Evropská komise na straně jedné lže ve svých propagačních materiálech a reklamách na sebe samu i na EU, zatímco na straně druhé pod sankcí nutí lidi k tomu, aby její produkty či služby povinně odebírali, nebo aby jejich existenci strpěli - a v obou případech zaplatili náklady s tím spojené. Oproti tomu existuje soukromý sektor, dnes už téměř třídní nepřítel Bruselu, který vyrábí své produkty a ani v nejmenším není tak drzý, aby kohokoli nutil k tomu, natož pod nějakou sankcí, že si jeho produkty a služby musí koupit.

Komise letos v květnu schválila další povinný seznam, tentokrát „zdravotních tvrzení“. Tímto seznamem se musí řídit všichni výrobci potravin a potravinových doplňků v EU. Komise dostala na stůl cca čtyři tisíce různých dosavadních reklamních a obchodních proklamací z obalů, ke kterým jí Barrosem a spol. vybraní vědci dali svůj palec nahoru, nebo dolů. Palec nahoru dali zatím jen u 222 tvrzení, které se nově mohou na obalech produktů objevit. Ostatní se používat pod sankcí nesmí. Proč? Protože Komisí vybraní odborníci neuznali účinky na lidské zdraví, popsané na obalech zboží, za průkazné. V praxi to například znamená, že nápisy „vápník podporuje zdravý růst kostí“ už nebudou smět být na sýrech nebo mléku pro děti. Zmizet budou muset třeba z jogurtů i informace o tom, že v nich obsažená „probiotika posilují imunitu“. Jiří Ruprich ze Státního zdravotního ústavu, který v České republice provádí tzv. výklad zdravotních tvrzení v souladu s nařízením Evropské komise, k tomu říká: „Přínosem bude určité omezení počtu tvrzení tak, že se v nich budou spotřebitelé lépe orientovat a mohou mít jistotu, že se opírají o konsenzus nezávislých odborníků Evropské unie, a nikoli pouze o dílčí názor. Ten je někdy pravdivý, ale jindy spíše takový, že je přání otcem myšlenky.“

Nikdo nikdy nikoho nenutil k tomu, že si musí koupit ten či onen jogurt, tvaroh, mléko, sýr, nebo nějakou tu laskominu na chuť. Přes veškeré reklamní slogany na obalu je na něm i složení. Pokud si někdo, koho nikdo nenutí, koupí výrobek jen podle toho, že na něj slyšel nebo viděl nějakou reklamu či proklamační slogan, je blbec. Výrobce něco vyrobil a do něčeho to zabalil, a jelikož neexistuje povinnost to koupit, může si výrobce své výrobky nabouchat a případný oprávněný nezájem kupujících ho může poslat ekonomicky do háje. Oproti tomu může Evropská komise, která další nová pravidla v zájmu našeho blaha nařídila, psát a sdělovat lži a mystifikace jak na běžícím pásu, a všechny pak nařízeními přinutit odebírat a platit za to. Že nové nařízení za blbce odnesou všichni, protože náklady na nové obaly promítne každý výrobce samozřejmě do ceny výrobků, o tom snad žádná. Když si půjčím některá ze slov Jiřího Rupricha z toho státního ústavu pro výklad jediné pravdy, tak v EU se zkrátka opíráme o nařízení Evropské komise - u nichž více než kde jinde platí, že jsou ve stylu přání otcem myšlenky. Bohužel s sebou nesou také náklady, které musíme zaplatit, i kdybychom nechtěli.

Pevně věřím, že jednou, až tohle historické období nadutého bruselského fašismu, jehož vznik jsme skrze zneužití demokracie volbou většiny umožnili, pomine, nastane čas na Bruselský tribunál stejně, jako svého času vznikl tribunál v Norimberku. Na době nezáleží. Bývalí fašisté si ho tehdy zasloužili stejně, jako si ho dnes zaslouží ti současní ze Čtvrté říše.

Čtěte také:  

Brusel ohrožuje demokracii i svobodu (Roland Vaubel)

Brusel se chystá zachraňovat jihoevropské státy aneb další katastrofa na obzoru

 

Euroharmonizace je cestou do pekla!