"Vysvobodí" Řecko z dluhů extrémní levice?

Autor: Miloš Bílý | Publikováno: 18.5.2012 | Rubrika: Politika
Vlajka - Řecko

Dějiny řeckého veřejného finančnictví jsou dějinami veřejného dluhu“. Takto trefně před více než 80 lety profesor Andreas Andreadis glosoval finanční situaci řeckého státu. Bohužel mu musíme dát za pravdu. Novodobý řecký stát se opravdu od počátku své existence potýká s ohromnými finančními problémy, ze kterých nikdy zcela nevybředl.

 

Příčinou této skutečnosti již tehdy byly ohromné půjčky s velkým úrokem, které Řekům poskytla Velká Británie v době, kdy země ještě bojovala za nezávislost proti Turkům. Britové poskytli velmi nevýhodnou půjčku, kterou pak následovaly půjčky další a další. Cíl britské strany byl jasný; Řeky si k sobě připoutat prostřednictvím půjček, které budou velmi těžko splácet, a zajistit si tak v nově vznikajícím státě vliv.

 

To se také podařilo. Řekové již v roce 1843 ztratili schopnost splácet své pohledávky a Velká Británie si vymohla přímý dohled nad finančními záležitostmi Řecka.

 

Řecko nepatří k zemím se silnou průmyslovou základnou. Průmysl a energetika se podílí na tvorbě HDP méně než 20 %. Nejrozvinutějšími odvětvími zpracovatelského průmyslu jsou průmysl petrochemický, potravinářský a tabákový, farmaceutický a těžební. Trvalý pokles zaznamenávají textilní, oděvní a obuvnický průmysl.

 

S ideou výstavby silného sociálního státu začali Řekové experimentovat již v 80. letech minulého století, ale teprve až s příchodem finanční stability zajištěné eurem se jim však podařilo dotáhnout svůj experiment k dokonalosti.

 

Platy státních zaměstnanců v éře stability a "prosperity" převyšovaly mzdy v soukromé sféře o 30 až 50 %, přičemž státní zaměstnanci postupovali platovými tabulkami automaticky - každé dva roky o jeden stupeň směrem vzhůru, stupňů bylo přitom v platovém žebříčku tolik, že jim stačily až do odchodu do penze.

 

Do penze se v roce 2010 v Řecku odcházelo v 58/61 letech , její průměrná výše se pohybovala kolem 750 euro ( 18 500 Kč).

 

Průměr je ale v případě Řecka velmi problémovou záležitostí, protože tu vedle sebe koexistují dva velmi odlišné světy. Prvním světem je "bohatší" a zároveň dluhy živený státní sektor, druhým chudším soukromá sféra.

 

Zatímco průměrnou penzi bývalých zaměstnanců státního sektoru bychom v roce 2010 nalezli někde mezi 800 až 1000 euro (20 000 až 25 000 Kč), v soukromé sféře mezi 600 až 700 euro (15 000 až 17 500 euro).

 

Každý řecký státní zaměstnanec, který vykazoval alespoň minimální pracovní aktivitu, získával na přilepšenou 13. a 14. plat, u zaměstnanců parlamentu nebyly výjimkou 15. a 16. platy.

 

Nespolehlivého státního zaměstnance bylo obtížné propustit, pokud se to podařilo, vzal si s sebou na cestu při velkém počtu odpracovaných let klidně i 60, 72, 84... měsíčních platů.

 

Přezaměstnanost v řeckém státním sektoru byla v prvním desetiletí 21. století extrémně vysoká, pracovalo v něm přibližně 1,5 milionu obyvatel z 4,5 milionové pracující populace (tj. 33 %).

 

V Řecku pobíralo 36 tisíc lidí nelegitimně důchod, sociální dávky a různé podpory. Podařilo se to odhalit po té, co ministerstvo zdravotnictví vykonalo příslušné sčítání. Někteří brali důchod za zemřelé příbuzné, někteří se jednou měsíčně vydávali za slepé nebo hluché. Činilo to přes sto milionů eur měsíčně.

 

S příchodem roku 2009 nastal zlom. Řecké vládě se vlivem krátkodobého globálního ekonomického ochlazení a následného propadu daňových příjmů začala situace vymykat z rukou.

 

Přebujelý a předlužený státní sektor nedokázal na prudký propad daňových příjmů reagovat rychlou a zároveň radikální odtučňovací kůrou, řecký státní rozpočet se v důsledku toho propadl do obřích schodků (2007 -> schodek 6,4 % HDP, 2008 -> schodek 9,8 % HDP, 2009 -> schodek 15,4 % HDP, 2010 -> schodek 10,5 % HDP).

 

Prudkým tempem narůstal i řecký státní dluh. Ze 111 % HDP v roce 2008, na 127 % HDP v roce 2009 a 143 % HDP v roce 2010.

 

Zahraniční i řečtí "investoři" si za této situace uvědomili, v jakém je Řecko stavu a houfně se proto začali zbavovat jeho dluhopisů. Úroky, za které si Řecko půjčovalo peníze na trhu, okamžitě poté vylétly do astronomických výšin.

 

Na jaře roku 2010 překročily roční výnosy (úroky) z 10letých řeckých státních dluhopisů magickou hranici 10 %, v dubnu 2011 se vyšplhaly nad 15 %.

 

Aby se Řecko vyhnulo platební neschopnosti (bankrotu), požádalo ostatní členy Eurozóny + Mezinárodní měnový fond (MMF) o záchrannou půjčku 110 miliard euro (2 750 miliard Kč).

 

Po uplynutí několika měsíců bylo všem jasné, že záchranná půjčka Řekům prakticky v ničem nepomohla. Přebujelý řecký státní sektor se změnit nepodařilo, místo toho přišla v květnu 2011 neoficiální žádost o další záchrannou půjčku v objemu 100 až 120 miliard euro. Země se tak fakticky stala závislou na přímém financování od ostatních členů Eurozóny.

 

Celou řeckou tragédii navíc komplikuje příliš silné euro, které znemožňuje řeckým firmám umístit své zboží a služby na mezinárodních trzích (především na trzích EU, Turecka a USA).

 

Aby se staly řecké produkty mezinárodně konkurenceschopné, musí zlevnit minimálně o 30 až 40 %. Toho lze v krátkém období dosáhnout buďto devalvací vlastní měny o 30 % až 40 %, nebo snížením platů zaměstnanců řeckých firem o 30 až 40 %.

 

Zatímco k devalvaci měny (drachmy) docházelo v moderní řecké historii až do příchodu eura velmi často (přirozeně i řízenými skoky), snížení platů zaměstnanců o 30 až 40 % je v řeckých poměrech neprůchozí.

 

Dokud budou předlužení Řekové součástí Eurozóny, rozvrat jejich ekonomiky bude pokračovat. A to tak dlouho, dokud výše mezd v Řecku neklesne na úroveň středoevropských zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko).

 

Všichni účastníci řecké ekonomické tragédie jsou momentálně ve velmi složité až schizofrenní situaci. Pokud by Řecko mělo svou vlastní měnu (drachmu), již dávno by prošlo vlnou měnové devalvace, inflace, vysokých úrokových sazeb a nejspíš by si prožilo i očistný státní bankrot spojený s odpisem poloviny až tří čtvrtin státního dluhu.

 

Protože má ale euro, žádná očista se nekoná. Namísto ní udržují evropští politici řeckou ekonomiku v kómatu . Pravděpodobným důvodem, proč tak činí, je strach z rozšíření dluhové krize do ostatních částí Eurozóny (Portugalsko, Itálie, Španělsko, Belgie...).

 

Dalším z důvodů udržování Řecka v kómatu je strach z finančních ztrát francouzských a německých bankovních ústavů způsobených nákupem dnes již bezcenných řeckých dluhopisů.

 

Maastrichtská smlouva ve skutečnosti neobsahuje žádné mechanismy, jak opustit eurozónu a přitom zůstat v EU. Jednoduchým důvodem je to, že její architekti věřili ideologickým domněnkám „globalizace“, že stále rostoucí jednota liberálních států přinese Evropě prosperitu.

 

Mnoho průzkumů veřejného mínění v Řecku stále ukazuje, že si většina přeje zůstat v Evropské unii, ale nechce přijmout náklady, které jsou s tím spojeny.

 

Řekové se ale proti škrtům masivně a dlouhodobě bouří. Generální stávky ochromující dopravu jsou na běžném pořádku.

 

Další záchranné úvěry od ostatních členů Eurozóny již také Řecku příliš nepomohou, není je totiž z čeho splácet.

 

Vývoj v Řecku podle mnohých evropských komentářů nezadržitelně směřuje k odchodu země z eurozóny. I na diplomatické úrovni se začíná o možném odchodu Řecka z eurozóny hlasitě mluvit. Jasně ale zní, že euro si Atény můžou ponechat jedině, pokud budou pokračovat v úsporách.

 

Prezident Karolos Papulias upozornil stranické vůdce, kteří se v předchozích dnech marně pokoušeli o vytvoření koaliční vlády, na varovné informace od šéfa řecké centrální banky Jorgose Provopulose. "Pan Provopulos mi řekl, že zatím nenastala panika, ale panují vážné obavy, že by se situace mohla v paniku vyvinout," citovala agentura ze zápisu z jednání prezidenta se stranickými předáky.

 

 

Bohužel vkladatelé začali v posledních dnech vybírat své úspory. Řekové začínají panikařit. Snaží se tak v nejasné politické situaci zachránit úspory. O ty mohou přijít, pokud Řecko po nových volbách opustí eurozónu a vrátí se k drachmě. Do toho přišly spekulace, že část řeckých bank přestala podporovat hlavní banka EU.

 

Agentura Reuters zároveň odpoledne informovala, že Evropská centrální banka přestala dodávat peníze některým řeckým bankám. Ty se tak budou muset spolehnout na řeckou národní banku, která by měla peníze dodat v rámci nouzového financování ELA (Emergency Liquidity Assistance).

 

ECB nechtěla informace komentovat, není jasné, kolika bank se to týká. Jde ale o ty, které neprošly úspěšnou rekapitalizací a budou mít vážné problémy. Jeden zdroj uvedl, že kapitál čtyř řeckých bank je tak vyčerpán, že tyto ústavy fungují se záporným vlastním jměním. Podle pravidel ECB není možné tak zdevastovaným bankám žádné další peníze poskytnout. Informace poslaly ještě více ke dnu ceny akcií i hodnotu eura.

 

Řecko má novou přechodnou vládu . Zatímco ministři budou zemi spravovat do předčasných voleb 17. června, 300 nových poslanců bude pracovat jen jediný den. V pátek musí být nová sněmovna rozpuštěna kvůli blížícím se volbám.

 

Volby ukázaly ,že řecká politická scéna je rozpolcená. Na jedné straně jsou stoupenci úsporných opatření, která prosazují především dvě předchozí vládní strany - konzervativní Nová demokracie (ND) a socialistický PASOK.

 

SYRIZA a některé menší strany odmítají úsporná opatření, jimiž země eurozóny podmínily poskytnutí mohutné úvěrové pomoci extrémně zadluženému Řecku.

 

Nový řecký velvyslanec v Česku Jorgos Paizis je přesvědčen o tom, že se Řekové musí smířit s úsporami a zůstat v eurozóně. Návrat k drachmě by podle něj byl katastrofální a uvrhl by zemi do chaosu. Spekulace o možném návratu k drachmě zesílily po patovém výsledku řeckých voleb.

 

Obě dosud vládní proevropské strany v Řecku přišly v parlamentních volbách o nadpoloviční většinu poslanců potřebnou k vytvoření nového koaličního kabinetu. Extrémní levice volá po zastavení úsporných opatření, k nimž se Atény zavázaly za pomoc od Unie.

 

Čtěte také:

 

 

Klíčová slova: Evropská unie  | euro
3468 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Nesmíme nikdy zapomenout na to, že Německo chtělo náš národ vyhubit jako podle nich součást podřadné rasyPodpořte prosím EUportal.cz

Eurabia.cz

Německo chrání vrahy z SS a Němci nebyli žádné neviňátka, když terorizovali ČechyMuslimská politická strana ve Francii na postupu

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

„A dost! Přestaňte tohle posílat!“ Reakce fanoušků z budoucí vlády STANu a Pirátů vyprovokovaly oficiální místa. Stačil jeden obrázek a stovky hnusných zpráv. Tady jsouBonus pro Petra Dvořáka: Šarapatka dorazil s ředitelem po boku a začal řádit. Lipovská mluvila o cirkusu
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění