

Co kdyby se ale fotbalový svaz, který je představitelem podle statistiky nejmasovějšího sportovního hnutí rozhodl, na základě většinového principu, přerozdělit všechny prostředky uvolněné na sport výhradně ve prospěch fotbalových klubů. Bylo by to demokratické? Formálně, podle většinové demokracie ANO, ale všichni asi cítíme, že by to bylo rozhodnutí absurdní. Vždyť každý má právo rozhodnutí o své seberealizaci. Takže uplatňovat většinové právo podle konkurenčního modelu univerzálně pro rozhodování je nesmyslné.

Naštěstí sport preferuje model konsensuální s právy autonomie menšin. Přes všechny rozdílnosti sportovních odvětví, tzn. různorodosti a mnohdy nezaměnitelnosti sportovišť, přes velmi rozdílná pravidla jednotlivých sportů, až po individuální dispozice jednotlivce má sport jeden průsečík a to je FAIR PLAY. Převedeno do obecné společenské roviny: Základním pilířem demokracie je MORÁLKA. Ale i morálka je pojmem relativním, který zahrnuje normy chování ve společnosti v určité etapě vývoje. Takže, žijeme-li v současné době ve společnosti, kde korupce, lež, sobectví a prospěchářství se stávají zvyklostí, začínáme i negativní jevy vnímat s lhostejnosti obrněni jistou mírou otrlosti. Morálka má své kořeny ve výchově a vnějším působení okolí na člověka. Abychom ozdravili tento základní pilíř demokracie, je nutné začít s pozitivním působením na ještě nenakažené jedince a naučit je především rozlišovat co je dobro a co je zlo a znovu oživit pojem čestnost. Dokud neočistíme ve společnosti ten pozitivní význam morálky, který stejně jako politika a demokracie je zaplaven vrstvou špíny, nemůžeme očekávat, že kodifikované chování právní normou budou vždy k prospěchu vývoje společnosti a zcela objektivním kriteriem pro hodnocení chování jednotlivce.

Budeme-li zkoumat linii demografie – demokracie – morálka – etika – právo a jeho vymahatelnost a abstrahujeme-li od všech negativních vlivů „špatných mravů“, potom musíme konstatovat, že jediným objektivně věcným faktorem je demografie. To je gordický uzel překotné globalizace. Rozprostření obyvatelstva na naší planetě je dané. To je základní faktor, který musí být zohledňován. Díky geografické různosti, po dlouhá tisíciletí vzájemné neprovázanosti se utvářela lidská společenství v různých částech světa individuálně v závislosti na stupni poznání, rodových tradicích, genové intuici a neposledně na daných přírodních podmínkách.

Civilizační vývoj a zejména pak technický pokrok dnes již odstranil všechny bariery izolace a nabízí dokonce přímou komunikaci, která již nezná hranice vzdálenosti. To je ten vnější předpoklad spolupráce a potažmo jeden z předpokladů globalizace našeho Světa. Co však nelze technickým prvkem nahradit je rozdílný způsob myšlení a vidění světa z různého úhlu pod vlivem etnické různorodosti, která má kořeny jednak v různorodosti životních podmínek, ale v podstatné míře pak v rodové tradici a genetické intuici. Od těchto aspektů se odvíjí vnímání morálky a pravidla etiky, které jsou předpokladem pro etnické chápání demokracie. Jak jsem již uvedl výše, všechny tyto pojmy jsou dynamické. Např. v našich poměrech před dvěma, či třemi generacemi bylo soužití párů formálně nesvázaných společensky odsuzováno a považováno za nemorální (nepřipomínám ani problematiků gejů).

Dnes již volné párové svazky i s dětmi nikoho nepobuřují a nepovažují se za prohřešek proti morálce. Je to zjevný posun v obecném chápání morálky i v poměrech konzervativní společnosti. V poměrech pro nás exotičtějšího světa je např. mnohoženství běžným jevem, který se nepříčí lokálnímu výkladu morálky, zatím co u nás oficiální bigamie je nepřípustná, neřku-li morální. Před sbližováním národů a formalizováním vztahů mezi rozdílnými etniky stojí ještě dlouhá cesta vzájemného poznávání při zachování respektu k odlišnostem. Jak je zřejmé, „Demokracie“ a základní postuláty, které ji musí vymezovat, aby nesklouzla do anarchie, není a nemůže být statickou univerzální šablonou, podle které by se poměřovaly a vynášely soudy o společenském klímatu toho, či onoho etnického seskupení žijícího v určitém státním celku. Posuny základny demokracie, je vesměs rezonancí posunu společenského vývoje v daném teritoriu a je obvykle provázeno konfliktem zájmových skupin, mnohdy i krveprolitím, aby v konečné výslednici se prosadila vůle etnické většiny.

Ostatně, vůle většiny je formálně deklarována téměř ve všech variantách demokracie a je snad jejich jediným průsečíkem. Odlišné jsou však formy prosazování vůle většiny, poněvadž zde se nabízí prostor od skryté autokracie až po lidovládu. Při extrémním globálním uplatňování demokratického většinového principu by potom měli právo prosazovat směr světového společenského vývoje Asiaté, což se nám, Evropanům, jistě zdá nepřijatelné. V Evropském prostoru, kde jsme svědky snah po hospodářské globalizaci spojené se snahami normovat ekonomické chování, se prosazuje konsensuální systém demokracie s právem veta národnostních menšin, ale nerespektuje se v tom případě jejich autonomie.

V praxi se prosazují většinové zájmy hospodářsky silnějších a lidnatějších zemí, tj. Německa, Francie a snad zemí Beneluxu, které nekorespondují se zájmy menšinových národnostních etnik, kterým je přisouzena role pasivních „hráčů“ od kterých požadují podřazenou poslušnost. Takto uchopená globalizační demokracie také není řešením. Skrývá mnohá potenciální nebezpečí konfliktu zájmů historických národnostních etnik. Podle mého názoru mezníky demokracie jsou aspekty, které nejsou dílem člověka, nýbrž je dostal do „vínku“ – právo života, svoboda pohybu po této planetě, právo užívat všech darů přírody ke svému přežívání a zdokonalování se.

Chceme-li žít v plnohodnotné demokracii, musíme obecně akceptovat etnický morální kodex a související etická pravidla, která jsou většinově akceptovatelná v dané etapě společenského vývoje. Za principy demokracie a morálky nelze považovat fetišismus k čemukoliv, ani hospodářsko-ekonomickou úroveň kteréhokoliv národnostního etnika, poněvadž tyto principy musí být bytostně lidské. Z toho důvodu považuji současné evropské globalizační snahy za velmi předčasné a naopak ve svých důsledcích vývojový proces globálního sbližování jen oddálí.

Čtěte také: 

Globalizace ve slovníčku evropských levicových pojmů

Povrchní svět lidí

Ó Evropa mocná je moc nemocná

4569 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Autor dopisu generálů: Občanská válka? Francouzský národ je na konci sil. Kdo za to může? 500 no-go zón, už i na venkověPodpořte prosím EUportal.cz

Eurabia.cz

Jak si s námi vytřel Západ zadek a okradl nás o naše zlatoAnglická škola se omluvila za karikaturu Mohammeda. Slíbila, že se to již nestane

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

„Migranta do každé rodiny!“ Babiš a Piráti. Soudem rozdmýchané téma. Jak to může skončit? Cyril Svoboda tušíPoslanec Španěl z volebního výboru: Odpovím bez vytáček, změny v ČT budou nutné!
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění