To skutečné místo leží asi 200 metrů stranou a o něco výš. Před časem bylo vyčištěno, upraveno a kolem rostoucí dřeviny dostaly i jmenovky. A hlavně byla vybudována od hlavní cesty nahoru krásná dřevěná lávka se vším zajímavým povídáním. Ale na tu lávku se nesmí. A to člověku hlava nebere.

Už v době budování lávky se dalo předpokládat, že kůrovcová pohroma dorazí i sem. Místo se určitě mělo preventivně vykácet, jenže to si Park z obav ze zelených teroristů nedovolil. A tak se stalo, co se stát muselo. Kůrovec bleskově přišel a zničil všechny stromy v okolí. Byl jsem tam v sobotu po pěti letech a nemohl jsem ta místa ani poznat.

Jeden z uschlých stromů naproti přes cestu nedávno padl rovnou na lávku. Padnout může jakýkoli další a kamkoli. Nicméně cesta zůstala otevřena, lávka však nikoli. A neodklizený strom na ní stále leží, aby každý pochopil, že důvodem zavření lávky je starost o bezpečí turistů (na které ale může padnout strom kdekoli na cestě).

I nyní by byla snadná pomoc. Napadené mrtvé stromy v okruhu 50 metrůpokácet a dát někam stranou. To ale „nedovolí“ zelení teroristé. A ještě mají odvahu otravovat turisty u falešného pramene svými propagačními stánky. A otravují tím nejen je, ale i sám pramen. Když tam takhle obchodují se svými idejemi ve vlastním zájmu, může si tam postavit stánek i prodavač klobás? Asi ne. A co kdyby si tam svůj agitační pult zřídil www.antimeloun.cz ? To by se zelené mozky divily.

Ale asi nedivily, protože od loňska dobře vědí, že v tomhle kraji jim pšenka už nepokvete. Místní se vzbouřili a dávají jasně najevo, že tyhle fanatiky tu nechtějí. Hitem je tu cedule „Modravští varují: Hnutí Duha a Jaromír Bláha vážně škodí Vám i lesům ve Vašem okolí“. Brzy Šumaváci vezmou do rukou pár tlustých suchých větví a vyženou zelené zločince i od pramene Vltavy. Přece jej nenechají dál otravovat zrůdnou zelenou ideologií.

Titulek článku upraven redakcí ePortál

Čtěte také: 

Kácet nebo nekácet, dotovat nebo nedotovat

Úchylka aktivistů. Kecají do života lidem tam, kde sami nežijí

Intimní zpověď ze Šumavy: Jak jsem se přivazovala ke stromu