Držte hubu a krok, dostanete za to Majora Zemana! A co slíbí Vojtěch Filip?

Autor: Pavel Křepelka | Publikováno: 10.10.2005 | Rubrika: Zamyšlení
KSČM

„Nejen já, ale nikdy nikdo z naší rodiny nebyl v komunistické straně. V listopadu 1989 jsem brečela štěstím. A jak asi tak myslíte, že mi dneska je, když musím přiznat…, že jsem v televizi neslyšela jediného současného komunistického politika hlásat názory, s nimiž bych nesouhlasila? Jak asi tak myslíte, že mi je, když musím přiznat, že komunističtí poslanci - často takřka jediní - hlasují v parlamentu vždy tak, jak bych hlasovala já? Mohu vás ujistit, že… všichni, kdo jsme v minulosti neparazitovali na vedoucí úloze jedné všemohoucí strany, jsme na pojem komunistická strana alergičtí. Jenomže… když se budu topit uprostřed řeky, bude mi úplně jedno, že mezi těmi, kdo mi veslují na pomoc, je taky člen KSČM. Hlavně, že vesluje. A my se dnes, vážené dámy a vážení pánové, topíme.“

Nositelkou tohoto názoru je spisovatelka Zdeňka Frýbová. Miroslav Grebeníček, expředák českých komunistů, jej využil ve svém projevu v Poslanecké sněmovně dne 17. listopadu 2004. Neberme paní Frýbové její názor, má na něj právo. Stejně tak neberme panu Grbeníčkovi právo použít spisovatelčin výrok ve své řeči.

Zamysleme se nad tím, kde se v lidech, kteří před rokem 1989 neinklinovali ke komunistům a k jejich vidění světa, bere určitá skepse a zřejmě i touha po návratu ke starým pořádkům.

Vynecháme politiky – ti jen tlumočí názor jakoby nezúčastněné paní Frýbové, aby jím podtrhli svoji „pravdu“, aby pomocí něho oslovili masy a zvýšili svoje šance na tučný volební zisk. Jim nelze do posledního slůvka věřit, paní Frýbové ano.

Myšlení lidí, mezi něž spadá zřejmě i paní Frýbová, nepostrádá, řekněme, „levicový mód chování“. Tento mód je výsledkem mnoha staletí trvajícího područenství Čechů na jiných, vojensky i politicky, mocnějších národech. V dobách temna byli Češi z většiny jen služebníky německých pánů, později cítili frustrace vůči Rakušanům i Maďarům. Tento mód je rovněž výslednicí žabomyších půtek mezi Čechy navzájem, které hned v počátku umrtvily jakoukoliv možnost alespoň částečného zlepšení poměrů. Jako příklad uveďme směšné boje mezi mladočechy a staročechy v dobách, kdy se Maďaři, pardon, Uhrové, stali de iure, dle názvu, rovnocennými partnery Rakušanů ve franzjosefovské monarchii.

Schéma chování „neustále se hašteřících služebníčků“ nebylo v Češích zcela eliminováno ani po roce 1918, ačkoliv T. G. Masaryk zasvětil tomuto boji svůj život. Už jen například tím, že se zastal Žida Hilsnera, na nějž dopadaly frustrace stovek a tisíců „služebníčků“, uvrhnutých do staleté poroby.

Prvá republika – zlatá éra

Prvou republiku lze nazvat zlatou etapou v boji proti zamindrákovaně haštěřivému „služebnictví“, nověji „čecháčkovství“. Češi se pomalu, ale jistě stavěli na vlastní nohy, firmy jako Baťa, Škoda, Laurin a Klement, slavily úspěch po celém světě stejně jako tuzemští zbrojaři i skláři. Masarykovská republika byla tak silná v kramflecích i v průmyslu, že dokázala na nohy postavit i slovenské bratry. To je něco, co se například současnému sociálně levicovému Německu – prostřednictvím miliardových transferů, ovšem – nedaří.

I přes úspěchy českých firem zde byl kapitalismus novotou. Hordy dělníků se jej obávaly jako čert kříže. Místo, aby se jejich nezanedbatelná část smířila s objektivní situací, že je například hůře vzdělaná než majitelé firem, její zaměstnavatelé, podle Marxe i Lenina však vykořisťovatelé, probublávala na povrch opět ona prověřená haštěřivost, snad i závist – touhou nikoliv po evoluční, nýbrž revoluční změně pořádků.

Nejlépe to již koncem dvacátých let vytušil Klement Gottwald: „A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Už ve svém premiérovém projevu v českém parlamentu v roce 1929 vytušil nespokojenost mezi masami dělníků. Už tehdy začal jejich frustrace využívat v bezohledném sápání se po moci.

Mimochodem, nevyužívá dnes Grebeníček podobně paní Frýbové? Nevyzýval tehdy Gottwald, od nějž se Grebeníček nikdy uspokojivě nedistancoval, k násilí proti skupině obyvatel – kapitalistů? Proč komunisté v roce 2005 – například soudruh Pavel Kováčik, další Gottwaldův pokračovatel – hrozí trestními oznámeními do všech stran právě za „vyvolávání nenávisti k určité skupině obyvatelstva pro jejich politické přesvědčení“, tentokrát ke komunistům? To je pokrytectví, ne? Opravdu není KSČM „zločineckou organizací“, jak říkají pánové Kalousek, Štětina či Mejstřík? Kdo jiný kroutí názorovým oponentům krkem, když ne zločinec?

Zpátky do minulosti. Když indexy Wall Streetu padaly v roce 1929 k zemi rychleji než japonský kamikadze-pilot, nikdo se neusmíval pod vousy opravdověji než komunisté. Kapitalismus padl, nechť žije komunismus, zněl zbrklý vývod ze zlomových událostí. To, co na Západě vyřešili prostřednictvím Keynese, k tomu na Východě potřebovali pořádnou revoluci, nejméně po vzoru Ruska 1917. Ale ještě nebyl ten správný čas…

Komunisté ve válce: Vítězové i poražení?

S hitlerovským Německem se po krachu paktu Molotov-Ribbentrop nemohli komunisté, nejen čeští, ztotožňovat, ačkoliv zřejmě kdesi v hloubi duše museli obdivovat tu levicovou razanci, s jakou Hitler vyvedl Německo z následků světové krize. Tolik nových dálnic, tolik nových aut, tolik nových zbraní i tanků – tolik nové, státem garantované práce v přetěžké době. Ještě naposledy, přesně v čecháčkovském duchu, bylo nutno proradně se vetřít do přízně ideologických nepřátel, momentálně, po ukončení politiky americké izolace, vojensky silnějších. To umožnilo, aby komunisté, jež na počátku války stáli spíše po boku nakonec poražených mocností, mohli nakonec slavit jako vítězové.

Hašteřiví i láteřiví, leckdy závistiví čecháčci, nejdřív ubozí služebníci Germánů, pak vídeňských císařpánů a nakonec, jak jim namluvil Gottwald a spol., i pohůnci kapitalistů, se vehnali v poválečně euforii do Stalinovy náruče. Mohli pokračovat v prvorepublikové expanzi, místo toho se dobrovolně zapsali jako sprostí slouhové do služeb internacionální levice. Burani z Dálného východu, ňoumové z Kavkazu, teď jezdili vysvětlovat českým inženýrům a vědcům, jak správně dojit krávy. Ani po únoru 1948 neopustila navíc českou levici hašteřivost a žabomyší války ve vlastních řadách. Krvavým zosobněním těchto půtek se stali samotní popravení komunisté, například Rudolf Slánský. „Levicový mód“ slavil definitivní úspěch, zdálo by se. Ne na dlouho.

Už deset let po Únoru začaly ze Západu proudit zprávy o nebývalém rozkvětu a blahobytu. Obyvatelé Východního Berlína měli tenhle blahobyt přímo na očích. Proto ta zeď, proto ta střelba do nevinných… Jako zasmrádlý flastr na vlastní mindráky z falešnosti komunistické, levičácké vize světa, která může dostat lehce na frak od západního, pravicového, boomu. Tedy jen a pouze v tom případě, že se obyvatele „Ostbloku“ dozvědí o výdobytcích těch údajných „burziánů, spekulantů a rentiérů“. Proto: Nesmějí se o nich dozvědět!

Za dalších deset let už střelba na hranicích a ostnaté ploty nestačily. „Levicový mód“ začal mezi českým obyvatelstvem ztrácet půdu pod nohama, bylo nutno povolat geroje z Uralu, kteří dosud maximálně postřelili pajdajícího ořecha kdesi na návsi, na jehož vnitřnostech si pak pochutnali s gustem milovníků vestfálské šunky a toskánského vína. Nyní však mohli, za doprovodu jiných bratrů, rozstřílet třeba i pražský Orloj, rozhlas i jiné chlouby stověžaté Prahy. Čecháčci by své staleté památky dali pro svůj žvanec skoro zadarmo…

Držte hubu a krok, dostanete za to Majora Zemana!

„Levicový mód“ měl už v srpnu 1968 zhynout ve vlastní krvi. Jenže stalo se něco jiného. Pár odvážných sice emigrovalo, ale Husákovi se povedl věru husarský kousek. Všichni dostanete svoje chalupy, svá embéčka, svá Televarieté i Majory Zemany, ale buďte, prosím vás, už poslušní, držte hubu a krok. Čecháčkovská závist, obávající se možného rozevírání nůžek po nastolení svobodnějších poměrů, zvítězila ještě na dalších dvacet let. „Levicový mód“ chraplavě dosípal svoji labutí píseň za tónů přestavby a perestrojky. Přesto i v této době se noví a noví slouhové upisovali do služeb komunistické partaje – nyní již všeobjímající megaorganiazce. A snad i rudé mafie, členství v níž se teprve stávalo vstupenkou do světa o stupínek výše, do světa nekonečných schůzí, pomačkaných kravat, povinných prvomájových průvodů, ale i, na straně druhé, dovolených v Jugoslávii a sem tam i několika tuzexových bonů na zápaďácké kozačky nebo pračku.

Po roce 1989 „levicový mód“ zkolaboval. Mnozí mysleli, že navěky. Nikoliv. Neukojitelná touha po rovnosti je v Češích skrytá tak nedobytně jako ropa v hlubinách arktických moří. Proč já nemám to auto, co má soused? Proč já nemám dvě vily jako spolužák ze základky? Jsou to zlotřilí kapitalisté! Grebeníčka nebo Filipa, Gottwaldovy neskrývané pokračovatele, na ně! zní příkaz v myslích mnoha Čechů. „Levicový mód“ opět ožívá.

„Jaktože boty Nike stojí o dva tisíce více než boty Mike, ačkoliv obé vyráběné v Thajsku a obé přibližně stejné kvality? Za komunistů by se takový podvod nekonal! Znárodněte ty kapitalisty, chceme zpět svůj Botas,“ uvažují novodobí nositelé a šiřitelé „levicových módů chování“. Nevidí chybu v jednotlivcích, napálí-li je někdo, omyl shazují na celý systém. Sám systém už přitom v podstatě ani kapitalismem není, rozhodně ne tím kapitalismem v duchu dvacátých let nebo dokonce laissez-faire kapitalismem 19. století. Lidé s „levicovým módem chování“, snad i paní Frýbová, ale stále žádají nové a nové jistoty. Nevidí, jak lehce mohou prohandlovat ty svoje jistoty za ztrátu svobody.

Jenže zatímco kapitalismus se za posledních sto let nevídaně proměnil, komunismus stále zůstává téměř beze změn, alespoň při poslechu Grebeníčkových projevů či po přečtení Halónovin a návštěvy Kuby nebo KLDR.

Lidé s „levicovým módem myšlení a chování“ nevidí ani to, že za komunismu jsme všichni jen živořili, vyráběli nepotřebné, pracovali na zbytečném, báli se na každém kroku estébáckých konfidentů. Ale možná to vidí, jenže při pohledu přes plot na sousedův nový mercedes, se opět zapíná „levicový mód“, jenž signalizuje, že tu něco smrdí.

„Vypíchněte mi oko, když sousedovi vypíchnete obě,“ říká známý vtip. Právě ten je ukázkovým, smutným příkladem myšlení lidí, u nichž stále znova a znova ožívá „levicový mód“, příkladem lidí, kvůli nimž nyní čelíme další, kolikáté už, hrozbě ztráty svobody – tentokrát v třešinkovém provedení.

Inu, kdo si svobody neváží, ten si ji ani nezaslouží.

3992 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Patnáctiletý student Sorosova gymnázia v Praze Jan Ťuhík byl nominován na Nobelovu cenu míru. Kvůli demonstracím za Václava HavlaZa Jakla se vylučuje z ODS?Ministr vnitra Islámského státu Abbdulah Al-Hamaida varuje uživatele sociálních sítí, aby si nedovolovali neschvalovat teroristické útoky v Evropě„Nepovedený“ příměr Václava Klause ml. naplno odhalil nedemokratickou podstatu současné EU Kdo jsou protiizraelští aktivisté EAPPI?

euPortal.cz

Africký imigrant chtěl upálit děti v autobuse. Podívejte se na videoMultikulturní obohacení v Praze na náplavce. Podívejte se

Eurabia.cz

Už je to zde! Autocenzura a lezení muslimům do zadku v novozélandské společnosti zesilujíBritské úřady hájí islám a diskriminují bývalé muslimy za kritiku islámu. Výsledek multikulturalismu

FreeGlobe.cz

Velká multikulturní rvačka Arabů a Turků (+ video)Senegalec unesl autobus s dětmi a podpálil ho. Nesouhlasil s imigrační politikou italské vlády (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

Další prů*er Vondráčka? Přišel s ním Kalousek. Prý je to ostuda„Ježíšmarjá, který idiot vám toto řekl?“ Prezident Zeman se nebývale silně rozčílil při rozhovoru s novináři. Zde je důvod
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění