Nevzpomínáte si? Tak si pojďme oživit paměť. Bylo horké jaro roku 2009. A zdálo se, že celý svět nemá nic jiného na starosti, než zničit Paroubka. A tak jsme všichni poslušní voliči pravice vyrazili, jak kázal směr, bojovat proti zlu v podobě 13. důchodů, rušení poplatků u lékaře a progresivnímu zdanění. A stalo se. Paroubek byl, „do roka a do dne“, bídně poražen a odporoučel se, za zvuku fanfár a doprovodu obřích bilboardů na novou dráhu blogera a televizního cvičitele. Svět vypadal krásně! Byl Máj a Bába byla přemluvena, aby vrhla hlas pro nějakou novou „Pravicovou, neb levá ruka se všude na světě používá na vytírání zadku, stranu“, jak pravili Marta a Jirka, a měl nastat kýžený ráj na zemi. Ten však nenastal.

Neuplynulo však ani pár dní od Vítězného Května a začala bitva nová. Tentokrát zvaná, „Hon na VeVerky“. Mezitím proběhl veleúspěšný a mediálně sledovaný kongres ODS, kde pronesli mezi jinými, pánové Drobil, Barták a Kocourek „Poučení z krizového vývoje“, plné vzletných slov o Změně, Novém Směru, Poctivosti, Nové tváři....a dalších naučených PR frázích. Spousta delegátů, včetně krajských kmotrů, s radostí zatleskala. Po kongresu o Změně přišly volby nové a přinesly spojení se s úhlavním „nepřítelem“ v Praze.

Pak už vše šlo, jak na drátku. Nové tváře se usmívaly do září reflektorů Bohuslav Sobotka vypadal jako outsider na pískovišti plném budoucích kulturistů. Vše fungovalo jen do té doby, než se veřejnost začala učit znát „Nová Pravicová“ (díky Marto), jména – Drobil, Novák, Kocourek, Bárta, Škarka....apod. A tak se  znovu vyrojily blogy kritizující vše a volající po Nové Pravicové Straně, jelikož TOHLE by se za nich nedělo. Nám můžete věřit jsme z lidu. Býti blogerem se vůbec „z lidu“ se stalo oblíbenou kratochvílí pro kdejakého politika. A kdyby náhodou neuměl psát, PR agentura, již zajistí správné znění. 

Nebýt zážitků z minulých období, možná bych podlehl znovu stejné euforii a důvěřě, že TO NĚKDO zas NĚJAK vyřeší. A akceptoval můj jediný úkol nevolit jedny a volit druhé, nebo se na vše vykašlat a jít místo voleb na pivo. Já se však nemohu zbavit dojmu, že problém v Česku je stejný, jak jej popisují reportáže o Řecku. Lidé sice rádi nadávají na vládu a politiky, ale zapomínají na to, že politici jsou lidé jako oni. Někdo je do jejich funkce musel zvolit a předtím museli projít procesem formování hodnot ve společnosti.

Když jsme u hodnot, vzpomínám si, jak v ČR bylo naprosto běžným jevem, že zaměstnavatelé neplatí za zaměstnance zdravotní a sociální pojištění, rádi přijímají hotovost, kterou pak skladují neevidovanou v účetnictví v trezoru za obrazem, neplatí si vzájemně a pak se diví, že jedna strana té druhé nechce dodávat služby, neplatí zaměstnancům, když přijdou na trik, jak zaměstnávat na černo, jak je obecně tolerováno, že zaměstnanci kradou věci z prácoviště, považuje se za standard jezdit na černo MHD, bere se jako přijatelné řítit se po dálnicích nepovolenou rychlostí ....apod.

A v tom to celé je. Pokud společnost obecně akceptuje neetické jednání jako normu, něco co se běžně dělá, nesmí se divit, že politici a lidé na politiku napojení budou jednat stejně. Proč by se měli chovat jinak? Chovají se stejně jako pánové s trezorem za obrazem, kteří pozužijí smotanou tisícovku, neznámého původu, který je nezajímá, k šnupnutí lajničky kokainu zaplacenou hotovostí jejichž původ nikoho nezajímá. Možná, pokud se v Česku má něco skutečně změnit, je na čase uvědomit si, že lidé mají politiky takové ne, jaké si zaslouží, ale jací oni sami jsou.

Čtěte také: 

Oni si zvýšili platy! To nás přece zruinuje!!!

Po „Vyměňte politiky“ jdou ostří hoši z Pobřeží slonoviny, Holešovská výzva získala do svých řad Tomáše Kluse. Co bude dál?

 

Jen blbněte a komunisté vyhrají volby